Chybují uchazeči o práci i zaměstnavatelé

Uchazeči při přijímacím pohovoru chtějí zapůsobit co nejlepším dojmem. A možná proto dělají chyby. Ve snaze ukázat zdravé sebevědomí se příliš vychválí, ve snaze polichotit budoucímu zaměstnavateli pomluví toho bývalého. Ale ani ten, kdo pohovor vede, se vždy nechová, jak má. Mnoho uchazečů má zkušenost s arogantním chováním nebo s otázkami, které by ani neměly padnout.

Obvykle má účastník přijímacího pohovoru na vytvoření pozitivního dojmu i na předání a získání celé řady informací přísně vymezený čas. Úkolem personalisty je během něj uchazeče co nejvýstižněji odhadnout, zjistit jeho pracovní i lidské kvality.
Ani pro jednu stranu neexistuje přesný návod, jak se chovat. „Každý výběr je subjektivní záležitostí, kde kromě znalostí a zkušeností hraje velkou roli lidská chemie, vzájemné sympatie,“ říká Roman Hep, personální ředitel výrobní společnosti Cooper Standard Automotive.

Pozor na křeč, zášť a lhaní

Je pochopitelné, že uchazeč chce při pohovoru zapůsobit co nejlépe. Nemělo by to však vést k nepřirozenému projevu. Při velké snaze dobře zapůsobit se totiž může kandidát projevit křečovitě. „Při výběrovém rozhovoru zjišťujeme odborné znalosti a praxi uchazeče, ale sebevětší odborník nesmí zanechat negativní dojem o sobě jako o člověku,“ podotýká Roman Hep.

Jak odhalit triky personalisty při přijímacím pohovoru se dovíte v přiloženém článku.

Důležité je také to, jak uchazeč hovoří o svém bývalém či současném zaměstnavateli. „Vyjadřuje-li se o něm negativně, vysílá nepříznivý signál především o sobě, pro personalistu to znamená přímo červenou,“ varuje Hep. Špatným zvykem některých kandidátů je také pozměňovat údaje v životopise. Změní-li uchazeč cokoliv proti skutečnosti, měl by si to alespoň pamatovat.
Nejlepší je uvádět vše tak, jak to je či bylo. Tím se vyvaruje trapných situací při pohovoru, kdy nebude vědět, v čem lhal a v čem ne.

Mluvte a zajímejte se, neuspávejte

Uchazeč o místo by si měl také dát pozor, zda svým monotónním projevem posluchače neuspává. Nebo naopak zda záplavou slov a zabíháním do popisných detailů své okolí

Jak působit, abyste dosáhli úspěchu?

* Mluvte krátce, jasně a k věci, buďte přirození a v dobré náladě.
* Nepodceňujte se, ale ani příliš nevychvalujte.
* Nehovořte příliš negativně o bývalých zaměstnavatelích, i když máte pravdu.
* Přílišnou snahou přesvědčit vzbudíte spíše nedůvěru.
* Buďte upřímní a otevření.

nezahlcuje, ale stejně neřekne to podstatné.
Dobrý způsob, jak své nedostatky zjistit, je zaznamenat vlastní hlas a poté si projev poslechnout. Na mnoha uchazečích je k jejich škodě také často vidět, že pojímají daný rozhovor jen jako jeden z mnoha. Tím se obvykle vyřazují z dalších výběrových kol.
Každý zaměstnavatel, a tedy jeho prostřednictvím i personalista, chce mít pocit, že uchazeč skutečně usiluje o pozici v dané společnosti. „Uchazeči si ale často nezjišťují informace o firmě, o kterou projeví zájem. Soustředí se spíše na nabízenou pracovní pozici a firmu opomíjejí,“ míní Zuzana Procházková, personální manažerka nákupní organizace IKEA pro střední Evropu.

I personalisté chybují

To, že uchazeč nemá z pohovoru s personalistou dobrý pocit, nemusí být vždy jeho chyba. I personalisté mají své nešvary.
„Čas jim ubíhá jinak než uchazeči, a tak někdy schůzku protahují nebo otálejí s odpovědí, zda uspěl nebo ne. Někdy je nenapadne mu sdělit o firmě informace, které by mohl vnímat jako negativní, neupřesní konkrétně požadavky firmy,“ říká personalistka Alena Chlumská ze společnosti Billanc Partners. Podle ní často chybí také srovnání kandidátů na místo jedním člověkem. „Kandidáta A vidí personalista, kandidáta B vedoucí oddělení, kandidáta C asistentka. Každý z nich má jiný názor, jinou zkušenost, jejich slovo má jinou váhu při rozhodování,“ vysvětluje Chlumská.
Méně zkušení personalisté pak také dávají uchazeči zbytečně najevo, že je jedním z mnoha, neumějí klást správné otázky, ty jejich jsou návodné, matoucí. Podle Zuzany Procházkové z IKEA se personalisté často nechají ovlivnit prvním dojmem. Příliš se upnou na názory uchazeče, místo na výsledky jeho práce a způsob, jak jich dosáhl. Kladou automaticky důraz na vzdělání a profesní zkušenost, aniž se zajímají o to, jaké má uchazeč schopnosti.

V čem nejčastěji chybují personalisté?

Komu vadí při pohovoru chování zaměstnavatele či personalisty, má možnost buď vstát a odejít, nebo zůstat a spolknout trpké sousto. To záleží na tom, jak moc o dané místo stojí a jestli má možnost hledat ještě jinde. Protistrana uchazeče by však opravdu neměla:
* klást zavádějící, nejednoznačné, či dokonce diskriminační otázky (ohledně víry, sexuální orientace, rodinného stavu);
* být arogantní, dávat uchazeči najevo, že je jedním z mnoha;
* protahovat schůzku jen proto, že se s uchazečem dobře povídá (zatímco na chodbě čekají další);
* zastírat informace o firmě (nevyplácí mzdy, nespěchá s podpisem pracovní smlouvy, ráda zaměstnává na dobu určitou);
* otálet donekonečna s odpovědí, jak uchazeč dopadl.