Když jste začínali prodávat první dřevěné výrobky, vnímali jste to od počátku jako byznysový záměr, nebo to byl spíš koníček?
Na začátku v tom nebyl promyšlený byznysový plán. Šlo spíš dílem o náhodu a dílem o přirozený vývoj. Začínali jsme jednoduchými výrobky a postupně jsme zjišťovali, že lidé ten materiál mají rádi. A ani po dvanácti letech nás dřevo nepřestalo bavit. Je udržitelné a dává velký prostor pro kreativitu i personalizaci.
Kdy jste se dostali do bodu, kdy už nestačilo vyrábět jen „pro radost“?
Nejdřív jsme vyráběli pro okolí. Potom jsme jezdili na řemeslné trhy a jarmarky. Zlom přišel ve chvíli, kdy začal být o výrobky zájem i bez toho, že bychom je aktivně „tlačili“ do prodeje. A když lidé začali zboží poptávat opakovaně, založení e-shopu bylo v podstatě nevyhnutelné. Potřebovali jsme tomu dát systém a nabídnout výrobky širšímu okruhu zákazníků.
Pamatujete si ještě na své první prodeje na trhu?
Byla to kombinace nadšení i nejistoty. Nadšení z toho, že člověk buduje něco vlastního, a nejistoty, protože jsem měl v tu chvíli být v učebně na vysoké škole. Zásadní byl osobní kontakt se zákazníky. Ten nás utvrdil v tom, že má cenu pokračovat. Z téhle zkušenosti těžíme dodnes.
Kdy jste si přestali říkat „děláme něco po večerech“ a začali to brát jako rozjezd něčeho většího?
Nebyl to jeden velký zlom, ale spíš série dílčích signálů. Opakované objednávky, první větší zakázky a stabilní růst poptávky. Mnoho odběratelů ani netušilo, že jsme s Tomášem Kruczkem oba jen studenti a bereme to jako koníček. S rostoucí důvěrou zákazníků jsme však přehodnocovali přístup i čas, který tomu dáváme. Nechtěli jsme jít do zbytečně velkého rizika, takže jsme se učili za pochodu a firmu stavěli po malých krocích.
Na začátku jste byli doslova „garážová firma“. Co bylo nejtěžší – čas, peníze, nebo to, že jste museli být všechno najednou?
Byla to kombinace nedostatku času i financí. A zároveň boj s tím, že musíte zvládat všechny role. V jeden den jste výrobci, skladníci, zákaznická podpora, účetní i řidiči. Byla to náročná etapa, ale zásadní zkušenost, která položila základy toho, jak ČistéDřevo funguje dnes.
Tomáš Izaiáš a |
Postupem času jste rozšiřovali sortiment i mimo vlastní výrobu. Nebylo to riziko?
Důležitý moment nastal ve chvíli, kdy nás začali oslovovat lokální i zahraniční výrobci s nabídkami spolupráce. Díky tomu jsme mohli rozšířit sortiment o produkty, které nevznikají přímo u nás, ale drží stejné hodnoty: poctivé zpracování, přírodní materiály a důraz na kvalitu. Tento model nám umožnil růst, aniž bychom slevovali z nároků na řemeslo. Řemeslný charakter držíme tím, že si pečlivě hlídáme, co a s kým děláme. Spolupracujeme jen s výrobci a řemeslníky, kteří sdílejí stejný přístup jako my.
Kdy jste si řekli, že už to není jen prodej výrobků, ale firma se vším všudy?
Ve chvíli, kdy už nešlo jen „něco vyrobit a prodat“. Začali jsme plánovat dopředu, řešit kapacity, spolupráce, první zaměstnance a dlouhodobý směr, jak má ČistéDřevo působit navenek. Uvědomili jsme si, že neneseme zodpovědnost jen za jednotlivé zakázky, ale i za tým, partnery a dodavatele.
S tím souvisí i odchod z garáže. Co pro vás znamenalo stěhování do Šenova u Ostravy?
Garáž byla dobrý start, ale časem přestala stačit. Přesun do větších prostor nebyl jen logistickým krokem, ale i symbolickým. S prvním zaplaceným nájmem nám došlo, že už nejde o malý projekt, ale o firmu, která chce růst systematicky.
Doma se moc nepotkáme. Příběhy žen, které našly recept na šťastnou rodinu |
K e-shopu jste se dostali poměrně brzy. Věřili jste od začátku, že jde „dřevo prodávat přes internet“?
O e-commerce jsme na začátku nevěděli prakticky nic. Přesto nám e-shop dával smysl jako nejjednodušší způsob, jak dostat výrobky k lidem mimo trhy a lokální okruh. Když totiž na trzích lidé chtěli větší výběr a my jim museli vysvětlovat, že se do malého stánku víc nevejde, bylo nám to líto. Pořád si myslíme, že dřevo má silnou emoci, kterou lze přenést i přes obrazovku, i když máme osobní srovnání s offline prodejem.
Jaká byla realita prvního roku online? Co vás nejvíc zaskočilo?
Překvapilo nás, kolik času a energie e-shop reálně vyžaduje. Nejde jen o výrobu a vystavení produktu. Postupně jsme zjistili, kolik práce je kolem legislativy, správného zalistování, cenotvorby, marketingu a reklamy, kde navíc roste cena i konkurence. E-shop nás naučil přemýšlet mnohem systematičtěji a odborněji, než jsme čekali. Učíme se pořád, protože tady platí jednoduché pravidlo: kdo se přestane učit, ten prohraje.
Kdo u vás typicky nakupuje?
Nemáme jednoho typického zákazníka podle demografie. Spojuje je vztah k přírodním materiálům, důraz na kvalitu a preference transparentní firmy před anonymními produkty. Často chtějí lidé dárek s příběhem a personalizací nebo věci domů, které vydrží a nepodléhají módním trendům.
Jsou vaši zákazníci jen z Česka, nebo i ze zahraničí?
Hlavní část zákazníků je stále v Česku a na Slovensku, ale postupně se prosazujeme i v zahraničí. Bereme to jako směr pro přirozený a dlouhodobý růst.
Práce jako spouštěč nemocí. Odbornice vysvětluje, jak tělo naznačuje pracovní stres |
Není to příliš komplikované?
Řekl bych to jinak. Prodej do zahraničí je výrazně složitější. Administrativa, logistika, zákaznická podpora, legislativní rozdíly, DPH, doprava, vratky i komunikace v cizím jazyce. Liší se také nákupní zvyklosti a konkurence. Dá se to zvládnout, ale stojí to čas i peníze a vyžaduje to dobře nastavené procesy.
Liší se zákazník v Česku a třeba v Německu, Chorvatsku nebo Slovinsku?
Základní motivace je podobná – lidé chtějí kvalitní a smysluplné výrobky za odpovídající cenu. Liší se ale přístup. Český zákazník je pragmatický, citlivý na cenu a rád porovnává. V Německu hraje větší roli důvěra ve značku, certifikace a dlouhodobá kvalita. V Chorvatsku a Slovinsku je znát silnější vztah k přírodě a lokální výrobě, rozhodování bývá víc emocionální. V každé zemi navíc funguje jiná část sortimentu. Některé věci zkrátka dopředu neodhadnete a musíte je vyzkoušet.
Firmu vedete ve dvou, oba se jmenujete Tomáš a znáte se od školky. Jak se z kamarádství nestane problém, když do toho vstoupí byznys?
Kamarádství samo o sobě by podnikání neutáhlo, takže jsme si museli nastavit pravidla. V práci platí role a zodpovědnost, ne to, že se známe od školky. Výhoda je, že si umíme říct věci napřímo. Když se neshodneme, druhý den se řeší práce, ne uražené ego. Možná i proto to funguje tak dlouho.
Jak jste si rozdělili kompetence?
Přirozeně podle silných a slabých stránek. Jeden z nás má blíž k provozu, výrobě a procesům, druhý k obchodu, produktu, marketingu a směřování značky. Díky tomu si, jak se říká lidově, zbytečně „nelezeme do zelí“.
Spory ale přijdou vždycky. Co u vás rozhoduje, když máte každý jiný názor?
Bereme to jako přirozenou součást podnikání. Snažíme se oddělovat emoce od věcné debaty a vracet se k tomu, co je nejlepší pro firmu. Když se neshodneme, pomáhají argumenty, data a zkušenosti z praxe. Případně nás „rozsekne“ někdo další. I to ale považuji za důležité. Kdybychom měli pořád stejný názor, jeden z nás by byl logicky zbytečný.
Jak velký máte dnes tým?
Už nejde o jednotky lidí, ale o nižší desítky zaměstnanců. Velikost týmu se během roku mírně mění podle sezony a aktuálních projektů.
Gastronomie potřebuje změnu image. Není to práce „poslední volby“ |
Jaké profese se u vás uplatní?
Především řemeslné profese spojené s výrobou, dále lidé z logistiky, zákaznické podpory a e-commerce. Postupně jsme potřebovali i odborníky na marketing, správu e-shopu a práci s daty.
Je těžké najít lidi, kteří zapadnou do takto specifického mixu řemesla a e-commerce?
Upřímně řečeno, není to jednoduché. Hledáme kombinaci odbornosti, samostatnosti a vztahu k tomu, co děláme. Není to jen o práci, ale i o přístupu a ochotě učit se.
Kde dnes ČistéDřevo ekonomicky je? Už jste překročili hranici „rodinného projektu“?
Nejsme korporát, ale už ani malý projekt. Pro nás je důležité, aby ekonomika firmy dávala smysl i v delším horizontu. Za loňský rok se náš obrat blíží ke 150 milionům korun.
V létě 2023 jste založili chráněnou dílnu Dřevěný anděl pro lidi se zdravotním hendikepem. Co bylo hlavním impulsem?
Nebyl to jeden konkrétní moment. Spíš dlouhodobé přesvědčení, že podnikání může mít společenský přesah. V určité fázi jsme si uvědomili, že máme stabilní zázemí, know-how i práci, kterou lze dobře přizpůsobit lidem se zdravotním hendikepem. Okolní chráněné dílny o spolupráci nejevily zájem. Založení vlastní dílny tak nebylo marketingovým rozhodnutím, ale přirozeným krokem, jak propojit smysluplnou práci s reálnou pomocí, kterou si dokážeme sami pohlídat.
Co to znamená v praxi, když provozujete chráněnou dílnu?
Je to hodně o plánování, trpělivosti a individuálním přístupu. Práci je potřeba rozdělit na konkrétní úkony, přizpůsobit tempo, prostředí i zaučení. Zároveň je nutné mít v týmu lidi, kteří mají nejen odborné, ale i lidské předpoklady pracovat s kolegy se zdravotním hendikepem. Není to jednodušší cesta, ale je smysluplná. Člověk v tom získá víc pokory a uvědomění, že práce může mít hlubší význam než jen výkon a čísla.
