Nezdanitelné částky, které snižují daňový základ, jsou výrazem státní sociální politiky. Rovněž odčitatelné položky vyjadřují určitý zájem státu. V souvislosti s finančními produkty je tímto zájmem podpora penzijního připojištění, kapitálového životního pojištění či stavebního spoření. Poskytované daňové zvýhodnění, které představuje jednorázovou úsporu v daném roce, lze chápat jako určitou formu výnosu. Ale na rozdíl od státního příspěvku, v případě daňové úlevy nejprve musíte své peníze vydat a teprve po určité době je dostanete zpět - zpravidla po podání daňového přiznání, které představuje určitou komplikaci pro klienta. V některých zemích není daňová administrace u produktů důchodového zabezpečení na straně klienta, ale na straně finanční instituce, což by jistě i u nás přispělo k větší spokojenosti klientů.
Na státní podporu existují různé názory. Někteří obhajují veškerou státní podporu, jiní jakoukoliv podporu zcela odmítají či zastávají názor, že přerozdělování by mělo být využito pouze při zabezpečování základních rolí státu a vést od ekonomicky silných k sociálně slabým. To pro podporu finančních produktů velice často neplatí. Vyššího efektu daňové úspory totiž dosahují lidé ve vyšších příjmových skupinách. Rovněž daňové zvýhodnění či státní podpora deformují podmínky na trhu finančních produktů. Podpora ze strany státu může v konečné fázi rozhodovat o výhodnosti finančního produktu. Přerozdělování či daňovou podporu lze považovat jako přesun peněz z kapes jedněch do kapes jiných. Při podpoře určitého finančního produktu státem jde v podstatě o přerozdělení od subjektů nenakupujících podporovaný produkt (například od nepojištěných či méně pojištěných daňových poplatníků) k subjektům využívající státní podporu. I z těchto důvodů by mělo být zacházeno se státní podporou obezřetně. Ať již máte názor na státní podporu finančních produktů jakýkoliv, je nezpochybnitelné, že neustálé zavádění odpočitatelných položek a nejrůznějších daňových zvýhodnění vede ke složitější daňové soustavě, a tím i k vytváření více příležitostí ke zneužití a prohloubení daňové nerovnosti.
Státní podpora stavebního spoření
V roce 2000 stát přispěl na stavební spoření částkou výši cca 6 mld. Kč. Účelem této státní podpory by měla být podpora bytové politiky. Vzhledem k tomu, že naspořené prostředky včetně státní podpory je možné použít na cokoliv, nemůže být státní podpora účinná a z toho důvodu je velice nákladná. Jediným motivem pro využití stavebního spoření k řešení bytové situace je zde daňové zvýhodnění v podobě možnosti snížení daňového základu o úroky z úvěrů ze stavebního spoření. Samotný státní příspěvek zde více slouží k podpoře spoření, které sice může mít pozitivní vliv na ekonomiku, ale existují levnější způsoby motivace k dlouhodobějšímu spoření. Bytová politika je rovněž prováděna podporou hypoték, na kterou stát vynakládá několikanásobně méně, přestože velikost dopadu na bytovou výstavbu je obdobná jako u stavebního spoření. Mimoto se začínají prosazovat i jiné formy podpory bytové politiky. Více o státní podpoře stavebního spoření a bytové politiky obecně naleznete zde.
Státní podpora penzijního připojištění
V roce 2000 stát vyplatil z rozpočtu částku ve výši 2,4 mld. Kč na podporu penzijního připojištění a celkově již 11,2 mld. Kč, přičemž průměrný měsíční státní příspěvek činí zhruba 100 Kč. Dlouhodobě by měl státní rozpočet získat zdaněním příjmů penzijních fondů a zdaněním výnosu produktu, který by měl v konečné fázi převýšit to, co stát pojištěnému zaplatil na příspěvcích. K podpoře penzijního připojištění, jejímž účelem je finanční zabezpečení stáří vlastním přičiněním občana, je využíváno poněkud složitě několik nástrojů státní podpory, které výrazně preferují placení příspěvků na penzijní připojištění zaměstnavatelem. Více se o podpoře penzijního připojištění dočtete zde.
Státní podpora kapitálového životního pojištění
Přesný dopad nově zavedených daňových úlev kapitálového životního pojištění na státní rozpočet ještě nebyl vyčíslen. Zavedení daňového zvýhodnění již bylo nezbytné, protože dříve byl trh výrazně deformován ve prospěch penzijního připojištění, které bylo zvýhodněno státním příspěvkem, zatímco v případě životního pojištění se hovořilo spíše o daňové diskriminaci. Proto se není možné divit, že v roce 1999 činilo předepsané pojistné skupinového životního pojištění pouhých 3,42% z celkového předepsaného pojistného (v zahraničí obvykle dosahuje cca 10% a více). Do budoucna lze očekávat rozvoj právě skupinového životního pojištění. Jednotlivé podmínky pro uplatnění daňových výhod byly nastaveny tak, aby byl podporován penzijní systém. Účelem státní podpory je podpoření finančního zabezpečení ve stáří a v invaliditě vlastním přičiněním občana. Životní pojištění je také doplňkem státního sociálního zabezpečení, což opravňuje k daňovému zvýhodnění. Podrobnější informace o daňovém zvýhodnění jednotlivců a zaměstnavatelů se dozvíte zde, zajímá-li vás situace v oblasti zvýhodnění životního pojištění na evropském pojistném trhu, čtěte prosím zde.
Státní podpora kombinovaných produktů
Státní podpora kombinovaných produktů není zvlášť upravena. Velikost státní podpory se zjistí součtem státních podpor produktů v kombinaci, tak jako bychom nakupovali produkty samostatně. Příklad výpočtu státní podpory kombinovaného produktu naleznete zde.
Pořadí produktů z hlediska preference státem je zřejmé. Díky státnímu příspěvku vede stavební spoření, následované penzijním připojištěním a kapitálovým životním pojištěním. Tímto zjednodušeným srovnáním jsem zanedbal odlišný účel podpory stavebního spoření. Ale pro finanční produkty, které mohou být určeny k finančnímu zabezpečení stáří, by měly být vytvořeny jednotné ekonomické podmínky. Příkladem může být rakouský trh, kde si ve finančním zabezpečení na stáří konkurují čtyři produkty se srovnatelnou podporou poskytovanou všem subjektům. U nás by ke spravedlivému vyrovnání celkové státní podpory pro penzijní připojištění a kapitálové životní pojištění došlo tehdy, kdyby u životního pojištění byl odpočet z daní limitován nikoliv 12 000 Kč ale cca 18 000 Kč, a to z důvodu neexistence státního příspěvku. Tuto nevýhodu pojišťovny kompenzují nabídkou komplexnějších produktů než je penzijní připojištění (zahrnutím rizikové složky).
Stále častěji se začíná hovořit o nutnosti zjednodušení a zpřehlednění celého systému státní podpory finančních produktů a nevydávat se cestou do nekonečna nově vytvářených daňových odpočtů. Podpora stavebního spoření je příkladem jednoduché a každému srozumitelné podpory. Taková jednoduchá forma zvýhodnění by jistě slušela i produktům soukromého důchodového zabezpečení.
Důležité je také sjednocení úrovně státní podpory pro všechny kvalifikované produkty a pro všechny poskytovatele. Nejednotnost je patrná u státní podpory poskytované penzijnímu připojištění a kapitálovému životnímu pojištění, jejíž úroveň se výrazně odlišuje podle plátce pojistného. Tato nejednotná a komplikovaná podpora spolu s vysokými provizními a administrativními výdaji vede k vyšším režijním nákladům penzijních fondů. Ostatně reforma stávajícího systému nestátního důchodového zabezpečení vedoucí k větší důvěře klientů a ke snížení režijních nákladů penzijních fondů je jednou z možných alternativ přispívajících k řešení problémů našeho důchodového systému.
Jaký je váš názor na formu a úroveň státní podpory uvedených finančních produktů? Máte nějaké tipy, jak optimalizovat státní podporu u jednotlivých finančních produktů? Vyznáte se ve všech odpočitatelných položkách a jiných daňových úlevách?
