Věnujete se historickým a dokumentárním tématům. Jak jste se k nim dostala? Byla to dlouhodobá cesta, nebo vás k nim přivedlo až konkrétní téma?
Dřív jsem měla pocit, že vůbec netuším, kde se to vzalo. Prostě jsem jednoho dne, někdy kolem třinácti let, začala číst knihy o vzpomínkách pamětníků, kteří přežili šoa (holokaust, pozn. red.). Záhy jsem přidala příběhy o parašutistech a protinacistickém odboji a nakonec ve velkém začala nakupovat literaturu faktu od českých i zahraničních historiků. Samozřejmě beletrii nevyjímaje. A pak mi jednoho dne došlo, že ten zájem je vlastně „rodinná zátěž“.
Dodnes si pamatuju, s jakou úzkostí jsem otevírala dveře do vojenského archivu, když jsem začínala zkoumat příběh svého pradědy a jeho zapojení do protinacistického odboje. Bála jsem se, co zjistím.
