Když se dnes mluví o umělé inteligenci a pracovním trhu, často zaznívá, že některé profese zaniknou a jiné se výrazně promění. Jak velká změna nás podle vás skutečně čeká?
Změna bude velká, ale rozloží se do let, ne do měsíců. Veřejná debata běží mnohem rychleji než realita ve firmách. Náš průzkum to potvrzuje. Ptali jsme se 214 nejvyšších manažerů ve více než 45 zemích. 77 procent přiznává, že jejich firma je s AI stále ve fázi experimentování, jen 3 procenta ji mají v běžném provozu. Zároveň 62 procent očekává, že do pěti let bude muset 6 až 30 procent jejich lidí změnit roli nebo firmu opustit. Firmy tedy zavádějí AI pomalu, ale s dopadem na lidi počítají.
Které profese a pracovní činnosti jsou podle vás dnes nejvíce ohrožené a kde jsou naopak obavy z nahrazení člověka umělou inteligencí přehnané?
Nejde ani tak o profese jako o činnosti. Ohrožené je vše, co je opakující se, dobře popsatelné a odehrává se v textu, číslech nebo obrázku: přepisování dat, rutinní administrativa, první úroveň zákaznické podpory, jednoduché reporty, základní textové a grafické výstupy. Už dnes jsou v ohrožení programátoři, grafici, copywriteři, překladatelé, specialisté call center či právníci. Bavíme se hlavně o juniornějších pozicích.
Přehnaný je naopak strach tam, kde je potřeba fyzická přítomnost, důvěra a odpovědnost: řemesla, zdravotní a sociální péče, obchod postavený na vztahu. AI navíc nedokáže nést odpovědnost za rozhodnutí, a to je v řadě profesí to podstatné.
Že to nepůjde tak rychle, ukazuje i náš průzkum: jen 18 procent firem dokáže vyčíslit, co jim AI finančně přinesla.
Jozef Papp
|
Často se mluví o tom, že nejvíce mohou být ohroženi mladí lidé na juniorských pozicích. Proč právě oni? Nehrozí, že firmy přestanou nabírat začátečníky a tím si zároveň „odříznou“ budoucí zkušené zaměstnance?
Juniorská práce je bohužel přesně ta, kterou AI zvládá nejlépe: rešerše, první verze dokumentu, jednoduchá analýza, kontrola dat. Firmy tak mají pokušení juniory nenabírat. Je to krátkozraké. Seniorita nevzniká sama, vzniká odpracováním těch nezáživných úkolů. Kdo dnes nenabírá začátečníky, za pět let nebude mít koho povýšit.
Náš průzkum k tomu přidal méně předpokládané zjištění: 29 procent top manažerů připouští, že věk zaměstnanců hraje roli v tom, kdo dostane školení a projekty na AI. Junioři přicházejí o vstupní pozice, starší kolegové o příležitost se přeškolit.
Bude AI podle vás spíše rušit pracovní místa, nebo měnit jejich náplň? Jak může vypadat běžná pracovní pozice za několik let ve srovnání s dneškem?
AI bude převážně měnit náplň. Typická pozice bude za pět let vypadat tak, že člověk stráví méně času vyráběním podkladů a víc zadáváním, kontrolou a rozhodováním. Poroste hodnota toho, kdo umí položit správnou otázku a poznat, že výstup je špatně. Míst bude o něco méně, ale půjde spíš o nenahrazování odchodů než o propouštění.
V našem průzkumu čeká 42 procent manažerů, že se přesun bude týkat 6 až 15 procent jejich lidí, dalších 20 procent odhaduje 16 až 30 procent. I to opatrnější číslo znamená ve firmě s pěti tisíci zaměstnanci stovky pozic, které zaniknou nebo se zásadně promění.
Bankovní identita pod lupou. Co vše dnes zvládne a jak je bezpečná? |
Jsou firmy na tuto proměnu podle vás připravené? Mají jasno v tom, kde a proč chtějí AI využívat, nebo ji často zavádějí spíš proto, že mají pocit, že „musí“?
Většinou připravené nejsou. Hodně firem zavádí AI proto, že se to od nich očekává. Chybí odpověď na dvě jednoduché otázky: který konkrétní problém tím řešíme a podle čeho poznáme, že to fungovalo. Jinými slovy, jaká je strategie zavádění AI?
Náš průzkum to potvrzuje dost nemilosrdně. 62 procent vrcholových manažerů říká, že jejich firmě chybí vize přesahující dílčí nasazení AI. 56 procent přiznává, že AI gramotnost chybí přímo ve vedení, a jen 5 procent považuje své vedení za připravené. V 17 procentech firem navíc není jasné, kdo za výsledky AI odpovídá.
Jak otevřeně by měli zaměstnavatelé se svými lidmi mluvit o tom, že AI může změnit jejich práci nebo dokonce vést ke zrušení některých míst? A děje se to dnes podle vašich zkušeností dostatečně?
Mnohem otevřeněji, než se to děje dnes. Mlčení nikoho neuklidní, jen si lidé odpověď domyslí, a domyslí si tu horší variantu. Nejde o to slibovat, že se nic nestane, ale říct, co víme, co nevíme a kdy se ozveme znovu. Věta „zatím to nevíme, ale budeme s vámi sdílet, co zjistíme“ funguje lépe než ticho.
Realita je jiná. V našem průzkumu 43 procent firem se svými lidmi o dopadech AI na jejich práci vůbec nemluvilo. Dalších 8 procent přiznává, že komunikuje „záměrně vágně, aby si zachovalo flexibilitu a předešlo panice“. Skutečně transparentních je 5 procent.
Pokud člověk pracuje v oboru, který může AI výrazně zasáhnout, co může udělat už dnes, aby si udržel svou hodnotu na trhu práce? Které dovednosti budou podle vás stále důležitější?
Tři věci. Za prvé začít AI opravdu používat na vlastní práci, ne o ní jen číst. Rozvoj AI je neskutečně rychlý. Rozdíl mezi tím, kdo nástroje používá denně, a tím, kdo je dvakrát zkusil, je po půl roce propastný. Za druhé prohloubit odbornost, protože AI je silná v obecném a slabá ve specifickém. Za třetí posílit to, co se automatizovat nedá: úsudek, vedení lidí, vztahy se zákazníky a ochotu převzít odpovědnost.
Nejcennější je kombinace odbornosti a schopnosti s AI pracovat. Náš průzkum to ukazuje i na nejvýše postavených: 43 procent manažerů říká, že jim AI usnadnila vlastní práci. Nenahradila je. Stejně to funguje i o několik pater níž.
AI má firmám přinést vyšší produktivitu. Nemůže to ale pro zaměstnance v praxi znamenat hlavně to, že budou muset za stejnou dobu zvládnout více práce?
To riziko je reálné a nemá smysl ho zlehčovat. Ušetřený čas se sám nikam nepromění, někdo musí rozhodnout, co s ním. Když to nikdo neřeší, prostě se přidá práce. Zaměstnanci to poznají rychle a reakcí bývá tichý odpor k AI. Ale jsou firmy, kde zavedením AI ušetřili pozice a lidi přeškolili na jinou práci. Je to o přístupu.
Náš průzkum ukazuje, že většina firem tuto otázku zatím nemá rozhodnutou. 34 procent ji teprve zvažuje a 27 procent plánuje nechat mzdy beze změny, i když produktivita poroste.
Když emoce přehluší fakta, aneb proč někdy věříme více pocitu než realitě |
Pokud díky AI zaměstnanec zvládne práci rychleji nebo firma ušetří výrazné náklady, měla by se podle vás část tohoto přínosu nějak vracet i zaměstnancům – například ve mzdách, bonusech nebo kratší pracovní době?
Ano, alespoň částečně, a ne z altruismu, ale z pragmatismu. Zavedení AI stojí a padá s tím, jestli lidé nové postupy přijmou za své. Pokud nevidí žádný podíl na výsledku, nemají důvod. Forma může být různá: bonus za zlepšení konkrétního procesu, zaplacené vzdělávání, větší flexibilita nebo kratší pracovní doba. Zatím to dělá menšina. V našem průzkumu sdílí část přínosu se zaměstnanci jen 9 procent firem.
Pokud AI zvýší výkon zaměstnance třeba o desítky procent, je podle vás fér, aby se jeho mzda nezměnila a celý ekonomický přínos zůstal firmě?
Krátkodobě to obhajitelné je: nástroj zaplatila firma a vyšší produktivita sama o sobě nezvyšuje tržní cenu práce. Dlouhodobě je to neudržitelné, trh práce si ten rozdíl najde. Člověk, který díky AI odvádí výrazně víc, bude dřív nebo později zajímavý pro konkurenci a odejde. Otázka nezní, jestli je to fér, ale jestli si to firma může dovolit.
Dodám střízlivý pohled: 65 procent firem v našem průzkumu zatím neumí prokázat měřitelný finanční přínos AI. Nejdřív musí být co dělit.
Může podle vás nástup AI změnit samotný způsob odměňování – například větší důraz na výkon, bonusy, podíl na výsledku nebo naopak odměnu za dovednosti, které AI nenahradí?
Ano, a bude to podle mě jedna z největších změn. Klasické odměňování stojí na odpracovaném čase a na senioritě. Ve chvíli, kdy nástroj smaže rozdíl mezi tím, kdo dokument napíše za den a kdo za hodinu, tenhle základ přestává dávat smysl. Čekám větší důraz na výsledek a zároveň na odměnu za dovednosti, které AI nenahradí: vztahy, úsudek a odpovědnost. V executive search to vidíme už teď, klienti se ptají méně na roky praxe a víc na to, co člověk dodá. Zatím jsou to ale výjimky. Odměňování na produktivitu z AI navázala podle našeho průzkumu zhruba dvě procenta firem.
Z receptů udělala skeče. Teď Chili Ta řeší půdu, farmáře i catering |
Nemůže vzniknout nový tlak na rozevírání rozdílů mezi zaměstnanci – tedy že výrazně více si vydělají lidé, kteří umějí AI dobře využívat, zatímco ostatním budou mzdy stagnovat nebo jejich pozice zaniknou?
To riziko považuji za větší než riziko masové nezaměstnanosti. Nerozevřou se ale mezi mladými a staršími ani mezi obory, nýbrž mezi lidmi, kteří si AI zabudovali do každodenní práce, a těmi, kdo ji ignorovali. To je dobrá zpráva potud, že je to ovlivnitelné.
Horší zpráva je, že přístup ke vzdělávání rovnoměrný není. 27 procent firem v našem průzkumu přiznává, že žádnou strategii rozvoje lidí pro AI nemá a postupuje „oportunisticky“. Když firma vědomě nerozhodne, kdo se bude vzdělávat, rozhodne to náhoda. Nebo se budou lidi vzdělávat sami.
Kdybyste měl běžnému zaměstnanci poradit, jak se na nástup AI dívat: čeho by se měl skutečně obávat a co je naopak spíš zbytečný strašák?
Bál bych se pasivity, ne technologie. Reálné riziko není, že vás nahradí stroj, ale že vás nahradí kolega, který ten stroj umí použít. Druhé riziko je zůstat roky v roli, jejíž celá náplň se dá popsat na jednu stránku návodu.
Zbytečný strašák je představa, že se to stane přes noc a plošně. To se nestane, firmy postupují mnohem pomaleji, než zní titulky. Ten čas je ale potřeba využít: nastudovat si nástroje, které se týkají vaší práce, a zeptat se nadřízeného, co s tím firma zamýšlí. A pokud na ni ve firmě nikdo neumí odpovědět, je to samo o sobě užitečná informace.
