Je šest ráno, už dávno jsou na nohou pekaři, průvodčí ve vlacích, zdravotní sestry nebo recepční, kteří si právě střídají službu. Podle Českého statistického úřadu pracuje ve směnném provozu téměř třetina všech zaměstnanců. Někdo si jej pochvaluje, jiný by raději chodil do práce každé ráno na osm hodin, ale leckde to zkrátka není možné.
Čtěte také |
Už třicet let dělá na směny padesátiletý Stanislav, který pracuje v jednom z brněnském kovoobráběcím závodu. „Dvacet let jsem chodil na nepřetržitý osmihodinový provoz, posledních deset let dělám na dvanáctihodinové směny,“ říká mohutný muž.
Tři měsíce dopředu ví, kdy bude pracovat a kdy spát. „Večer mám noční, pak mám v úterý a ve středu na ráno, pak jdu do práce až o víkendu - pátek, sobota a neděle, to mám zase noční,“ přibližuje svůj pracovní plán. Zvykl si stejně jako jeho kolegové, protože v oboru kratší směny nikdo kolem nenabízí.
Ale ví dobře také o nevýhodách takové práce. „Lidé kolem příliš nerespektují, že máte po noční a potřebujete se vyspat. Denní spánek tak není nijak kvalitní - trpíte různými spánkovými poruchami. Někdy se proberu a vůbec nevím, jaký je den, jestli je ráno, nebo večer. Mám nadváhu, protože nepravidelně jím,“ vypočítává neduhy, které mu práce na směny přináší. Výhodu vidí jednu. „V létě na nočních směnách není při práci takové parno.“
Podle obvyklých biorytmů jsme na vrcholu pracovních sil v dopoledních hodinách a pak zase později večer. Jen minimu lidí vyhovuje noční práce. Nejvíce ospalí se cítí lidé mezi druhou a šestou hodinou ráno, kvůli poklesu energie a pozornosti se také na nočních stává nejvíce chyb či úrazů.
Přirozenější je, pokud se směny střídají - ideálně za sebou dvě až tři ranní, stejný počet odpoledních a posléze nočních. Člověk se tak lépe připraví na náročnou noční práci. „Výrazně větší zájem je o dvousměnné provozy, kde lidé oceňují, že pokud jdou na ráno, mají odpoledne volné. Když jdou na odpolední, vyřídí si věci na úřadech,“ říká Martina Choulíková z jihočeské pobočky personální společnosti DP Work, která hledá na Písecku nástrojaře na dvě či tři směny.
Skloubit pracovní život s osobním je pro zaměstnance důležité
Před nedávnem do Česka vstoupila mezinárodní společnost Déhora se zajímavou zkušeností. Už deset let pomáhá evropským firmám se zaváděním takzvaného samoplánování vlastních směn. „Délka a rozložení pracovní doby má významný vliv na produktivitu a spokojenost zaměstnanců, ovlivňuje tak výsledky společnosti i její postavení na trhu,“ říká ředitel českého zastoupení společnosti Nunzio Totaro.
Jak to vypadá v praxi? Zaměstnanci mohou svůj rozpis směn tvořit sami pomocí speciálního plánovacího programu, do kterého mají přístup přes webové rozhraní. Směny si volí podle předem stanovených pravidel, na která dohlíží samotný software a pověřená osoba. Samoplánování neznamená chaos, kdy si každý přijde do práce, jak chce.
„V případě nepřetržitých služeb to znamená, že jsou pevně stanoveny počátky a konce směn. Dále je důležité respektovat naplněnost směn, to znamená, že na pracovišti musí být vždy požadovaný počet zaměstnanců. Výhodou je, že se můžete rozhodovat, zda pracovat v pondělí, nebo v úterý, na jaké směny a kolik dní za sebou,“ přibližuje Roman Urban, který zavádí tento koncept na míru českým firmám.
Průzkumy personálních společností ukazují, že pro zaměstnance je stále důležitější co nejlépe skloubit pracovní život s osobním. Právě tento požadavek figuruje na předních příčkách benefitů, na které lidé slyší.
V době, kdy je v Česku bez práce sotva čtvrt milionu lidí, se přizpůsobují i zaměstnavatelé, pokud chtějí pracovníky získat a hlavně udržet. „Směny vadí asi polovině sester, záleží, jak staré děti mají a jaké mají zázemí, zda seženou hlídání a podobně. Ale i těm s malými dětmi se snažíme vyjít vstříc a nedáváme například tolik nočních nebo zkrátíme úvazky. Záleží na domluvě,“ říká Jana Nováková z Nemocnice Žatec, kde hledají sestry a laboranty na více oddělení.
V podnicích, kde není možné změnit nepřetržitý provoz, lákají směnné pracovníky také na vynikající finanční ohodnocení. Bohaté příplatky jsou za víkendy, svátky nebo noční směny.
„Kdo je zvyklý na směnný provoz od školy, tak mu velký problém nedělá. Je ovšem otázka, o jaké směny se jedná,“ míní Ivo Jelínek, který vyhledává operátory CNC pro strojírenskou firmu John Crane Sigma v Lutíně na Olomoucku.
Z různých studií vyplývá, že špatně nastavené směny mohou způsobit zdravotní potíže spojené s nevolností, nechutenstvím, zácpou nebo bolením hlavy. Lidé s narušeným biorytmem také častěji trpí úzkostmi a depresemi. Z dlouhodobého hlediska pak mohou být nesprávně naplánované směny důvodem poruch trávení, obezity, cukrovky typu 2, vysokého krevního tlaku i cholesterolu. U všech zmíněných zdravotních potíží však hraje významnou roli také životní styl.
Nejpřirozenější pro lidské tělo je střídání směn ranní - odpolední - noční. Tělo se rychleji a lépe vypořádává s takzvanou rychlou rotací, kdy se počet směn v řadě za sebou pohybuje podle namáhavosti práce v rozsahu 2 až 4 směny. Takové střídání pomáhá předcházet hromadění nedostatku spánku během nočních a ranních směn.
Naopak 5 nebo více stejných směn v řadě vede k vysokému pracovnímu vytížení, únavě a zvyšuje riziko zdravotních potíží. „Délka směn by neměla překročit 9 hodin. Riziko poranění je v průměru o 6 % vyšší při druhé noční směně, o 17 % při třetí noční směně a při čtvrté je to už o 36 %. U tří po sobě jdoucích denních směn se riziko úrazu sice také zvyšuje, ale podstatně méně,“ dodává Nunzio Totaro.
