Maxi, jak jste se dostal k motorsportu? Kdy jste poprvé sedl do motokáry?
K motorsportu mě přivedl táta. Byl mechanik v závodních týmech, bral mě s sebou na závody. Poprvé jsem tak sedl do motokáry už ve čtyřech letech. Táta ji půjčil od kamaráda a jeli jsme si to vyzkoušet na letiště ve Lnářích.
Takže motorsport máte v rodině?
Lukáš Karhan (Maxův otec): Dá se to tak říct. Já sám jsem se k motorům dostal až později, ale stal se z toho můj profesní směr. Z koníčku se postupně vyvinula práce – příprava závodních aut, organizace akcí a dnes i projekty jako F4 CEZ Academy. Takže když Max projevil zájem závodit, bylo jasné, že to nebude jen dětská hra.
Motokáry většina lidí zná spíš jako zábavu pro veřejnost. Jaký je ten závodní svět?
Max: Jo, lidi znají hlavně půjčovny (rental), kam si jdou zajezdit pro zábavu. Jenže tyto motokáry jsou o dost pomalejší, každá jede jinak, to je fakt jen na vyblbnutí. Je to velký rozdíl. Závodní motokáry jsou technicky i organizačně úplně někde jinde – řeší se nastavení, data, strategie, spolupráce s mechaniky. Je to opravdový motorsport v malém provedení. Jezdil jsem různé série v Česku, Itálii i Německu, a to prostředí vás hodně posune.
Kde všude jste závodil?
Max: Začínal jsem doma v podniku CKO, přesněji Czech Karty Open, což je národní šampionát, vlastně nejvyšší úroveň závodů u nás v České republice. Pak přišla Itálie, Německo Deutsche Kart Meisterschaft (DKM), World Series Karting (WSK) a mistrovství Evropy. Itálie pro mě byla asi největší škola – stovka nejlepších jezdců na trati, vše v rámci pár desetin sekundy. Navíc Itálie je takové předkolo ke vstupu do formule.
Z děcáku k úspěchu ve fitness. V životě musíte hrát i s hroznými kartami, říká |
Vám se to podařilo, jezdíte Formuli 4, tedy „F4“. Byly formule váš sen, nebo to přišlo spíš samo?
Max: Spíš samo, nebo prostě shoda náhod. Promotér šampionátu F4 CEZ pan Josef Křenek, u kterého můj táta začínal jako mechanik, viděl, že mi motokáry jdou a umožnil mi test s formulí. Pak jsem si udělal okruhovou licenci a mohl jsem nastoupit do F4 CEZ v týmu Jenzer Motorsport. První závod v životě s formulí jsem absolvoval v Mostě.
Co musí člověk udělat, aby se do formule vůbec dostal?
Max: Vstupní bod do motorsportu jsou určitě motokáry. Zkusit si půjčovny a pak se přesunout do profesionálního světa kartingu. Odtamtud už může cesta vést na velké okruhy. Když ale člověk nemá kontakty a známosti a prostě neví jak začít, je super jít třeba přes F4 CEZ Academy, která pomáhá začínajícím talentům do světa okruhového závodění nejen s F4.
Co už máte ve F4 za sebou?
Max: Aktuálně v roce 2025 jsem dojel svoji druhou sezonu v F4 CEZ pod týmem Jenzer Motorsport. Loni jsem skončil v celkovém šampionátu třetí. Letos po velmi vyrovnané sezoně mi utekl titul o devět bodů. Jsem tedy vicemistr Central Europe Zone F4 pro rok 2025. V kartingu se mi občas zadařilo, ale nikdy to nestačilo na přední příčky. Což ukazuje, jak moc jsou formule oproti kartingu jiné.
A co dál?
Max: Teď řešíme F4 Winter Series a pak variantu F4 Italy nebo pokračování v CEZ v roce 2026. Cílem je postupně se dostat do FRECA a později do FIA F3.
Vy ale ještě chodíte do školy, ne?
Max: Ano, jsem ve 3. ročníku školy v Praze se zaměřením na auta. Motorsport mě vždycky táhl, takže jsem si vybral obor, kde můžu být autům blíž i po technické stránce. Pomáhá mi to totiž líp chápat techniku kolem závodění.
První práce: Na co se připravit a s čím počítat, když jde o váš výdělek |
Jak se dá závodění sladit se školou?
Mám štěstí, ve škole mi udělili status vrcholového sportovce, o který jsem zažádal. Tím pádem mám individuální plán, kdy při větších absencích kvůli závodům můžu dělat testy v náhradních termínech. Vycházejí mi vstříc, ale samozřejmě je to i na základě chování a známek. Ne všude mají takové pochopení pro závodní režim, takže jsem rád, že mě škola podporuje.
Na závodech, které bývají o víkendu, se stoprocentně soustředím jen na závod, nic jiného v hlavě nemám a učení tak nechávám na týden.
Plánujete, že byste se závoděním živil?
Max: Jasně, to je cíl. Samozřejmě na prvním místě pro mě je být profesionální závodní jezdec. Na to se soustředím nejvíc. Jsou ale i cesty jako třeba předávat zkušenosti, takže dělat kouče a pomáhat závodníkům se zrychlovat je taky možnost.
Lukáši, jaký byl váš vlastní vývoj v motorsportu?
Lukáš: Začínal jsem jako mechanik, později jsem založil Lukamotorsport a dnes vedu několik projektů – Racing Fuel Simulator, F4 CEZ Academy a další. Všechno to spolu souvisí. Motorsport se dá dělat profesionálně, ale musí v tom být vášeň, píle a hlavně dlouhodobá vize.
Dá se tím uživit?
Lukáš: Dá, ale není to jednoduché. Vyžaduje to široké zázemí, kontakty, zkušenosti i schopnost vést tým. Dnes už to není jen o závodění, ale o celém systému – technika, marketing, média, partneři.
Jste dnes Maxův manažer?
Lukáš: Dá se to tak říct. Koordinuji jeho program, komunikaci s týmy i sponzory. Ale Max už má svou zodpovědnost – učí se vystupovat, reprezentovat. To je součást vývoje každého jezdce.
Jak vypadá sezona v praxi?
Lukáš: Každý závodní víkend je malá logistická operace – auta, technika, doprava, ubytování, média. Všechno musí fungovat přesně.
Můžete popsat, jak vypadá takový výjezd na závody? Co to všechno obnáší?
Max: Tým Jenzer Motorsport, pod kterým jezdím, si vozí kompletní závodní zázemí sám včetně formule. Buď přijedou přímo z předchozího závodu, nebo dorazí z jejich headquaters ve Švýcarsku.
My s tátou jedeme obytňákem, za kterým vozíme náhradní díly pro Tatuus do formulí, kdyby někdo potřeboval. Pak s námi jede Oliver, jeden z akademiků F4 CEZ, který připravuje další auto, což je pojízdný obchod s vybavením pro jezdce. Za ním si táhne karavan na spaní. V obytňáku zároveň celý víkend fungujeme, spíme a připravujeme se. Máme tam zázemí, venku je posezení, jídlo, vždycky někdo přijde, ať už z diváků nebo známých posedět a pokecat.
Na závody s námi jezdí i celý tým F4 CEZ Academy, kde má každý svou roli, ví, co má dělat a celé to pak funguje. Ale stejně to spíš beru tak, že jsme tam jako rodina.
Co se dá stihnout do 26 let? Od čočky přes avokáda se Češka stala „lovkyní manga“ |
A finančně?
Lukáš: Zcela na rovinu, bez partnerů by to prostě nešlo. Snažíme se o dlouhodobé spolupráce, které dávají smysl oběma stranám. Není to totiž zdaleka jen logo na autě, ale společný projekt a vzájemná důvěra. Vážím si proto propojení s českou rodinnou firmou AG FOODS, která je naším sponzorem a jejich značka káv Enzo Bencini už s námi zkrátka žije. Součástí jejich sponzoringu je i zajištění kompletního nápojového režimu pro celý tým. V našich prostorách také nyní nově otevírají svůj první showroom AG FOODS Machine, který slouží jako ideální místo propojení s dalšími partnery.
Jak se takový sponzor shání?
Lukáš: Je to kombinace výsledků, profesionální prezentace a osobního přístupu. Člověk musí ukázat, že za ním stojí práce, tým a reálný potenciál. Samotná příprava je často náročná — vytvořit kvalitní podklady, prezentace a návrhy spolupráce. To zabere i několik týdnů. Ale k motorsportu to zkrátka patří. A i když se člověk snaží mít všechno perfektně připravené, paradoxně se občas stane, že ta nejlepší spolupráce nebo nový sponzor vznikne ve zcela neformálním prostředí. Třeba někde u skleničky něčeho dobrého. Prostě když potkáte správného člověka ve správný čas.
Maxi, vaše jméno je čím dál známější. Jak na to reaguje okolí?
Max: Většina kamarádů mi to přeje. Někdy si dělají legraci, že „už jsem slavný“, ale já to beru s nadhledem. Vím, že jsem pořád ten stejný Max, jen trávím víc času na okruhu než doma.
Stíháte i jiné koníčky?
Max: No, paradoxně můj největší koníček mimo kruhové závodění, je závodění na simulátoru. Trávím tam poměrně dost času.
Jaké jsou plány na příští rok?
Max: Určitě závodit. Pokračovat ve formulích – F4 Italy nebo CEZ, zúčastnit se zimní série a posouvat se dál v tréninku i závodní přípravě.
Lukáš: A zároveň rozvíjet F4 CEZ Academy, aby i další mladí jezdci mohli projít podobnou cestou a dostat se k profesionálním formulím.
Co byste poradili mladým klukům, kteří mají podobný sen?
Max: Teď už asi F4 CEZ Academy, protože vidím kluky, kteří v ní „vyrostli“ a dneska profesionálně závodí. Když si člověk začne sám bez pomoci, často se na začátku spálí, protože třeba nenatrefí na ty správné lidi, nikoho nezná, má to o dost těžší a pak to vzdá vlastně dřív než vůbec začne.
Lukáš: Myslím, že Max to vystihl dobře. Důležité je mít okolo sebe správné lidi. Talent je totiž jen část úspěchu. Zbytek je o práci, pokoře a trpělivosti.
