Před začátkem a po skončení zápasu si dva boxeři podají ruce, aby ukázali, že jejich soupeření je přátelské a férové. Ukládá jim to odstavec 21 oficiálních pravidel tohoto sportu. Podobný význam má podání ruky i ve společenském a pracovním styku.
Napadlo vás někdy, proč si lidé při setkání nabízejí právě dlaň? „V pravé ruce se v minulosti nosila zbraň. Je to tedy symbol, že přicházím v míru, beze zbraně,“ vysvětluje odborník na etiketu Ladislav Špaček. Podání ruky má být přirozené a přátelské. Proč tedy některým lidem způsobuje problémy a uvádí je do rozpaků?
„Ruka se podává mimo jiné i proto, že dlaň je jednou z nejcitlivějších částí těla. Proto skrze ni dobře vnímáme pocity druhého,“ říká Špaček. Blízkost kontaktu může prozradit nejistotu či nervozitu, na druhou stranu se dá zneužít k tomu, abychom svému partnerovi demonstrovali svou sílu či nadřazenost.
Síla stisku neprozradí všechno
Pozná se síla osobnosti podle síly stisku? Tak jednoduché to rozhodně není. „Způsob stisku ruky je důležitá informace, ale není dobré ji přeceňovat. Odráží to, jak se člověk vnitřně cítí v danou chvíli,“ podotýká prachatická lékařka Ludmila Dušková, která pořádá kurzy asertivní komunikace.
Připomíná, že někteří nejistí lidé, od kterých by se čekalo, že budou ruku podávat jako „leklou rybu“, se snaží svoji pasivitu naopak přerazit agresivním stiskem.
Někdo se podle poučky „silný stisk rovná se silná osobnost“ snaží „drtit kosti“ dokonce vědomě. „Byli tím známí někteří politici, například jeden polistopadový ministr obrany, který tak zřejmě chtěl demonstrovat svou sílu. Tam opravdu skoro praskaly šlachy,“ vzpomíná Ladislav Špaček.
Je pravda, že podávání „leklé ryby“, tedy vlastně vložení ruky do dlaně téměř bez jakéhokoliv stisku, může svědčit o nízkém sebevědomí, ostychu, ale i o nezájmu. Brněnská psycholožka Lenka Šíblová však zdůrazňuje, že to neplatí vždycky. „Ten, kdo vám podá leklou rybu, vám může za hodinu, den či za měsíc podat ruku úplně jinak,“ tvrdí. „Někomu třeba trvá déle, než si na vás zvykne, jiný si zase uvědomuje, že se mu právě potí ruka, tak to chce mít rychle za sebou. Vždycky je třeba vnímat souvislosti. Záleží na konkrétní situaci i na vztahu daných lidí.
Pozor si dejte i na další dotyky
Kromě různé síly stisku může vzniknout nerovnost mezi partnery i jinak. Pokud vám někdo podá pravou ruku a levou rukou vás zároveň chytne za rameno či paži, dostáváte se do postavení, z kterého „není úniku“. Tento druh kontaktu by rozhodně neměla používat méně společensky důležitá osoba vůči významnější. I když se to stane naopak, může takové gesto vzbudit nepříjemný pocit podřízenosti. Ale ani tehdy se nad vás druhý nemusí povyšovat. „Zejména pokud vás nepodávanou rukou poplácává. Pak to může být výraz jisté bodrosti, srdečnosti, toho, že je rád, že se s vámi setkal a je spokojený,“ upozorňuje Lenka Šíblová. „Sama bych si to ale dovolila jen u člověka, kterého dobře znám, se kterým mám bližší vztah.“
Podle Ladislava Špačka je poplácávání po rameni ve společenském styku nepřijatelné. Podobně se nehodí podanou rukou třást. „Je to trochu archaický způsob. Zejména ženu je absolutně nepřípustné poplácávat po rameni či jí s rukou cloumat,“ říká Špaček.
Nadřazenost lze vycítit i z toho, pokud někdo vaši dlaň uchopí do pravé ruky a přikryje ji ještě svou levou dlaní. K tomuto gestu však mohou sklouznout i lidé, kteří si vaší přítomnosti natolik váží, že vás nechtějí jen tak pustit. Nebo také nejistí, kteří se vás potřebují „zachytit“.
Co tedy přečteme z podané ruky?
Podání dlaně je důležitou informací, ale pouze v souvislosti s dalšími vjemy – výrazem tváře, gesty či tónem řeči. Psycholožka Lenka Šíblová dává obecnou radu: „Druhého nelze hodnotit jen podle podání ruky. Všímejte si spíše celkového souladu mezi typem jeho osobnosti a tímto gestem. Důležitý je také účel pozdravu, okolní atmosféra a aktuální pocity.“
Zdravě sebevědomý partner se silnou osobností podává ruku také přiměřeně situaci a přizpůsobí se i vám. „Asertivní člověk hodně vnímá druhého, napojuje se na něj, aby to bylo skutečné setkání,“ říká lékařka Ludmila Dušková. Nedrtí ruku tomu, kdo ji podává opatrně, a naopak.
„Opravdu silná osobnost nepotřebuje dávat svoji sílu najevo, nemusí mít stále nějakou zpětnou vazbu od okolí, že ho jako silného skutečně vnímá,“ doplňuje Lenka Šíblová.
Ruka vypoví o vašem vychování
Z podané ruky můžete spolehlivě vyčíst, nakolik si daný člověk osvojil společenská pravidla.
„Ruka se nikdy nepodává přes překážku, přes stůl, nebo dokonce do kříže, sejde-li se víc lidí,“ říká Ladislav Špaček. „Nejhorším prohřeškem proti etiketě je podání ruky přehlédnout nebo dokonce demonstrativně odmítnout.“ Odmítnutí podané ruky se v mezilidských vztazích rovná vyhlášení války a slušný člověk se takovému postoji vyhne i u nepřítele.
Před podáním ruky vždycky povstaneme. Zůstat sedět si může dovolit ve vhodných případech pouze žena či starší osoba.
Je samozřejmé, že ruku jako první podává člověk společensky významnější – tedy žena, šéf a starší člověk. Host by měl vyčkat na nabídnutou dlaň od hostitele. Urážlivé je nedívat se druhému při tomto gestu do očí.
 |
PODNIKÁTE A HLEDÁTE INFORMACE pro vaše finance? Navštivte podnikani.idnes.cz |
