Baseball se u nich v rodině dědí. Jeho rodiče totiž pomáhali zakládat dnes již poměrně slavný klub Eagles Praha (dříve známý pod názvem Sokol Krč) a této hře zasvětili oba velkou část svého života. Na vrcholu svých sportovních kariér byli oba kapitány národních týmů.
„Já s bráchou jsme tedy byli obklopeni baseballem od útlého věku, s trochou nadsázky se dá říci, že jsme byli předurčeni v tomto sportu pokračovat,“ říká Petr Zýma, doposud aktivní hráč baseballu, ještě loni také kapitán českého národního týmu, dnes ale především investiční manažer nemovitostního fondu Evropa. Baseball hraje od svých šesti let, od začátku za Eagles Praha. „Láska a vášeň k tomuto sportu mě za celý život nepustila. A co víc, spousta toho, co mi dal baseball, se mi hodí každodenně i při práci,“ zdůrazňuje.
Baseball u nás není žádným masovým sportem, více na popularitě získal teprve nedávno. Čím to, že až teď se mu dostává více pozornosti?
Za tím stojí jednoznačně turnaj World Baseball Classic v roce 2023, kam jsme postoupili jako první čistě amatérský tým v historii tohoto turnaje, který je považován za neoficiální mistrovství světa v baseballu. Byli jsme ve skupině s Čínou, Japonskem, Jižní Koreou a Austrálií, tedy s favority soutěže. I když jsme ve skupině vypadli, zajistili jsme si účast na WBC 2026.
U nás patříte k těm nejlepším baseballovým hráčům. Jaká byla vaše cesta tímto sportem?
Ve svém mateřském klubu Eagles Praha jsem procházel všemi věkovými kategoriemi, vyhráli jsme mistrovství ČR. Od 11 let už jsem byl i členem národních týmů a díky tomu také pravidelně jezdil na mezinárodní akce, kde jsem se setkával s hráči z baseballových velmocí. To byly důležité momenty, posloužily mi jako další motivace do dalších let.
Mají čeští hráči možnost hrát baseball profesionálně?
V České republice nikoliv, u nás se zatím jedná o čistě amatérskou soutěž, tedy hráči musí skloubit své zaměstnání s hraním v nejvyšší české lize (Extralize). Pro toho, kdo by chtěl mířit výš, je důležité být součástí národního týmu. Díky tomu mají totiž hráči možnost se ukázat na mezinárodních akcích a tím si i říct o zahraniční angažmá. Ta cesta není snadná, ale určitě není nemožná. Pro mladé hráče může být alternativou také sportovní stipendium v USA.
To je cesta, kterou jste šel i vy, že?
Přesně tak. Já měl vždycky sen dostat se do americké profesionální Major League Baseball, známé pod zkratkou MLB. A rozhodl jsem se to zkusit právě cestou americké univerzity, a tedy univerzitního baseballu, který je v USA na vysoké úrovni. Dalším krokem měl být v mých představách vstup do draftu a tím mezi profesionální hráče. Tato část snu se mi sice nakonec nevyplnila, ale USA jsem opustit s diplomem z oboru financí, to pro změnu předurčilo moji pracovní kariéru.
Jak jste se na univerzitu do USA dostal?
Ta cesta byla složitější a začala už dříve. V 16 letech mě rodiče poslali do USA na rok na výměnný studentský pobyt na střední škole, byl jsem ve státě New York. Samozřejmě jsem tam hrál i baseball. Během toho roku se mi podařilo získat americkou maturitu a s baseballovým týmem dosáhnout dobrého výsledku – což mi umožnilo seznámit se s univerzitními skauty.
Petr ZýmaJe investičním manažerem nemovitostního fondu Evropa Předtím působil jako obchodník v XTB Má více než 15leté zkušenosti jako obchodník s cennými papíry a je stále aktivním traderem, během své kariéry vytvářel a realizoval strategie pro investování a spekulativní obchodování na finančních trzích pro korporátní a privátní klientelu Během studií ve Spojených státech hrál baseball na univerzitní úrovni za Creighton Bluejays Je také kapitánem české baseballové reprezentace a stále hraje nejvyšší českou ligu za největší baseballový a softballový klub v ČR Eagles Praha |
Jakou to hrálo roli pro vaše další kroky?
Tento krok byl pro mě hodně důležitý, protože jsem se ujistil, že se tímto směrem chci opravdu do budoucna vydat. Po návratu domů jsem tak měl jasný cíl – po získání české maturity se vrátit zpět do USA a pokračovat v baseballu na americké univerzitě.
Co bylo potřeba k tomu, abyste se dostal na tamější univerzitu?
Měl jsem dobré studijní výsledky z pražské průmyslovky, navíc i americkou maturitu. To mi nutné papírování výrazně ulehčilo. Klíčem však musel být baseball, moje výsledky a potenciál.
Bylo to hodně o komunikaci a propagaci mě samotného, sdílení mých tréninkových plánů, výkonů na mezinárodních turnajích – to vše skauti i trenéři sledovali. Dostat se do USA jako hráč pro ně z „baseballové exotické země“ je totiž velmi těžké.
Důvěru a stipendium jsem nakonec získal ze školy z Oklahomy, za kterou již hrál můj kamarád a spoluhráč z Eagles Praha, Tomáš Duffek. Nakonec jsme tak byli společně dva Češi v baseballovém programu na škole, kde tradičně dávali přednost studentům/hráčům z Dominikánské republiky, Portorika nebo Austrálie.
Školství v USA je placené. Bylo pro vás proto získání stipendia zásadní otázkou?
Naprosto zásadní. Abych si stipendium udržel, musel jsem mít dobré známky ve škole i dobré výsledky na hřišti. V prvních dvou letech tak pro mě byl ten režim poměrně ostrý, každý den škola zhruba do 14 hodin, poté pětihodinový trénink a pak ještě večer příprava do školy. Víkendy byly ve znamení zápasů. I tak jsem ale vyšetřil nějaký volný čas a využil ho i na brigády v rámci školy, abych si přilepšil.
To studijní vízum umožňuje?
Moje studijní vízum to umožňovalo. Mohl jsem pracovat až 20 hodin týdně v rámci kampusu. Za čtyři roky studia jsem tam působil například jako asistent sportovního ředitele, asistent na katedře matematiky, ale také jako zahradník.
Kolik roků jste v USA strávil?
Čtyři a půl. První dva roky jsem hrál v Oklahomě na škole Redlands Community College (pozn. dvouletá škola), na třeťák jsem pak přešel na Creighton University v Omaze ve státě Nebraska, kde se hraje nejvyšší univerzitní liga. Kvůli zranění jsem tam ale bohužel přišel o stipendium, takže jsem musel hledat jinou univerzitu, kde bych mohl dál hrát a samozřejmě také dotáhnout studium.
Na poslední rok jsem se tak vrátil do Oklahomy, tentokrát na Souhtwestern Oklahoma State University, kde se hraje druhá nejvyšší univerzitní soutěž. Kvůli těmto transferům jsem přišel o několik studijních kreditů a musel jsem tak zůstat ve Státech o jeden semestr déle, abych dosáhl na diplom. Domů jsem se vrátil, když mi bylo 25 let.
Baseballu jste zůstal věrný i po návratu domů. Jaká tady byla vaše další sportovní kariéra?
Po návratu jsem si našel práci v oboru financí a současně jsem dále působil ve svém mateřském klubu Eagles Praha, se kterým budu tento rok vstupovat už do své 20. sezony v Extralize. Zároveň se po návratu ze Států naplno rozjela moje kariéra v národním týmu, se kterým jsem absolvoval čtyři mistrovství Evropy, olympijskou kvalifikaci a již zmíněný World Baseball Classic v japonském Tokiu v roce 2023.
Hrajete stále?
Ano, jak jsem zmínil, stále jsem aktivním hráčem v Extralize. Pokusím se získat místo v národním týmu jako hráč, pokud to nevyjde tak budu k dispozici jako asistent trenéra, pokud si to bude přát manažer národního týmu.
Jak si dnes u nás baseball vlastně stojí, když se mu postupně dostává popularizace?
Velice dobře. Roste základna, máme výbornou mládež a s tím i jednotlivé mládežnické reprezentace, které nechybí na žádné vrcholové akci, ať už jde o mistrovství Evropy či světa. Mužská reprezentace se drží stabilně na 4./5. místě v Evropě. Letos bude vrcholem sezony právě ME, kde se pokusíme vybojovat první medaili v historii. Pro budoucnost je ale zásadní podpora jednotlivých baseballových klubů ze strany samospráv, a také sponzorů ze soukromého sektoru. Bez jejich důležité podpory by to nešlo posouvat. Kluby jsou totiž páteří celého systému, rozvoje hráčů a trenérů.
Už jste zmínil, že zatím se u nás baseball nedá hrát profesionálně, tedy se jím u nás nedá zatím ani živit. Je šance, že by se to změnilo?
Myslím si, že to je možné. V posledních letech český baseball podpořili významné české firmy, které v tomto sportu vidí potenciál. A pokud tento trend bude pokračovat, budeme na dobré cestě. Myslím si, že vhodná cesta bude profesionalizace jednotlivých klubů skrze profesionální management, trenéry a hráče v dalším kroku. Zatím je ale většina klubů vedena na dobrovolné bázi, trenéři z většiny mají své zaměstnání, a až poté se věnuji trénování.
Čím jste se při hraní baseballu na vrcholové úrovni živil vy?
Po návratu z USA jsem 10 let pracoval jako obchodník s cennými papíry v nadnárodní brokerské firmě.
Hodili se vám při práci i zkušenosti ze sportu?
Baseball je týmová hra, v níž však každý musí zvládnout svoji roli a nést zodpovědnost. Výkon odpovídá úsilí a přípravě, kterou vynaložíte. A cílevědomost, disciplína a motivace se zlepšovat jsou zásady, které jsou stejně důležité ve sportu i v byznysu.
Pohybujete se tedy v investicích. Jak z pozice odborníka hodnotíte investiční prostředí u nás?
Na trhu je dostatek finančních subjektů, které umožňují přímý vstup do aktiv. Mám tím na mysli například obchodníky s cennými papíry, banky, investiční fondy. Nabídka je dostatečně široká na to, aby si každý investor mohl své portfolio sestavit podle svých představ.
Podle dostupných dat o investování roste zájem. Je to ale dostatečné?
Jak se to vezme. Roste podíl přímých investic i průměrná měsíční investovaná částka, zásadní je přesun ze stavebního spoření, kde došlo ke změně podmínek. To je ta dobrá část.
Z druhé strany ale pořád platí, že mezi běžnými investory je výrazná poptávka po investicích pouze v dobách s klesajícími sazbami nebo v dobách vysoké inflace, kdy jsou témata, jako je například hodnota peněz, nejčastěji skloňovaná. Především mladí lidé by si měli uvědomit, že doba držení investice je zásadním klíčem k úspěchu oproti hledání perfektního okamžiku pro vstup. Vhodné načasování vstupu, to je záležitostí tradingu, tedy obchodníků, a spekulací.
Co ještě by pomohlo?
Samotné uvědomění si, že investování není forma přepychu rezervovaná pro úzkou část společnosti, ale naopak, zásadní a nutná forma potřebná minimálně pro ochranu hodnoty majetku každého.
Vy jste se ale loni přesunul od investic do cenných papírů k nemovitostem, stal jste se investičním manažerem nemovitostního fondu Evropa. Jak se vlastně dostane člověk od baseballu přes trading k nemovitostním fondům?
Tu první kategorii jsem neopustil, stále jsem aktivním traderem, jen jsem si k tomu „přibral“ ty nemovitosti. To spojení s nemovitostním fondem vnímám jako přirozený postup ve světě financí a rozšíření vlastního portfolia zájmů a expertizy. Baví mě kombinovat různé finanční nástroje, a rád to sdílím s ostatními. Ať už jde o investory ve fondu nebo lidi z mého okolí.
Čím je pro vás práce pro nemovitostní fond Evropa zajímavá?
Jelikož se jedná o relativně mladý fond, tak zde připravujeme infrastrukturu, abychom dokázali dobře komunikovat poslání fondu a nabídnout dobrý servis pro stávající i nové klienty fondu. Osobně mě těší být na začátku tohoto procesu, kde se definují cíle a vytvářejí strategie, abychom fond přiblížili investorům.
Máte tedy přehled přes klasické investice do cenných papírů, dluhopisů i do fondu s nemovitostmi. V čem vidíte hlavní rozdíly?
Největším rozdílem je ocenění nemovitostí fondu, které probíhá několikrát za rok, to znamená, že zde není každodenní kotace jako u akcií. Zásadní téma je také likvidita a doporučený investiční horizont, obecně u nemovitostí musíme plánovat s minimálně 3-5 lety. Nemovitostní fondy jsou podle mě výbornou alternativou k přímému vlastnictví nemovitosti. Jinak jsou všechny výhody držení cenného papíru stejné jak u akcí, tak i u podílů nemovitostních fondů.
Říkáte, že ty výhody jsou docela podobné. Proč by tedy měl člověk investovat do fondu nemovitostí?
Pokud investuji prostřednictvím nemovitostního fondu, dochází k přirozené diverzifikaci v závislosti na skladbě portfolia fondu a veškerou správu nemovitostí zajišťuje fond. Investovat lze částky podle svých možností (při splnění zákonných limitů, např. u fondů kvalifikovaných investorů – FKI), což umožňuje budovat expozici v nemovitostním segmentu i s menší částkou, která by neumožnila přímý nákup.
V poslední době se hovoří o problémech nemovitostního trhu v USA, především tedy u komerčních nemovitostí. Vidíte náznaky podobných problémů i v Evropě, potažmo u nás?
V České republice tento problém nevnímáme, spíše naopak. Uklidnění situace po covidu v posledních letech, zlepšení ekonomického očekávání a snižující úrokové sazby dávají optimistický výhled na další roky.
Jaký tedy odhadujete vývoj nemovitostního trhu v ČR?
V našem fondu se zaměřujeme na luxusní rezidenční nemovitosti ve vybraných pražských čtvrtích, v tomto segmentu pozorujeme stabilní zhodnocení i skrze inflační doložky. Fond Evropa cílí každoročně na zhodnocení 8-12 procent. Nutno ale podotknout, že jsme fondem kvalifikovaných investorů, to znamená, že minimální výše investice je milion korun.
Můžete říct, jaké plány má fond, co se týče nových akvizic?
Máme vyhlídnuté další lokality Praze, konkrétně v Holešovicích, Troji a Vršovicích. Rychlost developingu ale bude záležet i na příchodu nových investorů, jelikož fond pracuje s minimálním zadlužením.
Vy jste investičním manažerem fondu. Co vlastně tato práce obnáší, jak vypadá váš běžný pracovní den?
Základem je každodenní komunikace na půdorysu fondu, developmentu a investorů. Počet pracovních hodin neřeším, záleží na tom, co je potřeba udělat. Jsou klidné dny i víkendy, nebo naopak plné povinností a projektů. Ale vždy se to snažím vybalancovat, práci prokládám relaxem a sportem.
A kdybyste měl být konkrétnější?
Po ránu se věnuji tradingu, studiu makroekonomie a řízení pozic. Před polednem se zaměřuji na činnosti spojené s fondem, což obnáší komunikaci s majitelem, klienty, ale třeba i naší PR agenturou. A podívám se i na makroekonomická témata, která jsem ráno nestihl při studiu trhů. Přes oběd chodím do fitka a pak se připravuji na odpolední americkou obchodní seanci, která otevírá v 15:30 hodin našeho času.
Během ní se opět vracím k tradingu a sledování pozic na komoditách a akciích. V 18 hodin už jsem ale na hřišti, to mi totiž začíná baseballový trénink. Často baseballu věnuji čas i večer, protože jsem přijal pozici asistenta národního týmu. Například v těchto dnech domlouváme a finalizujeme jarní soustředění na Floridě.
A nezapomínám ani na záležitosti mateřského baseballového klubu Eagles Praha, kde působím ve Výkonném výboru. Pak už můj čas patří rodině. Jen když je to nutné, tak se ještě i večer věnuji záležitostem kolem fondu, nebo zkontroluji spekulativní pozice.
Jak trávíte svůj volný čas?
Nejradši mám zimní sporty a hory obecně, proto se snažím trávit co nejvíce času v přírodě.
Najdete si čas i na dovolenou? A jak ji nejraději trávíte?
Poslední roky moc času na pravidelnou dovolenou nebylo. Každý volný víkend, který není spojen s českou baseballovou extraligou, totiž bývá využit pro reprezentační akce. Ale loni jsem po 15 letech vynechal zimní přípravu a vyrazil jsem s rodinou na tři měsíce na Nový Zéland, procestovali jsme ho celý. Z toho budu čerpat energii ještě dlouho.
Zvládáte toho opravdu hodně, ale určitě máte ještě další plány. Prozradíte jaké?
Tento rok budu vstupovat do své 20. sezony v nejvyšší baseballové lize, a udělám vše pro to, abych si ještě řekl o místo v reprezentačním dresu. V byznysu bych chtěl více zviditelnit fond Evropa a obecně představit nemovitostní fondy jako důležitou část každého investičního portfolia. Dále se budu věnovat i tradingu a projektům s tím spojeným. Věřím, že všechny tyto aspekty financí do sebe mohou pěkně zapadat.
A kde se vidíte třeba za pět let?
Za pět let doufám, že budu mít rozum a nebudu tělo dále trápit ambicí hrát baseball na nejvyšší úrovni a přesunu se do nové baseballové role.
