Podnikal jste, měl jste vlastní firmu, nastartovanou kariéru byznysmena. Co děláte v Dolomitech?
Před sedmi lety jsem byl vystresovaný z práce, měl jsem syndrom vyhoření, ztratil jsem motivaci. A tak jsem se rozhodl, že odjedu někam na hory, najdu si tam brigádu, budu odpočívat a celou zimu lyžovat. Ale kamarádi říkali: máš licenci, tak proč nejdeš učit lyžování?
Ladislav Janků (47)
|
Původně jsme měl učit v italském Abetone, ale tam tehdy vůbec nenapadl sníh. A tak jsem nastoupil do Trentina do střediska Pampeago a Cavalese. Pak se mi ozvali z lyžařské školy v Seiser Almu v provincii Jižní Tyrolsko, kde mě okamžitě zaměstnali. Už jsem zde šestou sezonu.
Co vás na téhle profesi nejvíce baví?
Všechno. Odmala mám hory rád, nebaví mě jezdit k moři. Kdyby byla zima celý rok, jsem šťastný. Je to práce venku, na čerstvém vzduchu a navíc zažívám obrovskou satisfakci s klienty. Někam je člověk dotáhne, posune v lyžování. S mnoha klienty jsme se spřátelili a vrací se sem za mnou pravidelně. I kdyby mi dnes nabídli lépe placenou pozici v jiném oboru, lyžování bych se už nevzdal. Já budu lyžování učit, dokud budu chodit. U nás ve škole máme 75letého učitele a je stále ve skvělé kondici. Je to bývalý olympionik Martin Fill.
Učíte raději děti nebo dospělé?
Děti. Je s nimi větší zábava, je to jednodušší. Rád učím i ty nejmenší. Je to koncert, a to doslova. Jedno z nich spustí, ostatní se přidají, jako domino. Tak z nich rovnou udělám orchestr. Každý dostane imaginární nástroj a hrajeme, vydáváme různé zvuky, pazvuky a děláme prostě rachot na sjezdovce, až mám někdy strach, že nás odvezou do ústavu. Pak se třeba stane, že nechtějí opustit hodinu, odejít s rodiči. S dětmi, které už umí dobře lyžovat, trénujeme demo jízdy - synchronizované jízdy, krátké oblouky, prolínačky. To už musíte mít vyježděné starší děti se sportovní technikou.
Opravdu máte takové klienty, kteří se pravidelně vracejí?
Ano mám. Na takového klienta si vedu kartu, kam si zapisuji, co jsme dělali, co se naučil, kam se může příště posunout. Už čtyři roky učím ruského chlapce Arsenije z Petrohradu. Dnes jezdí parádně. Letos jsme si trénovali jízdu v prašanu, příští rok vyzkoušíme skialpy. Instruktor občas zažije neuvěřitelné situace. Naučil jsem například lyžovat čtyřletou nevidomou holčičku. Byla šťastná, rodiče dojetím plakali, že se mi to podařilo.
Zajímavé profeseV rubrice Práce a podnikání přinášíme rozhovory se zástupci zajímavých profesí. |
Liší se česká lyžařská výuka od té italské?
Z Česka jsem byl zvyklý, že se děti musejí hlavně hodně naučit. Tak jsme dřeli. Pak za mnou začali chodit ostatní instruktoři a říkali: odtud si děti musejí odvézt zážitky. Vezmi je do snowparku, dělejte blbiny…. Je tu trošku jiný přístup, instruktor plní i funkci promotéra regionu, který musí znát a vysvětlit vše klientům. Tady neexistuje, že by se instruktor nevhodně choval a dělal tak ostudu středisku, totéž platí i pro ostatní personál, včetně vlekařů.
Může si instruktor v Itálii vydělat zajímavé peníze?
To ano, v Itálii to je prestižní profese. Už ten název: maestro di sci. Jde řádově o násobky toho, jak je tato profese ohodnocena v Česku.
Co byste poradil instruktorovi, který chce jít učit do Itálie?
Je to docela komplikované, ke vzdělání například APUL by měl ještě absolvovat Eurotest a další zkoušky. Ty mohou být pro každý region jiné. Neexistuje univerzální návod. Nejjednodušší je udělat si vzdělání a zkoušky přímo v Itálii.
Může se hoditNebaví vás už stará práce a rozhlížíte se po nových příležitostech? Najděte si práci svých snů na jobDNES.cz. Potřebujete nový životopis? Vytvořte si ho zdarma na jobDNES.cz. |
S Itálií toho máte společného hodně – studoval jste tam, dovážíte odtud zboží, v zimě zde bydlíte… Jak to celé vzniklo?
Při svých cestách autostopem po Evropě na začátku 90. let jsem skončil v Itálii, kde se mi zalíbilo. Tak jsem se přihlásil na Univerzitu v Pise, fakultu ekonomie a obchodu. Diplomku jsem chtěl psát na téma Transformace ekonomik v zemích východní Evropy a podmínky podnikání v ČR. Abych si to vyzkoušel, otevřel jsem si firmu. Pod značkou Neige Noire prodáváme módní doplňky různých kategorií – od luxusních po běžné cenově dostupné, jsou to například šály, šátky, čepice a rukavice. V Česku máme asi 350 odběratelů, jde o módní butiky i větší obchodní domy. Vyprodaní býváme už před koncem roku. Vše je Made in Italy, žádná Asie.
Jak zvládáte kombinovat obě aktivity? Nebylo by lepší věnovat se naplno obchodu?
Mám to časově přizpůsobené tak, aby se to zvládnout dalo, lyžuje se naštěstí mimo hlavní prodejní sezonu.
Nedá mi to nezeptat: jaké jsou dnešní děti? Lze je charakterizovat podle národností?
Všechny děti jsou veselé bytosti plné radosti, chtějí se bavit. Rozdíly osobně pozoruji v disciplinovanosti a motorických schopnostech. Nejšikovnější mezi mými klienty jsou děti ruského a asijského původu.