Jednou za půl roku vám loď přiveze zásoby... Ale i v tomto případě musíte mít určitou autoritu u kapitána zásobovací lodi, aby se na vás nevykašlal a nenechal vás zemřít hlady.
Připravte se na to, že budování autority bolí a namáhá. To je první nezbytný krok. Buďte důslední sami na sebe. Nechť vaše slovo platí jako zákon. Svou důslednou důvěryhodnost každodenního života si takto ukládáte jako do banky, aby nesla úrok a dalo se po ní sáhnout, až bude potřeba.
Třeba tehdy, když začnete požadovat po druhých něco, co pro ně znamená námahu, nepohodlí, obětování. To podstoupí tehdy a právě tehdy, cítí-li ve vás autoritu. No a při zadávání nepopulárního úkolu či kladení nepříjemného požadavku se pak můžete odvolat na své důsledné seriózní jednání v minulosti. A zeptat se s upřeným zrakem kolegy: "Proč to nejde u tebe, když to tak dlouhou dobu šlo u mne? Jsi snad o tolik horší než já?"
Nelámejte se jako třtiny ve větru, když po vás něco náročnějšího chce někdo z okolí. Když s tichým povzdechem bez komentáře vykonáte i nespravedlivě zadaný úkol (s cílem "abych měl pokoj od toho protivného dohadování"), vaše okolí si ani nevšimne, že děláte něco navíc.
Buďte občas obětavě vstřícní, ale upozorněte druhé, že tato vstřícnost není samozřejmost. Buďte vstřícní dostatečně nahlas. Jako jeden můj přítel. Když se shýbal dámě pro upadlý kapesníček či lžičku spadlou ze stolu, hekal při tom jako osmdesátiletý stařík při spěchu do schodů. Ptal jsem se ho, proč tak úpí, a on samozřejmě odvětil: "Jak by jinak všichni kolem poznali, jak jsem galantní a obětavý?"
