Jakub Marcolla Směřoval jsem k Wall Streetu
Když byl Jakub Marcolla malý, díval se tátovi přes rameno, jak investuje na burze. Fascinoval ho neustálý pohyb, změny, možnost vydělat peníze. „Ve dvanácti letech jsem si koupil první akcii a bylo jasné, kam směřuji,“ vzpomíná s úsměvem nynější investiční specialista společnosti Wood & Company.
 Rada pro letošní absolventy |
A tak zamířil na Vysokou školu ekonomickou v Praze, kde si vybral obor bankovnictví a pojišťovnictví. Jenže teorie ze školy mu nestačila. „V té době u nás neexistovali žádní influenceři ani kvalitní zdroje informací, takže jsem hltal zahraniční knihy a absolvoval kurzy v cizině, například online coaching v oblasti správy akciových portfolií. Právě ty mi ukázaly investiční přístup, který používám dodnes,“ vypráví mladík, který poté pokračoval ve studiu na European School of Business and Management, kde už se dostal k praxi. „Největší školu mi ale daly vlastní peníze – brzy jsem prodělal na pákovaných opcích, což byla tvrdá, ale neocenitelná lekce,“ přiznává Jakub.
Jako člen studentského klubu Prague Banking Club chodil na exkurze do finančních institucí. A právě tam se nachomýtl ke své nynější práci ve Wood & Company.
„Můj cíl byl od začátku jasný: pracovat s akciemi. Vždy mě přitahovala oblast asset a wealth managementu. Měl jsem zkušenosti se správou akciových portfolií a zájem o dlouhodobé investování, práci s rizikem a vyhledávání kvalitních firem s udržitelným růstem,“ popisuje Jakub, že jeho představy se v první práci dokonale naplnily. Pochvaluje si, že se může každý den potkávat s profesionály, od kterých se má co učit, navíc se mohl okamžitě pustit do toho, co jej baví – zhodnocovat investorům peníze, což je zároveň obrovská zodpovědnost. „Zpracovávám výzkumy a vybírám zajímavé tituly do různých akciových portfolií. To mě neustále nutí učit se novým věcem, což je v tomto oboru nutnost,“ podotýká Jakub, který má o své budoucí kariéře jasno: zůstane v akciovém světě a investicích.
„Mým cílem je vlastní investiční fond. Akciový svět otevírá neustále nové příležitosti a moje zaměření se nyní ubírá především do oblasti umělé inteligence,“ upřesňuje profesionál, který jako malý kluk chtěl být řemeslníkem. „Můj děda je truhlář. Trávil jsem čas v jeho dílně a myslel, že budu jako on. Nakonec vyhrála Wall Street. Ale manuální práci se nebráním – skvěle si při ní vyčistím hlavu,“ vypráví s úsměvem.
Karolína Věncková Vplula jsem do nového oboru a díky kolegům rostu
Karolína Věncková má ráda sport a chtěla s ním spojit i svou pracovní dráhu. Ale všechno to dopadlo jinak. Pracuje v pojišťovně, což se zdá jako méně akční povolání ve srovnání s profesí v pohybu. „Na tomhle zaměstnání, které je mým prvním, mě nejvíce oslovila možnost každodenní komunikace s lidmi a týmová spolupráce – podobně jako ve sportu. Zároveň mohu využít analytické myšlení a vášeň pro čísla. Kdybych se dnes měla rozhodovat znovu, volila bych stejně,“ říká sedmadvacetiletá junior upisovatelka podnikatelských rizik v České podnikatelské pojišťovně (ČPP) v Brně.
 Rada pro začátečníky |
Od tělocviku k malým rizikům...
Vystudovala sportovní a pedagogickou fakultu na brněnské Masarykově univerzitě, obor matematika a tělesná výchova. Vyhovovala jí vyvážená kombinace teorie a praxe, naučila se plánovat, systematicky se připravovat, nést odpovědnost a komunikovat s různými typy lidí.
„Nástup do pojišťovny byl pro mě novou zkušeností hlavně z hlediska procesů, náplně práce a taky jsem si musela zvyknout na každodenní režim. Přece jenom je to pro mě první full-time job a je to něco jiného než brigáda. Cítím větší zodpovědnost,“ svěřuje se Karolína, již příjemně překvapilo, jak rychle se dokázala adaptovat na prostředí pojišťovnictví, které pro ni bylo úplně nové.
„Zabývám se hodnocením rizik, komunikací s klienty a přípravou pojistných smluv – posuzuji, co může být u podnikatelů rizikové a jak to nejlépe pojistit,“ popisuje svou pracovní náplň Karolína. A pochvaluje si, jak velkou podporu jí poskytují kolegové z oddělení i celé firmy, kteří jí kdykoli ochotně poradí, díky čemuž se může posouvat dál.
... a později k těm velkým
V budoucnu by ráda pokračovala v oblasti pojišťovnictví – přesněji v oddělení úpisu velkých pojistných rizik. „Chci se rozvíjet po odborné stránce, získávat zkušenosti a postupně se propracovat na vrchního disponenta. V ČPP to ovšem není o odpracované době, ale o zkušenostech. Proto se nyní snažím nasávat všechny informace, hodně se ptám a zkouším si dávat věci do souvislostí, abych dokázala samostatně rozhodovat u složitějších případů,“ svěřuje se mladá žena.
Od chemie k PR: vysvětlovat složité věci zůstalo jejím posláním |
Martin Beňo Nevzdal to a nakonec našel ideálního zaměstnavatele
Víte, jak se mladým neustále doporučuje, aby si našli práci v oboru už při studiu a nečekali, až vyjdou ze školy? No, tak to je sice pěkná rada, ale ne vždy je snadné se jí řídit. Své o tom ví i Martin Beňo. „Studoval jsem kombinovanou formou. Drtivá většina zaměstnavatelů se na dálkové studenty dívá s předsudky a často jim odmítá dát příležitost. Převládá názor, že studující zaměstnanci se nebudou moci práci plně věnovat,“ vypráví mladý muž, jak těžké pro něj bylo najít zaměstnání v oboru bezpečnosti nebo personalistiky.
 Rada letošním nováčkům |
Hledal poměrně dlouho a přiznává, že to bylo náročné. Nakonec přece jen narazil na zaměstnavatele, který se nebál dát šanci studujícímu uchazeči, a Martin získal místo v náborovém oddělení společnosti M2C, která se zabývá komplexní správou objektů a ostrahou.
„Bylo to první zaměstnání, které mi dávalo smysl a naplňovalo mě. Zkušenost mě utvrdila, že směr, kterým jsem se chtěl profesně vydat, byl správný. A to přesto, že mi to v minulosti řada zaměstnavatelů rozmlouvala,“ popisuje mladík, který studoval AMBIS vysokou školu, obor bezpečnostní management. Během bakalářského cyklu absolvoval i MBA studium v oboru ekonomika a management a MSc. studium v oboru personální marketing.
I díky komplexnímu vzdělání se Martin Beňo během roku a půl z pozice junior referenta náboru posunul na post koordinátora náboru. „Do práce jsem se snažil vkládat maximum energie a nasazení a velmi si vážím, že si toho zaměstnavatel všiml a ocenil to,“ říká mladý muž, jehož současnou pracovní náplní je nábor na administrativní a manažerské pozice, související administrativa, operativní řešení provozních situací, komunikace se státní správou a dodavateli služeb spojených s přijímáním nováčků. „Je to pestrá, zajímavá práce a není stereotypní,“ pochvaluje si Martin a dodává, že v oblasti personalistiky chce zůstat i nadále.
Jakub Valníček Po hektickém studiu pomáhám lidem s investicemi
Takové možnosti jsme my neměli! napadne každého „boomera“, když čte životopis Jakuba Valníčka. Jenže na to, aby člověk uspěl ve studiu v zahraničí nebo v práci ve startupu, je potřeba víc než jen možnost.
Třeba neuhasitelná touha se vzdělávat. „Bakaláře jsem absolvoval na IBA v Dánsku, kde jsem studoval marketing a management. Každý semestr jsme spolupracovali s místními podniky, pro které jsme vytvářeli marketingové strategie a plány na zahraniční expanzi. V rámci 3,5letého oboru jsem navíc absolvoval dvě mezinárodní stáže – jednu v Číně a druhou v Německu,“ začíná Jakub vyprávění o tom, jak vypadal studentský život v jeho podání.
 Rada pro první zaměstnání |
„Pro navazující inženýrské studium jsem si vybral mezinárodní program CEMS Master in Management na Vysoké škole ekonomické v Praze, byl mi šitý na míru. Nejenže se mi dostalo skvělého vzdělání od expertů z byznysu a jeden semestr jsem strávil na Univerzitě St. Gallen ve Švýcarsku, ale umožnil mi také velké společenské vyžití ve studentském spolku a praktické uplatnění nabytých znalostí během stáží,“ popisuje mladík.
Pochvaluje si, že program CEMS bývá prvním krokem na cestě do velkých konzultačních firem nebo díky mentoringu absolventů pomáhá k rozjezdu kariéry či podnikání. „Během studia jsem však více tíhl k financím a získal jsem stáž ve Venture Capital fondu N1, kde jsem se podílel na analýze vhodných investičních příležitostí do nadějných startupů,“ pokračuje.
Vše, co mě zajímá, v jednom
Startupové prostředí ho chytlo, ale chtěl budovat vlastní produkty. Proto po státnicích nastoupil na pozici produktového manažera v investiční společnosti Portu.
„Produktový management spojuje všechny oblasti, které mě zajímají: zodpovědnost za produkty, které pomáhají lidem, zvyšování finanční gramotnosti, dlouhodobé strategické směřování, ale i rychlé řešení nečekaných situací,“ vysvětluje Jakub, že mu práce umožňuje po hektickém studiu soustředit se na jednu věc pořádně.
„Začínáme analýzou tržních dat, konkurence i potřeb klientů. Vytvoříme zadání pro vývojáře, kteří vylepšení či nový produkt naprogramují. Před finálním spuštěním je vše potřeba otestovat a navrhnout, jak dáme o novince vědět našim zákazníkům,“ popisuje svou pracovní náplň a dodává, že s kolegou občas přednáší na vysokých a středních školách o důležitosti investování. „To mě baví, ale chtěli bychom informace dostat k více lidem.“
Protože firma roste a lidí přibývá, získal Jakub navíc pozici vedoucího produktového týmu, s níž má velké plány.
Volný čas tráví jízdou na motorce, orientačním potápěním a loni si začal dělat pilotní kurz pro malá letadla.
Rada pro první zaměstnání
Pokud ještě nevíte, co vás baví, nebojte se to hledat. Vyzkoušejte klidně více příležitostí, dokud nenajdete to pravé, kde si vybudujete svou expertizu. Pouze tak můžete být v práci dlouhodobě spokojení.
Řemeslo, které bolí, ale má duši. Umělecký kovář o práci i životě s kovem |
Hana Rocskárová Nejtěžší bylo sladit práci a život, šlápnout na brzdu
Jak dlouho trvá, než se absolvent dostane na vedoucí pozici? Asi pět minut. Hned po tom, co si založí vlastní firmu a stane se CEO, uklízečem i ajťákem v jedné osobě... Ale teď vážně. Haně Rocskárové na to stačily tři roky, aby mohla mít na vizitkách titul Head of HR ve skupině Purple.
 Rada pro úspěšný start kariéry |
„Absolvovala jsem Newton University, konkrétně obor psychologie pro manažery. Psychologie mě vždy bavila a lákalo mě propojení s HR,“ popisuje své směřování mladá žena. „Už od začátku jsem věděla, že chci při práci studovat, takže jsem zvolila dálkové studium. Líbilo se mi, že právě Newton nejlépe kombinuje teorii s praxí.“
Zkušenosti z práce si Hana nosila do školy, a naopak znalosti z univerzity využívala v zaměstnání.
„Newton je škola o byznysu, hodně mých spolužáků již během studia mělo své firmy a já v té době teprve začínala pracovat v HR,“ vzpomíná. „Moje představa byla se co nejvíce naučit a nenapadlo by mě, že se dostanu na vedoucí pozici po čtyřech letech ve firmě,“ usmívá se Hanka.
Když má říct, co pro ni bylo v začátcích nejtěžší, byl to time management. Sladit zaměstnání a osobní život. „Práce člověka baví a chce jí věnovat spoustu svého času. Samozřejmě jsem si ale posléze uvědomila, že je občas potřeba nebát se šlápnout na brzdu,“ dodává mladá manažerka, která sice v dětství chtěla být právničkou nebo psychoterapeutkou, ale dnes vede personální tým. „Na své práci bych neměnila nic, má od všeho něco – od leadershipu až po klasické HR povinnosti.“
Moderní učňák: virtuální realita, roboti i nové technologie v řemeslech |
Jaroslav Krejčí Žádná kancelář! Chci být u stroje
Jaroslav Krejčí je mezi takovými absolventy čestnou výjimkou. Jeho kariérní kompas byl velice konkrétní. „Možná je to nějaká úchylka, ale už na vysoké jsem věděl, že bych chtěl pracovat v průmyslu, který chrlí jeden produkt za druhým. Což se mi podařilo,“ usmívá se mladý muž, který nyní pracuje jako procesní inženýr u zvlňovacího stroje ve společnosti na výrobu obalů Smurfit Westrock v Žebráku.
 Rada pro pracovní zelenáče |
„Zároveň mě nikdy nelákalo pracovat pouze v kanceláři, třeba jako konstruktér. Chtěl jsem být přímo v provozu a mít možnost ovlivnit výrobu,“ vysvětluje Jaroslav, který předtím vystudoval obor řízení průmyslových systémů na Fakultě strojní ČVUT v Praze. Vybral si ho proto, že kromě technických předmětů nabízel i pár lekcí ekonomických. Ke své současné práci se dostal přes dvouletý Graduate Program firmy. „Tam jsem měl možnost poznat další skvělé mladé lidi. Kromě kolegů z českých závodů byli v naší skupině i Slováci, Srbové, Bulhaři a Řekové,“ pochvaluje si mladý inženýr trainee program a nabyté zkušenosti.
Jsme plni vědomostí, ale přesto víme málo
„Nástup do práce byl v pohodě. Dostal jsem parťáka, který mě zaškolil, a po určité době jsem začal pracovat sám. V zaměstnání jsem zjistil, jako už několikrát v životě, že toho člověk, byť po škole, málo ví a zná,“ přiznává absolvent a specifikuje svou současnou pracovní náplň: „Snažím se správně pochopit a zlepšit procesy, dohledávat, kde se stala chyba při reklamaci produktů a spolupracovat s kolegy u stroje. Dále komunikuji s dodavateli z Německa nebo Velké Británie, pokud řešíme výměnu části stroje nebo od nich potřebujeme podporu. Stále sbírám zkušenosti a seznamuji se s novými kontakty, učím se a poznávám stroj, u kterého pracuji.“
Profesní rozvoj jej zaměstnává natolik, že nad dalšími kariérními plány teď nepřemýšlí. Dovede si však představit, že jeho budoucnost bude právě ve výrobně v Žebráku.
A to i když si kdysi myslel, že bude profesně následovat svého otce, který byl pilot. „Lákalo mě létat vysoko nad zemí a mít na starosti tak specifický dopravní prostředek, jako je letadlo. Časem jsem si ale řekl, že je lepší zůstat nohama na zemi, i tady jsou zajímavé stroje,“ usmívá se Jaroslav.
