Lidé, kteří se sami o sebe nepostarají, dostávají od státu příspěvek na péči. Za ten si mají nakoupit pomoc se zajištěním potřeb, které sami kvůli svému zdravotnímu stavu nezvládají. Jde například o dovoz jídla, nákupu, pomoc s hygienou nebo odvoz k lékaři. V posledních letech se ale ukazuje, že jenom na stát se při ztrátě soběstačnosti lidé nemohou spoléhat. Příspěvek úřady žadateli v mnoha případech nepřiznají v takové výši, aby si za něj služby pohodlně nakoupil.
„K žádosti o příspěvek na péči manžela přimělo to, že se stále hůře pohybuje, má potíže si sám přinést a připravit jídlo, nedojde si na nákup ani k lékaři a už si ani sám neostříhá nehty a nepřipraví léky,“ popisuje důvody, proč si její manžel požádal o příspěvek na péči, paní Anna z Tábora.
Výsledek řízení o příspěvku nebo spíše přiznaný stupeň závislosti ji ale překvapil. Pracovníci úřadu práce vyhodnotili, že manžel paní Anny většinu z posuzovaných základních potřeb zvládá a přiznali mu lehkou závislost. To znamená příspěvek v jeho nejnižší výši 880 korun měsíčně.
„V posouzení stupně závislosti osoby ze dne … bylo … stanoveno, že z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žadatel potřebuje pomoc v těchto oblastech základních životních potřeb – mobilita, osobní aktivity, péče o domácnost,“ stojí v úředním rozhodnutí.
Spoléhat se jenom na stát je riziko
S tím ale paní Anna, která se o svého manžela denně stará, nesouhlasí. I když dodává, že by byli oba rádi, kdyby tomu tak ve skutečnosti bylo. Jejich denní realita se od pohledu úřadu ale hodně liší.
„Pravidelně manželovi připravuji a většinou podávám léky, měřím cukr v krvi, promazávám bolavé nohy a kolena. Když ho vezu k lékaři, pomáhám mu s obutím, oblékáním, i při stravování a hygieně jsem mu nápomocna,“ vyjmenovává.
Pojištění dlouhodobé péče: ztráta soběstačnosti už nemusí být strašák |
Vážně se obává, že s péčí o něj bude potřebovat pomoc. Ústavní péči odmítá. Navíc poukazuje na další podstatnou věc. A sice, že vyčerpávají vlastní úspory na stáří. Za ně pořizují kompenzační pomůcky.
„Manžel trpí artrózou třetího stupně, má cukrovku, srdce jištěné kardiostimulátorem a léčí se s rakovinou,“ říká s tím, že elektrický invalidní vozík je vyšel na 40 tisíc korun a schodišťová sedačka s elektrickým pohonem na 245 tisíc korun. Vše si pořídili z úspor na stáří.
Žadatelů o příspěvek na péči přibývá
Dalším důvodem, proč se nespoléhat v pomoci se zajištěním základní sebeobslužnosti pouze na stát je ten, že příjemců této podpory rychle přibývá. A spolu s tím rostou výdaje na tuto podporu a stále častěji se řeší otázka její udržitelnosti do budoucna.
„V roce 2023 úřady práce vyplatily podle dat ministerstva práce a sociálních věcí průměrně 370 tisíc příspěvků na péči každý měsíc,“ říká pro představu finanční poradce skupiny Partners David Kučera.
Na příspěvek na péči stát v roce 2023 vydal celkem 37,2 miliardy korun, to je oproti předchozímu roku nárůst o 800 milionů korun. V roce 2024 půjde podle něj o větší nárůst, protože od července rostla podpora ve 2., 3. a čtvrtém stupni závislosti.
Lidé se nebojí stáří, ale toho, kdo se o ně postará. I to má ale řešení |
„Podle dostupných dat byly loňské výdaje na příspěvek podstatně vyšší. Zatímco v listopadu 2023 na něm vyplatily úřady 3,1 mld. Kč, loni to bylo za listopad 3,8 mld. korun,“ říká Kučera.
Pojistná ochrana a vlastní úspory
Lidé by se podle něj proto měli proti případnému riziku, že se o sebe sami nepostarají, zajistit také sami. Možností je podle něj hned několik.
„I v Česku už pojišťovny nabízejí pojištění dlouhodobé péče, kdy při pojistné události, ztrátě soběstačnosti, poskytují finanční plnění, ze kterého si jejich klient zaplatí například pečovatelské služby nebo pobytové zařízení,“ říká.
Některé pojišťovny podle něj rozšířily nabídku u plnění o zajištění místa v pobytovém zařízení sociálních služeb nebo zajištění takzvané terénní domácí péče.
Pojištění dlouhodobé péče představily už tři pojišťovny, srovnali jsme nabídky |
„Cena pojištění se pohybuje kolem tisíce korun měsíčně v závislosti na věku, zdravotním stavu a profesi daného klienta,“ dodává Kučera.
Spolu s pojištěním dlouhodobé péče by si podle něj měli lidé obecně na stáří, které se váže i ke zmíněné ztrátě soběstačnosti nebo sebeobslužnosti, odkládat peníze stranou, šetřit je.
„Vyšší úročení jim v takovém případě nabízí dlouhodobé investice, například do podílových nebo akciových fondů. Jejich výhodou je i to, že prostředky v nich nejsou vázané a dají se vybrat v případě nečekané události, v jejímž důsledku může dojít i ke ztrátě soběstačnosti,“ uzavírá David Kučera.
