Dvacet let jste se pohybovat v oblasti public relations. Co vás vlastně přimělo vsadit všechno na úplně nový a tehdy neprobádaný obor?
Neřekl bych, že jsem vsadil na nový obor, protože public relations (PR) se věnuji i nadále. Nicméně někdy kolem roku 2023 jsem si poprvé sedl k ChatGPT a během chvíle mi bylo jasné, že před sebou nemáme chvilkovou módní vlnu. Práce v PR je ze své podstaty o sledování toho, jak se mění komunikace. V tomto případě se však jednalo o zcela jiný řád změny, než na jaký jsem byl zvyklý. Řekl jsem si, že buď to pochopím mezi prvními, nebo strávím spoustu času doháněním ostatních.
To zní hezky, ale něco takového prohlašovala a stále prohlašuje spousta lidí. V čem si myslíte, že váš přístup byl jiný?
V tom, že jsem to začal okamžitě zkoušet přímo na své vlastní práci. Rozhodl jsem se, že nebudu pouze pasivně číst to, co o umělé inteligenci píší jiní, ale raději vezmu konkrétní úkoly z daného pracovního dne a zkusím je vyřešit s její pomocí. Ať už se jednalo o tvorbu textů, hloubkové analýzy nebo různé podklady pro naše klienty, všechno jsem testoval v praxi. Po nějaké době jsem si uvědomil, že lidé kolem mě o těchto možnostech nevědí. Nebylo to přitom proto, že by snad byli líní, ale zkrátka proto, že jim to nikdo srozumitelně neukázal. Právě z tohoto impulsu vznikla naše vzdělávací firma.
Tomáš Hejda
|
Založil jste vzdělávací firmu zaměřenou na umělou inteligenci, přestože sám pocházíte ze světa komunikace. Proč by vám měli lidé věřit více než nějakému zkušenému IT manažerovi, který těm systémům rozumí do hloubky?
Troufám si říct, že právě proto, že nejsem technologický specialista. Na kurzy k nám totiž nechodí programátoři ani lidé z IT oborů, ale běžní podnikatelé, realitní makléři, finanční poradci nebo třeba účetní. Jsou to zkrátka „běžní“ lidé z praxe, kteří potřebují umělou inteligenci efektivně používat ve své každodenní náročné práci a nepotřebují ji sami vyvíjet. Díky své profesní minulosti mluvím jejich jazykem a snáze rozumím problémům, které každý den řeší, protože jsem se s úplně stejnými výzvami sám dlouho potýkal.
Platíte kartou v cizině? Stejnou útratu banky přepočtou různě i o stovky |
Takže vaše role není primárně odborně-technická?
Neučím AI a mohu vás ujistit, že to má jasný důvod. Na výuku umělé inteligence máme v týmu specializované odborníky, kteří se této oblasti věnují na plný úvazek, na denní bázi. Sledují vývoj jednotlivých nástrojů, testují veškeré nové funkce a pracují s nimi na reálných komerčních projektech, takže doslova nedělají nic jiného.
Moje role je správně vnímat potřeby trhu a sestavit funkční tým lidí, kteří skutečně vědí, o čem mluví. To mi přijde rozumnější než tvrdit, že sám zvládnu úplně všechno.
Jako první jste s nabídkou školení oslovil realitní makléře. To je docela specifické prostředí. Proč padla volba zrovna na ně?
Deset let jsem působil jako tiskový mluvčí sítě RE/MAX Česká republika, takže ta volba byla přirozená. Měl jsem velmi přesnou představu o tom, jakým způsobem tito lidé pracují, u kterých činností zbytečně ztrácejí mnoho času a co je v jejich každodenním shonu nejvíce brzdí. Nepřišli jsme za nimi s nějakým obecným teoretickým výkladem o tom, co je to umělá inteligence, ale ukázali jsme jim naprosto konkrétní příklady určené pro konkrétní situace v jejich práci. Makléři navíc působí v segmentu, kde panuje obrovská konkurence a kde se každá ušetřená hodina dá přímo přepočítat na vydělané peníze, takže jejich motivace učit se nové věci byla zcela přirozená.
Jaké byly vaše první zkušenosti z těchto specifických kurzů, setkal jste se spíše s nadšením, nebo s obavami z neznáma?
Bylo to velmi pestré, protože část lidí přicházela s obrovskou skepsí a odcházela nadšená, zatímco jiná část dorazila s přehnaným nadšením a odcházela s vědomím, že reálná implementace bude mnohem složitější, než původně očekávali. Ten zlomový moment bývá ovšem pokaždé stejný, protože nastává ve chvíli, kdy jim ukážeme řešení konkrétního úkolu z jejich vlastní každodenní práce, což přinese ten klasický moment velkého prozření. V tu chvíli totiž přestanou řešit teoretické otázky, zda umělá inteligence umí psát básně, a začnou se prakticky zajímat o to, zda jim pomůže efektivně připravit prodejní nabídku na jejich středeční schůzku.
Dávají práci lidem s handicapem. A jejich dárky míří do světa |
O umělé inteligenci dnes mluví snad každá firma, ale když se podíváte na reálnou praxi, jak to v českých kancelářích skutečně vypadá?
V praxi bohužel vidíme, že firmy sice mají k dispozici nástroje jako ChatGPT, ale používají je v podstatě jen jako běžný vyhledávač Google s hezčím grafickým rozhraním. Lidé pouze napíší jednoduchý dotaz, dostanou rychlou odpověď a okno prohlížeče zase zavřou. Nikdo je totiž nenaučil správně pracovat s promptem. Tedy vědět, jak se umělé inteligence správně zeptat, aby uživatel dostal skutečně hluboký a v praxi okamžitě použitelný výsledek. Nikdo je nenaučil nastavit workflow, kde AI není pomocník na jeden izolovaný úkol, ale součást celého procesu. Málokdo pak tuší, že umělá inteligence není jedna univerzální věc, ale složitý ekosystém různých specializovaných nástrojů, z nichž každý má své zcela specifické silné stránky.
To zní spíš jako naučený prodejní argument...
Může to tak působit, ale je to realita, se kterou se každý den setkáváme. Já sám při své práci aktivně kombinuji hned několik různých nástrojů a každý z nich používám na zcela odlišné úkony. Například ChatGPT disponuje skvělým obrázkovým modelem, takže je momentálně mimořádně silný na veškeré vizuální a grafické výstupy. Oproti tomu Claude je vynikající analytický nástroj, který je skvělý na hloubkovou práci s rozsáhlými texty a hodí se pro situace, kdy potřebujete nad problémem skutečně hluboce přemýšlet, nikoli jen vygenerovat rychlou odpověď. A platforma Gemini se mi zase velmi přirozeně propojila s naším firemním prostředím v rámci Google Workspace. Klíč k úspěchu tedy nespočívá v tom, že si člověk vybere jeden jediný nástroj a bude věřit, že zvládne všechno, ale v tom, že se naučí jejich chytrou kombinaci, což je přesně to, co na našich kurzech lidem ukazujeme.
Můžete to uvést na konkrétním příkladu z vaší praxe?
Na kurz přišla pojišťovací poradkyně, zkušená a svědomitá, jenže příprava na každou schůzku jí zabrala desítky minut čtení pojistných podmínek. Musela procházet mnohastránkové dokumenty a z nich pracně vytahovat klíčová rizika, výluky nebo specifické klauzule. Správně nastavený AI agent totéž zvládne za deset sekund.
Nebo třeba účetní na volné noze. Ta byla permanentně přetížená rutinou – stále stejné úkony, stejné e-maily, stejné odpovědi na opakující se dotazy. Nastavili jsme jí workflow, kde AI automaticky připravuje koncepty komunikace a shrnuje podklady.
To jsou pěkné příběhy, ale nejde o výjimky, které se hodí do prezentací?
Vůbec ne. Mění se obor a konkrétní problém, ale vzorec zůstává stejný: lidé tráví neúměrné množství času úkoly, které AI zvládne rychleji a přesněji. Školíme hlavně OSVČ a menší podnikatele, kteří musí dělat všechno sami. Shánět zakázky, starat se o marketing, komunikovat s klienty a zároveň odvádět vlastní odbornou práci. Každý den je pro ně bojem o čas a přesně pro tyto lidi má AI obrovský smysl.
Vzdělávání v oblasti AI zažilo v posledních letech obrovský boom, který částečně podpořily i dotační programy. Co jste si z tohoto rychlého růstu trhu odnesl vy osobně?
To, že v podnikání rozhoduje načasování stejně jako kvalita. Dlouho jsme hledali správného obchodníka, pořád jsme upravovali obsahy kurzů, než jsme se odhodlali je pustit ven, chtěli jsme mít vše perfektně vyladěné... Tohle váhání nás stálo spoustu času. Pak přišel konec dotačního období a zájem o kurzy přes noc opadl. Zatímco jsem byl opatrný, ujížděl mi vlak. To je lekce, kterou si budu dlouho pamatovat.
Stres v práci zažívá většina zaměstnanců a firmy to neřeší. Jaký to má dopad? |
Proč zájem opadne vždy, když skončí dotace? Co to podle vás vypovídá (nejen) o podnikatelích?
Vypovídá to o tom, že lidé neumějí počítat svůj vlastní čas. Mají pocit, že kurz je drahý, a čekají na dotaci. Přitom vůbec nepočítají, kolik je reálně stojí každá hodina strávená rutinní prací, kterou by AI vyřešila za minutu. Nepočítají ušlé zakázky, které odmítli jen proto, že na ně nezbyl čas. Podnikatel, který takhle uvažuje, vlastně říká: raději budu čekat měsíce na slevu než investovat dnes do toho, co mi zítra vydělá víc. Dotace jsou tedy fajn jako příležitost, ale neměly by být podmínkou.
Pokud se nemýlím, na podzim se bude otevírat nový dotační program…
To máte pravdu. A my se na něj připravujeme. Přesto bych ale byl rád, aby lidé přišli proto, že pochopili hodnotu, nikoli proto, že je to levné.
Ještě zpátky k technologii. Kde vidíte hlavní hranice toho, co umělá inteligence zkrátka nedokáže?
Přeceňování je stejně nebezpečné jako zbytečná nedůvěra. AI nefunguje tam, kde chybí kontext. Jednoduše platí, že pokud jí nedáte dostatek informací, dostanete povrchní výstup, který nevyužijete. Samozřejmě nenahradí osobní vztah s klientem, lidský úsudek v citlivých situacích ani kreativní odvahu riskovat. A má slepá místa, na které je třeba dávat pozor. Někdy si vymyslí fakt, který zní věrohodně, ale pravdivý není. Tomuto jevu se říká halucinace a je to reálné riziko pro každého, kdo výstupy nekontroluje.
Co podle vás v nejbližších letech čeká ty, kteří se rozhodnou AI ignorovat?
Přijdou o konkurenční výhodu. A tahle propast se bude každým rokem prohlubovat. Nejde o to, zda vás AI nahradí, ale zda vás nepředběhne konkurent, který ji používá dnes. Ten, kdo zvládne za jeden den to, co vám trvá tři, si může dovolit nižší cenu, rychlejší dodání nebo jednoduše víc klientů. Tohle není spekulace o budoucnosti. Je to realita, ve které už žijeme.
Co byste poradil tomu, kdo by rád začal, ale cítí se ztracený? Jaký by měl být jeho první krok?
Začněte na své vlastní práci. Ne na úkolech kolegů, ne na celofiremním projektu, ale na jednom konkrétním úkolu, který vás dnes brzdí. Vezměte AI a zkuste ho s ní vyřešit. A pak si spočítejte, kolikrát za týden ten úkol opakujete. Tohle číslo vám o vaší práci řekne víc než jakýkoliv odborný článek o technologiích.
