„Pod pojmem Bezpečnost a ochrana zdraví při práci (BOZP) se skrývá celá řada problematik a pravidel. Mnozí zaměstnavatelé i zaměstnanci tyto oblasti vnímají spíše jako nutné zlo a jakousi formalitu. To se však může změnit v případě závažného úrazu, kontroly inspektorátu práce či pracovně právního sporu,“ říká advokát Ondřej Preuss.
Nejvyšší soud v nedávném rozhodnutí potvrdil, že zaměstnavatelé nesou odpovědnost za bezpečnost a ochranu zdraví při práci (BOZP) nejen vůči svým zaměstnancům, ale vůči všem osobám, které se pohybují na jejich pracovišti s jejich vědomím.
Zákoník práce (§ 101 odst. 5):Povinnost zaměstnavatele zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví při práci se vztahuje na všechny fyzické osoby, které se s jeho vědomím zdržují na jeho pracovištích. |
Odpovědnost se tak podle § 101 odst. 5 zákoníku práce vztahuje také na externí pracovníky, dodavatele a subdodavatele, OSVČ či návštěvy. Rozsudek podle odborníků ukazuje, že skutečný rozsah povinností mnohé firmy stále podceňují.
Úraz má milionový dopad
Případ, kterým se Nejvyšší soud zabýval, se týkal vážného úrazu externího pracovníka subdodavatele při úklidu v provozovně společnosti. Soud dospěl k závěru, že za úraz nese odpovědnost provozovatel pracoviště – tedy firma, v jejíž provozovně k události došlo. Poškozený externista získal odškodnění zhruba 1,8 milionu korun a celkové náklady případu, včetně souvisejících výdajů, se odhadují až na tři miliony korun.
Domů se nevrátil, zahynul v práci. Na co má rodina nárok, radí advokát |
„Firmy si často myslí, že za bezpečnost externistů a lidí od dodavatelů odpovídají jejich vlastní zaměstnavatelé. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ale jasně ukazuje, že konečnou odpovědnost nese ten, kdo má pracoviště pod kontrolou,“ říká Anna Kevorkyan, CEO pracovního portálu JenPráce.cz. Podle ní je klíčové, aby zaměstnavatelé přestali vnímat BOZP jako formální povinnost a začali ji řídit systematicky ve vztahu ke všem osobám, které se na pracovišti pohybují.
Odpovědnost nelze „přehodit“ na dodavatele ani subdodavatele
Nejvyšší soud zároveň zdůraznil, že odpovědnost za BOZP nelze smluvně přenést na jinou firmu. Ustanovení ve smlouvách, která se snaží přesunout veškeré povinnosti na dodavatele či subdodavatele, nemění nic na tom, že z hlediska zákoníku práce zůstává odpovědný provozovatel pracoviště. Ten musí aktivně zajišťovat bezpečné podmínky a kontrolovat, jak je práce na místě reálně organizována.
Rozhodnutí tak podtrhuje, že ani precizní smluvní ujednání nezbavuje zaměstnavatele povinnosti zajistit bezpečnost lidí, kteří se na jeho pracovišti pohybují. A to bez ohledu na jejich pracovněprávní vztah k jiné firmě.
Kontrola vstupu, totožnosti i rizikových prostor je klíčová
Soud firmě v konkrétním případu vytkl především nedostatečnou kontrolu vstupu osob do provozu, neověřování totožnosti i oprávnění externích pracovníků včetně slabého dohledu nad rizikovými prostory. Rozhodnutí zároveň podtrhuje nutnost mít jasně nastavená pravidla pro pohyb lidí na pracovišti.
Advokát radí, jak získat patřičné odškodnění, když utrpíte pracovní úraz |
Zaměstnavatelé by podle odborníků měli věnovat větší pozornost nejen interním školením, ale i koordinaci s dodavateli a subdodavateli, kteří do jejich provozu vstupují.
„Tento rozsudek je pro zaměstnavatele varováním i návodem zároveň. Ukazuje, že podcenění BOZP může mít milionové dopady, ale také přesně pojmenovává, co je potřeba zlepšit – tedy mít přehled o tom, kdo se v provozu pohybuje, jak je proškolený a jak jsou řízena riziková místa,“ dodává Anna Kevorkyan.
BOZP se týká celého areálu
Odpovědnost zaměstnavatele se navíc nevztahuje jen na samotná pracovní místa, ale na celé pracoviště – od technických místností přes šatny až po prostory s technologiemi a další části objektu, kde existuje riziko ohrožení zdraví.
„Pro každé pracoviště stanovuje zákon povinnost identifikovat rizika, která zde zaměstnancům hrozí. Pracoviště má být bezpečné nejenom pro zaměstnance, ale v podstatě pro jakoukoliv fyzickou osobu, která se zde pohybuje,“ poznamenává advokát Ondřej Preuss. Při vyhodnocování rizik musí firmy zohlednit i prostory, kde se běžně práce nevykonává, ale kde se lidé mohou pohybovat.
Zaměstnavatel nechce uznat pracovní úraz. Co dělat, radí advokát |
Rozhodnutí Nejvyššího soudu je jasným signálem, že řízení BOZP musí být komplexní a zahrnovat všechny osoby na pracovišti i všechny relevantní prostory. Provozovatelé areálů tak stojí před úkolem zrevidovat své interní procesy, smluvní vztahy i praktickou organizaci práce, aby předešli nejen právním sporům, ale především vážným úrazům.
