Začínali mezi holými zdmi, dnes vyvážejí do dvaceti zemí světa

aktualizováno 
Po sametové revoluci oprášili odkaz pradědečka a obnovili komunisty zabavenou sklárnu. Jejich sklo znají ve dvaceti zemích světa. Firma s deseti zaměstnanci se snaží zachovat tradici českého sklářství.

Kdy jste začali podnikat a proč právě ve sklářství?
Náš pradědeček v roce 1921 založil sklárnu na Sázavě. Samozřejmě byla znárodněna. Budova byla během socialistické éry využívána pro výuku foukačů skla pro firmu Kavalier. Po revoluci jsme přemýšleli, čím se budeme živit, a napadlo nás oprášit odkaz pradědečka a společně s otcem mého manžela jsme se pustili do výroby foukaného skla.

Co všechno jste museli udělat, abyste sklárnu rozjeli?
Začátky byly samozřejmě těžké, ale velké nadšení a nálada tvořit vše „lehce“ překonaly. Tehdy jsme pracovali dnem i nocí a pomalu budovali vlastní firmu. Naše nasazení bylo díky nadšení opravdu veliké. Kromě samotné výroby skla jsme se samozřejmě museli věnovat i ostatním činnostem počínaje nákupem skla a materiálu až po zajišťování dopravy skla k zákazníkovi. I kdybyste ale měli sebevětší nadšení a pracovali sebevíc, není to k ničemu, pokud vám zůstanou výrobky ležet na skladě. Jednou z nejdůležitějších věcí tedy bylo oslovit patřičné zákazníky, což se povedlo a firma velice dobře prosperuje.

Kde jste sehnali prostory a co bylo na začátku nejtěžší?
Vrátili jsme se do pradědečkovy zkonfiskované budovy, kterou nám vrátili v restituci. Byly tam jen holé stěny. V té době, kdy se v naší zemi začalo podnikat a nikdo s tím neměl žádné zkušenosti. Museli jsme se prokousat neskutečnými peripetiemi spojenými s legislativou. Od vyřizování stavebních povolení na úřadech po splnění hasičských norem. To vše si vyžádalo hodně úsilí a času, aby nám vůbec hygiena povolila firmu provozovat. Při jakékoli změně zákonů se toto kolečko opakovalo.

Pavla Miková (50 let)

PavlaMiková
  • Původním povoláním je vychovatelka.
  • V roce 1990 založila se svým manželem Václavem a jeho otcem firmu Mikaglass.
  • Má dvě dcery.
  • Mezi její koníčky patří především keramika.

Museli jste být pěkně otrávení...
Ano, ale bylo to nutné. Museli jsme totiž kompletně vybavit šatny, balírnu, brusírnu, kanceláře, toalety a sprchy a hlavně připravit vše pro výrobu skla.

A co vybavení důležité pro výrobu?
Bylo potřeba nakoupit sklářské kahany, skleněné tyče, trubice, formy, nástroje, sklářský soustruh, pukačku, pec na výpal skla a ostatní vybavení, které bylo nezbytně nutné při výrobě.

Na kolik vás vyšly počáteční investice, co bylo tehdy pro rozjezd vašeho podnikání nejdůležitější?
Největší investice byla koupě sklářské pece, ve které se výrobky musejí po vyrobení tamprovat, aby později nepraskaly. Tuto investici pokryly naše pětileté úspory ze spoření mladých. Díky své urputnosti jsme postupně firmu dovybavili a během dvou let jsme vlastnili plně funkční menší fabriku.

S kolika lidmi jste začínali, kolik zaměstnanců máte dnes?
Na začátku pracovali manžel a jeho otec, postupně, jak se firma zmáhala, jsme přibrali dva zaměstnance, před krizí 2008 jsme zaměstnávali dvacet lidí, dnes jich máme deset.

Měli jste už po revoluci stálé zákazníky?
Začínali jsme samozřejmě vyrábět v malém. Postupně se výroba rozjížděla na základě dalších poptávek, které se na nás hrnuly od spokojených zahraničních zákazníků.

Nebáli jste se velké konkurence? Přece jen chvíli trvalo, a teď budu ironická, než se v této zemi „podařilo“ většinu proslavených skláren zlikvidovat?
Ve sklářství se musíte vždy nějak lišit, abyste byli úspěšní. My vsadili na ruční výrobu a ojedinělost výrobků. Konkurence sice z počátku nějaká byla, ale poptávka byla chválabohu větší než nabídka.

Co je potřeba k výrobě skla, odkud berete jednotlivé komponenty, jak to vypadalo po celou tu dobu s dodavateli. Byly nějaké problémy?
Problémů je vždy dost, vždy se nám je ale podařilo zlikvidovat hned na začátku. A i když se nějaké ty mráčky objevily, pokračovali jsme v naší práci. Nic jiného nám stejně nezbývalo, na výrobě skla jsme už byli závislí finančně nejen my, ale i naši  zaměstnanci.

Které období za dobu vašeho podnikání bylo pro vás nejtěžší?
Nejtěžší byla světová krize v roce 2008, kdy pokleslo euro o třicet procent. V té době jsme vyváželi veškerou produkci do zahraniční, a protože se zakázky vyjednávají rok dopředu, prodávali jsme sklo skoro za likvidační ceny. Naštěstí jsme tuto krizi ve zdraví překonali a dá se říci, že nás i posílila a zocelila.

Fotogalerie

Jak se vypořádáváte s tím, že nejen český trh zaplavují levné čínské výrobky?
Je to zlé, hlavně když vidíte, že čínské sklo se prodává za ceny, které jsou stejné jako vstupní ceny našich výrobků. Naštěstí jsme trochu zručnější, kreativnější a hlavně kvalitou hotových výrobků poněkud jinde, tak jsme své zákazníky zatím neztratili.

Co všechno vyrábíte, které techniky používáte, je o vaše výrobky zájem?
Vyrábíme v podstatě cokoli, na co si vzpomenete, tedy podle přání zákazníků. Největší podíl na výrobě představuje sklo užitkové, ale nabízíme i technické, laboratorní a samozřejmě i dekorativní sklo. Konkrétně vyrábíme karafy, skleničky, stínidla, aerária, nádoby na olej a ocet, koštéry, laboratorní přístroje a lampičky. Také vyrábíme sklo pro naše i zahraniční designéry podle jejich návrhů.

Čtěte také

V rubrice Práce a podnikání přinášíme rozhovory se zástupci zajímavých profesí.

Jak dlouho trvá, než vyrobíte například karafu na olej a ocet, tedy dvě nádoby v jedné?
Nejprve se musí trubice stáhnout na soustruhu do požadovaného tvaru, většinou do špiček. Ty se musí vytamprovat v peci na 560 stupňů Celsia, aby při pozdějším zpracování nepraskaly. Pak putují tyto polotovary ke kahanu, kde se většinou fouká do forem. Udělá se základní tvar, například baňka, v tomto případě dvě baňky - vnitřní a venkovní. 

A dál?
Polotovary pak foukač upraví do patřičného tvaru a musí opět do tamprovny. Pak se odstraní přebytek a polotovar jde zpět k foukači. Ten vtaví vnitřní nádobu do venkovní, přidělá výpustě, které jsou již dopředu připravené, a nakonec se v ohni uzavře dno venkovní nádoby. Celý výrobek se omyje destilovanou vodou, zbaví nečistot a vloží se naposledy do pece. 

Můžete vysvětlit, co je to tamprování?
Takzvané tamprování slouží ke zbavení skla napětí. Vysoká teplota a následné zchlazení dodá sklu odolnost a žáruvzdornost. Vyrábíme totiž varné sklo, světoznámý SIMAX. Finální výrobky se z pece vyndavají při teplotě okolo padesáti stupňů ve stoprocentně bavlněných rukavicích, aby umělé vlákno při této teplotě nedělalo otisky. Výstupní kontrola pak sklo prohlédne. Nesmí být na něm žádné nečistoty a bubliny.

Kolik kusů vyrobíte denně?
To se nedá přesně říci, protože výrobky jsou různě složité, ale pohybuje se to od pěti set do tisíce kusů denně.

To je asi hodně při počtu vašich zaměstnanců. Jak řešíte, když některý z nich onemocní, kašle a nemůže sklo foukat?
Produktivita se neliší ani tolik kapacitou plic, ale zručností zaměstnanců. Jako v každé profesi jsou zde schopnější a méně zruční. Je pak na zaměstnavateli, jak s tím naloží. Jednoduše řečeno, schopnější pracovník dostane složitější výrobek, ten méně zručný prostě dělá jednodušší práce.

Kam všude své sklo vyvážíte, kde všude ho znají? 
Největší zakázky máme pro italské lihovary na speciální edice na whisky, také pro německé velkoobchody se sklem. Zakázka se obyčejně připravuje minimálně týden, někdy i měsíc. Musíme samozřejmě zařídit i výrobu krabiček, potisk a kartony na expedici podle přání jednotlivých zákazníků.

Kde lidé najdou vaše výrobky?
Máme svůj e-shop, také prodáváme sklo na Fleru. Zájemci si mohou objednat skleněné konvičky, hrníčky, lampičky, svícny, lahve, sklenky, koštýře, co je napadne, vyrábíme dokonce i na přání. Nejvíce se prodávají skleněné karafy s figurkami uvnitř, ty jsou velice oblíbené, obzvlášť když si každý může určit figurku a její barevné ladění.

V jakém cenovém rozmezí se pohybují vaše výrobky?
Záleží zase na složitosti, ale je to od desetikorun až po tisíce. Jeden z nejsložitějších, ale i nejkrásnějších výrobků je děrovaná lahev, je to unikát. Nejdražší jsou samozřejmě složité laboratorní přístroje.

Můžete prozradit váš roční obrat?
Náš obrat se pohybuje okolo osmi milionů, samozřejmě abych vás nevyděsila, jde o obrat, ne zisk. Největší výdaje jdou na platy a odvody, musíme pochopitelně platit také nemalé částky za energie včetně vodíku a kyslíku, který je pro náš provoz nepostradatelný.

Co vás za tu dobu nejvíce potěšilo?
Velice mě těší, že o naši výrobu stále více projevují zájem Češi. Začínali jsme s prodejem, kdy šlo na český trh jen pět procent našich výrobků, dnes je to polovina veškeré produkce. Zbytek jde do zahraničí.

Je těžké podnikat v Česku?
Podnikání není samozřejmě procházka růžovým sadem, nechceme si stěžovat, každá činnost, takhle náročná obzvlášť, vám něco pozitivního přinese a zase něco vezme. To je prostě život, s tím musí člověk počítat. Během třiceti let, co tuto práci děláme, se naše výrobky dostaly do dvaceti zemí světa a jsme na to hrdí. Nejvíce sklo prodáváme do Německa, Francie, Itálie a Holandska. Také pracujeme pro naše vyhlášené designery, například profesora Pelcla a Jakobsena.

Jaké máte plány?
Protože roky přibývají, snažíme se firmu udržet, ale už nemáme tolik síly na rozšiřování výroby. Chceme ale, aby tato firma a sklářské řemeslo pokračovaly dál, a tak jsme rádi, že dcery chtějí v rodinné tradici pokračovat.

Autor: pro iDNES.cz

Nejčtenější

Koho čeká po studiu úspěšná kariéra a kdo moc šancí na úspěch nemá

Ilustrační snímek

Oběma se podařilo získat vysokoškolský diplom. Jeden z nich okamžitě získá práci snů a může budovat kariéru. Druhý bude...

Ceny hypoték prudce klesly, tlačí je dolů konkurence. Zájem roste

Ilustrační snímek

Jaro hypotékám svědčí. Hypoteční trh se odrazil ode dna a po slabých měsících nabírá opět druhý dech. Průměrná úroková...

Na mateřské přišla na nápad. Teď vyrábí ve velkém plenkové dorty

Lucie Kunčarová ve svém království.

Po studiích pracovala Lucie Kunčarová jako manažerka v bance. Když se jí narodil syn a ona zůstala na mateřské, měla...

Manžel opustil společnou domácnost, je povinen platit výživné na psa?

Ilustrační snímek

Rozvod nemusí nutně znamenat hádky o majetek. Pokud se partneři domluví a děti jsou dospělé, je soudní řízení zpravidla...

Rozbité spotřebiče a hračky nevyhazujte ani po záruce. Opravář se vám ozve

Ilustrační foto

Porouchaný mobil, pračku nebo dětskou hračku nemusíte hned měnit za nové. Mnoho rozbitých spotřebičů je totiž možné...

Další z rubriky

Kvůli nádoru prožila peklo, ale nevzdala se. Dnes si plní svůj zlatý sen

„První šperk jsem vyrobila na základní škole, byly to náušnice a spona do...

Klára Bílá vystudovala kulturologii na Univerzitě Karlově. Kvůli dlouhodobým problémům s nespavostí absolvovala řadu...

Platba mobilem v Apple Pay je dobrá, nesmíte mít ale zpocený palec

Ilustrační foto.

Používat mobil místo peněženky není hlavně pro starší ročníky nic lákavého. Pamatují totiž doby, kdy mobilní telefony...

Maličkosti, které vám v práci ušetří čas a vše stihnete s přehledem

Ilustrační snímek

Zůstáváte v práci přesčas, abyste stihli udělat to, co máte? Zkuste najít způsob, jak si lépe zorganizovat pracovní...

Čarodějnice bez ohně. Hasiči kvůli suchu plošně zakazují pálení

Čarodějnice bez ohně. Hasiči kvůli suchu plošně zakazují pálení

Kurzy.cz Česko sužují sucha, silný vítr a s tím související nebezpečí požárů, hasiči proto plošně zakazují rozdělávání ohně. Pok...

Najdete na iDNES.cz