Setkáváme se v době, kdy mu skončilo nejrušnější období roku: byl se skupinou klientů 24 dní v Číně, poté v Japonsku a pak ještě ve Vietnamu. „Dal jsem si ještě deset dní dovolené ve svém druhém domově na Tchaj-wanu. Bylo to potřeba po tom zápřahu,“ usmívá se Pavel Kladivo, cyklista, cestovatel a majitel specializované cestovní kanceláře Okolo Asie. „Když se mi toho sešlo tolik naposledy, byl jsem pak regulérně marod.“
Co je na vaší práci nejnáročnější?
Samozřejmě podrobná příprava – itinerář, co se dá kde navštívit, jak se kam dostat, myslet musím i na rozpočet, aby cena zájezdu byla konkurenceschopná. Například v Číně, kam se chystám za týden, se musí všechno rezervovat online na jméno 14 dní předem, žádosti o vízum se vyřizují dlouho... Úředničina je nutné zlo, ale proto se mnou lidé rádi jezdí – všechno dojednám za ně.
Pavel Kladivo (40)
|
A co pak ty nečekané komplikace na cestě?
Při své práci musím být v myšlenkách vždy tak dva dny napřed, musím mít spoustu plánů B. Třeba zpožděné spoje jsou v některých zemích na denním pořádku. Řešil jsem už leccos: klienta, který přišel o pas a bez něj se v Asii daleko nedostanete, nebo zdravotní obtíže cestujících – jeden pán si dal pod Everestem ledovou sprchu, dostal zápal plic a skončil na JIPce v Káthmandú.
Dáváte klientům před odjezdem nějaké školení?
Jen stručné: že se mají chovat přirozeně a ohleduplně, dodržovat zásady hygieny, kromě Japonska nepít vodu z kohoutku, hlídat si drahé věci... Z očkování doporučuji většinou žloutenku a břišní tyfus. Jinak ve většině zemí, kam jezdím, je bezpečnostní situace lepší než u nás.
Učili Čechy kupovat letenky online. Dnes máme jiné výzvy, říká šéf Letušky |
Pomáhají vám v práci moderní technologie?
Vyvíjejí se velmi rychle a již nyní je využívá spousta individuálních cestovatelů. Šetří jim čas třeba při přípravě itinerářů či vyhledávání informací z více zdrojů. Zatím však nejsou na takové úrovni, abych je mohl intenzivně používat – informace jsou často nespolehlivé a jejich ověřování zabírá čas.
Jak vzniká nápad na novou výpravu?
Většinou mě osloví lidé, kteří se mnou již někde byli. Řeknou, která místa chtějí vidět a kolik na to mají času a peněz, já si podle toho připravím itinerář, zveřejním ho, další lidé se přihlásí a jede se. A pak jsou uzavřené skupiny – s nimi je komunikace jednodušší, snáz se dohodnou. Třeba teď do té Číny si připravili program dlouhý na několik stran A4, ten jsme seškrtali, zájezd prodloužili a pak to šlo. Čína je velká, přejezdy jsou dlouhé, když chcete něco vidět. Tam, kde to dává smysl, například v Japonsku, jezdíme hromadnou dopravou, jinde, třeba v Kambodži, si pronajímáme vozy.
Digitálních nomádů přibývá. K práci na dálku je ale nezbytná disciplína |
Kdo jsou vaši typičtí klienti?
Jezdí více ženy nebo dvojice, většinou jsou 50 plus, ale i mladší. Bývají to lidé, kteří už mají cestovatelské zkušenosti a chtějí poznávat do hloubky. Tvořím i zájezdy pohodové, kde je poznávání a odpočinek ve větší rovnováze. Většina mých klientů se však ke mně vrací právě kvůli atraktivním programům s možností zajímavých přídavků, často v brzkých ranních i večerních hodinách. Ze zájezdů se sice vracejí unavení, ale zato plní zážitků a s pocitem lepšího poznání a porozumění dané destinaci.
V čem je pro vás Tchaj-wan jedinečný?
Přijel jsem tam kdysi na studijní pobyt, a když mi vypršelo stipendium, začal jsem pracovat pro jednu místní cestovku, pořádal jsem hlavně cyklozájezdy. Takže to všechno začalo na kole. Ostrov jsem poznal podrobně, znalost jazyka mi otevírá dveře, nikdy se nenudím: je tam úžasná příroda, krásná města, živá čínská kultura nepoznamenaná takzvanou kulturní revolucí, lidé ji žijí, a to i ti mladí.
Jel jste tam studovat mezinárodní vztahy?
Ano, absolvoval jsem je na VŠE v Praze a viděl jsem se v nějaké mezinárodní organizaci nebo na ministerstvu. Ale skončil jsem u cestovního ruchu. A když jsem nedávno založil vlastní firmu, bral jsem svou práci trochu jako poslání – poznal jsem Tchaj-wan víc než běžný člověk a baví mě to předávat ostatním. Chystám se tam nabízet kromě poznávacích i cyklistické zájezdy, které cestovky nechtějí dělat, protože jsou organizačně náročnější.
Uživíte se, když jste zaměřený tak úzce?
Ano, ale není to nejsnazší cesta. Raději však budu jezdit méně zemí, ale poctivě než celou zeměkouli letem světem. Takže Tchaj-wan, Japonsko a Jižní Koreu umím nejlépe, ale provádím klienty i jinými destinacemi. Naopak tchajwanské zákazníky vozím do Evropy, zajímá je Česko, Rakousko, Německo i Francie.
Dvacet míst, která frčí mezi cestovateli. Na Evropu klidně zapomeňte |
Japonsko je v poslední době hodně populární. Proč?
Nabízí úplně jiné zážitky než okolní země. Například gastronomii, která rozhodně není jenom o sushi. Je tam hodně odlišných lokalit – velká města, odlehlý venkov. Kdo byl někdy v Japonsku, tomu mohou ostatní země připadat nudné. S Jižní Koreou je to podobné – když se jde pod povrch, je to fantastická země!
Jak se dá vaše podnikání skloubit se soukromým životem?
Je to těžké, ale jde to. Manželka je Tchajwanka, pracuje z domova, takže někdy jede se mnou, jindy jedu sám. Její přítomnost na zájezdech je přínosem, skupina se může rozdělit, nejsem na to sám. Navíc je expertka na asijskou kuchyni, pomáhá i s komunikací s tchajwanskými klienty...
Dokážete si odpočinout od práce, dopřát si doopravdickou rekreaci?
K vypnutí od práce se musím nutit. I když jedu na dovolenou, stejně přemýšlím, jak bych tam cestoval s klienty. S manželkou milujeme Itálii. A samozřejmě Japonsko, kam pravidelně jezdíme mimo turistickou sezonu.
