Z venku ani zevnitř to nepoznáte. Ani když zaťukáte na stěnu. Prostě rodinný dům jako každý jiný. Že tu zedníci neskládali jednu cihlu za druhou, ale že dřevěný „polotovar“ přivezli na třech kamionech a sestavili za pár dní, odhalí jen opravdový odborník.
Vůně dřeva a zvuk pily
A celá ta stavebnice se začíná skládat tady: ve velkých výrobních halách horažďovické společnosti Atrium, která se dřevostavbám věnuje už déle než třicet let. Voní to tu dřevem, na zemi leží obrovské vazníky, které brzy budou držet krov nějakého pěkného bungalovu. „Tohle je CNC obráběcí centrum na opracování dřeva, naprogramuje se a seřízne trámy přesně tak, jak je potřeba,“ vysvětluje hlavní projektant firmy Jan Šebek, když sledujeme, jak velký kotouč krájí dřevo.
V další hale vznikají stěny domů: dřevěné konstrukce se plní izolací, pokrývají se interiérovou a exteriérovou předstěnou, až je z toho kompletní panel. „Potom se do něj vsadí okna a dveře, udělá se první vrstva omítky, namontují se dokonce i parapet a žaluzie, prefabrikát se odveze na parcelu. Stavíme dva domy týdně, vždycky v pondělí a ve středu – a za týden je smontováno. Pak trvá zhruba tři čtyři měsíce, než se dům dokončí,“ popisuje projektant s tím, že montovaná dřevostavba stojí obvykle od čtyř do sedmi milionů korun a dá se udělat na klíč, nebo si ji stavebník může dotvořit sám. „Výhodou je, že za dva dny je dům uzavřený, tedy pojistitelný, a nikdo z něj nic neukradne,“ dodává Jan Šebek.
Kdysi před lety v JZD
A začíná vyprávění o tom, jak firma v roce 1993 vznikla, jak se odštěpila z klasického postsocialistického podniku, který nedaleko vyráběl dřevěné konstrukce a vyvážel je.
„Můj otec, který společnost spoluzakládal, viděl budoucnost dřevostaveb a chtěl nastolit jiný směr. Protože nebylo dost kapitálu, sehnal se německý investor, který už v té době několik desetiletí dřevěné domy vyráběl,“ vypráví mladý muž. „Díky němu jsme měli know-how. Koupil stroje, zajistil zakázky pro zahraničí, zejména pro Německo.“
Až do roku 1997 firma fungovala v pronajatých prostorách bývalého zemědělského družstva kousek od Horažďovic. Byla to jednoduše jediná velká hala široko daleko, kam by se výroba dřevostaveb vešla. Zakázek přibývalo, a to i v tuzemsku, kde byli lidé k dřevěným domům zpočátku nedůvěřiví.
„V roce 1997 jsme koupili dvě haly na kraji Horažďovic a vzali si úvěr od banky. V Německu mezitím probíhal boom výstavby, takže bylo jasné, že obor má potenciál i v Česku, proto jsme se tolik nebáli. To se časem potvrdilo, ale samozřejmě to byl risk,“ říká Vlastimil Makovec, jednatel firmy, která dříve stavěla patnáct domů za rok, dnes je jich okolo stovky.
Údržbář a psycholog v jednom
Ve firmě v současnosti pracuje kolem 80 lidí. Fluktuace je tu podle šéfů minimální, někteří pracovníci jsou podniku věrní od jeho založení.
„Většinou jsou to místní, ale postupně se okolí, odkud dojíždějí, rozrůstá na nějakých 20 až 30 kilometrů od Horažďovic,“ říká Vlastimil Makovec s tím, že noví lidé technických profesí se shánějí hůře. „Stavíme po celém Česku a Slovensku, a to i ve vzdálenějších oblastech. Máme proto lidi i v regionech, jednak montážní týmy a jednak zastoupení. Například v Brně je velká kancelář a showroom, v Praze a v Plzni stojí ukázkové domy.
Nahradit cihlu fošnou. Stavaři hledají cestu, jak stavět vyšší dřevostavby |
Na co jsou ve firmě obzvlášť hrdí, je takzvané servisní oddělení, které tvoří pět zaměstnanců, již se starají o bydlící zákazníky a řeší reklamace nejen v záruční době. „Jsou to velice šikovní lidé, dělají práce všeho druhu, navíc poskytují klientům psychologickou pomoc, protože ti jsou v tu chvíli ve stresu,“ vysvětluje jednatel společnosti, jak pečují o dlouhodobou spokojenost svých zákazníků.
A když stavíte dřevěné domy, potřebujete samozřejmě tesaře. „To je stěžejní profese. Nemusí být vyučený, ale měl by být zručný, zodpovědný a přemýšlet o tom, co dělá,“ potvrzuje Jan Šebek. „Dále tu máme okenáře, fasádníky, zedníky, rozpočtáře, přípraváře staveb, vlastní projekční oddělení, což je velká výhoda, protože klient řeší vše od začátku do konce jen s námi. Další zajímavou profesí je referent pro vybavení domu – ten ví o projektu všechno a dokáže poradit,“ vyjmenovává hlavní projektant.
Kromě finanční motivace a zaměstnaneckých benefitů si tu snaží udržet pracovníky především firemní kulturou. „Věřím, že člověk neodejde ze zaměstnání kvůli dvěma tisícům, ale kvůli tomu, že se tam necítí dobře. Takže nabízíme stabilní práci, které bude dost i za rok, pomoc s osobními problémy i přátelský přístup,“ dodává Vlastimil Makovec.
Dřevěné nástavby frčí
Stavební trh podle něj nyní nezažívá právě jednoduché časy. „Hypotéky jsou drahé, řada staveb je po energetické krizi zastavená, práce není tolik. Běžná česká rodina, která by chtěla stavět dům, vyčkává. Vidíme pokles tak o čtvrtinu, což ale zase není nic drastického,“ komentuje šéf firmy.
A dodává, že se o dřevostavbách mluví čím dál tím víc, často ve spojení se slovy ekologie a trvalá udržitelnost. A to nejen pro výstavbu rodinných domů, ale i veřejných staveb, jako jsou třeba mateřské školy. „Dneska frčí nástavby, protože už se tolik nezastavují louky a pole, ale jde se do výšky. S tím však v minulosti projektanti nepočítali, takže nastavovat je dobré dřevěnou stavbou, která je rychlá a lehká. Za tři měsíce je možné třeba administrativní budovu zvednout o jedno patro a firmy v ní mohou fungovat i během prací. Také není potřeba řešit nové topení či větrání, ale stačí jen posílit to stávající,“ vysvětluje Jan Šebek.
Atrium
|
Trend je využít každý centimetr
Požadavky na rodinné bydlení se mění a firma na ně musí reagovat. „V 90. letech se jako dřevostavby stavěly i složité dvoupatrové domy, často dvougenerační, se sklepem, garáží a balkonem, ty už skoro vymizely. Na přelomu milenia lidé cestovali a viděli, jak se staví v cizině, takže začali po architektech a projektantech chtít modernější stavby. Dnes převládají energeticky úsporné bungalovy bez sklepa, jen s přístřeškem na auto,“ popisuje Jan Šebek.
V budoucnu se podle něj zase bude poptávka překlápět do patrových domů, stavět se bude na malých pozemcích, které budou i tak drahé. „Dřevostavby nemusí mít velký zateplovací systém, který dělá silné stěny, jež pak zabírají místo, mají izolaci už v konstrukci,“ vysvětluje projektant a dodává, že pokud výstavba dřevěných domů naráží na nějaké limity, pak jsou to přísné požární předpisy v Česku.
Ministr zvažuje nižší daně a další zvýhodnění pro dřevostavby |
„Další výzvou je doprava do nepřístupných míst, protože stavíme nejen ve městech, ale také na horách. A potřebujeme, aby se na pozemek dostal náklaďák a jeřáb. I proto máme vlastní dopravu a velmi zkušené řidiče,“ doplňuje Vlastimil Makovec.
A koho považuje za největší konkurenci? „Jednoznačně firmy, které to dělají nepoctivě. Objeví se, klamavou reklamou získají zákazníky, postaví pár nekvalitních domů, a jakmile se vyskytnou první problémy, zase z trhu zmizí. To seriózním společnostem kazí pověst,“ krčí rameny jednatel podniku.
Budoucnost dřevostaveb vidí optimisticky. „Očekáváme do 10 let velkou poptávku, proto bychom chtěli rozšířit závod o novou výrobní halu s automatickou linkou, abychom se vyhnuli budoucímu nedostatku lidí a mohli rozšířit výrobní kapacitu na 130 až 150 domů za rok. A stejně to podle mě nebude stačit,“ předpovídá ředitel.
