Pak může nastat v komunikaci s lékařem problém. Kdo je v jaké situaci v právu? Radíme spolu s tiskovým mluvčím ministerstva zdravotnictví Tomášem Cikrtem.
Pacientka navštívila kožní lékařku. Ta jí prohlédla problematické partie na nohou a na hlavě, přičemž toto vyšetření se odehrálo během jedné návštěvy. Lékařka si však jako poplatek vyžádala 2x 30 korun s tím, že šlo o vyšetření dvou různých částí těla. Pacientka byla přesvědčená, že lékařka neměla pravdu. Byla si totiž jistá, že podle zákona má za vyšetření platit jen 30 korun. Nechtěla se však hádat, a tak 60 korun zaplatila.
Rada:
Lékařka v tomto případě provedla jedno klinické vyšetření, za které mohla opravdu vybrat jen 30 korun. Při jedné návštěvě totiž může lékař vykázat pouze jeden z výkonů klinických vyšetření. To, jestli pacientovi prohlíží jednu, nebo více partií těla, není rozhodující.
Pacientka měla zaplatit jen 30 Kč a navíc požádat o doklad za úhradu regulačního poplatku. Svou zdravotní pojišťovnu také mohla požádat o předložení osobního účtu, v němž se kromě regulačních poplatků evidují i jednotlivé výkony, které lékaři provádějí a účtují zdravotní pojišťovně. To je totiž důkaz o tom, zda lékař postupuje podle zákona. Předložení osobního účtu může však trvat několik měsíců.
Pojišťovna má totiž ze zákona povinnost předkládat osobní účet vždy až na začátku dalšího roku. Rozhodně nedoporučujeme, aby pacient zaplatil jenom „pro klid“ 60 korun a pak doufal, že polovinu vymůže zpátky. Pokud by lékař trval na svém absurdním požadavku, ať si to sám dokazuje – sám sebe vlastně usvědčí z neserióznosti. Pacienti nemají platit v okamžiku, kdy po nich chce lékař poplatky neoprávněně.
Pacientka byla na preventivním vyšetření u gynekologa. Ten ji poslal na sono prsů a sono dělohy. Za sono prsů jakožto diagnostické vyšetření žena regulační poplatek 30 Kč neplatila, za sono dělohy si už ale lékařka 30 Kč účtovala. Pacientka argumentovala tím, že se jedná o stejné diagnostické vyšetření jako sono prsů, avšak marně.
Komentář:
Pacientka neměla za sonograf dělohy platit, nejde totiž o klinické vyšetření. Jde o stejnou situaci, jako když ji gynekolog poslal na sonograf prsů.
Zkuste příště argumentovat tím, že jde v principu o totožná diagnostická vyšetření (podobně jako rentgen či magnetická rezonance). Není tedy možné, aby lékař za jedno vyšetření regulační poplatek správně nepožadoval, a za druhé ano. A hlavně neplaťte tam, kde nemusíte.
Pacient přišel v lednu k zubnímu lékaři na vstupní prohlídku (první v roce), za niž se platí regulační poplatek 30 korun. Peníze měl připravené a chtěl je sestřičce vydat. Zubařka však nic nechtěla, tvrdila, že v případě pacienta jde o sudé vyšetření, za které se neplatí. Vyšetření počítala zpětně za celé roky, kdy k ní pacient chodil. Pacientovi oznámila, že bude platit až za příští, „lichou“ prohlídku za půl roku. Pacienta zajímá, jestli mu tento postup lékařky nepřivodí nějaké potíže a jestli pojišťovna zubní lékařce strhne za tento postup nějaké platby.
Rada:
Pacientovi žádné problémy nehrozí. A pokud lékařka podle své dokumentace kvalifikovala ošetření jako preventivní prohlídku, vykáže zdravotní pojišťovně příslušný kód prevence a vše je v pořádku. Zdravotní pojišťovna „nepřekvalifikovává“ lékaři výkony tak, že by výkon s nižší hodnotou (za preventivní prohlídku se platí 294 Kč) nahrazovala výkonem dražším (za první vyšetření v roce se platí 368 Kč).
Pojišťovny kontrolují spíše to, jestli lékař daný výkon opravdu provedl, anebo podle zápisu v dokumentaci překvalifikují dražší výkon na výkon levnější, a tedy lékaři i méně zaplatí. Každopádně platí, že preventivní (a bezplatná) prohlídka u zubaře je vždy ta druhá v roce a je jedno, zda je lichá, či sudá.
Pacientku překvapilo, že u gynekologa zaplatila za pouhé vydání receptu na antikoncepci 50 Kč. Gynekolog odpověděl, že za vydání receptu si může účtovat poplatek, jaký chce. Má lékař na takový postup nárok?
Rada:
Lékař si za pouhé vystavení receptu na antikoncepci může nějaké peníze účtovat. Ovšem za podmínky, že nejde o péči, která je hrazena ze zdravotního pojištění. Předepsání receptu takový výkon opravdu není, ale lékař musí mít k dispozici ceník, kde uvádí, kolik za předepsání receptu na antikoncepci vybírá. Sumu z ceníku musí vypočítat tak, aby odpovídala vynaloženým nákladům a přiměřenému zisku lékaře.
Co se vlastně stane s penězi, které lékař na poplatcích vybere?
Regulační poplatky jsou příjmem zdravotnického zařízení. Zůstanou tedy tomu, kdo je vybírá, například praktickému lékaři či lékárně. Musí se však danit a je také nutné vést jejich evidenci. Kontrola poplatků je v kompetenci finančních úřadů. Vybranou částku mohou zkontrolovat i pojišťovny na základě vykázaných kódů zdravotnických výkonů. Každé vybrání regulačního poplatku totiž zdravotnické zařízení tímto kódem hlásí.
Pokud uvede kód 09543, znamená to, že pacient uhradil regulační poplatek za návštěvu, 09540 znamená – uhrazení regulačního poplatku za položku na receptu, 09544 úhradu za regulační poplatek za každý den ústavní péče, 09545 úhradu za regulační poplatek za pohotovostní službu. Kód 09547 se uvádí v případě, že pojištěnec je od úhrady osvobozen. Fakt, zda v souvislosti s vaším jménem lékař vykázal správný kód, si můžete ověřit kontrolou osobního účtu, který vede vaše zdravotní pojišťovna.
|
Pět tisíc korun a dost Pro chronicky nemocné pacienty anebo prostě pro ty, kteří daný rok museli často chodit k lékaři, existuje ochranný limit 5 000 korun. Kdo tohoto limitu během roku dosáhne, bude sice u lékaře či v lékárně platit i nadále, ale jeho zdravotní pojišťovna mu „přeplatky“ vždy po uplynulém čtvrtletí vrátí. Do limitu se započítávají třicetikorunové regulační poplatky za návštěvu lékaře, za položku na receptu a také za doplatky na některé léky. Z výčtu jsou vyjmuty například léky na žaludek Anacid a Helicid 10 mg, sedativa a léky na spaní Stilnox, Rohypnol a Hypnogen či léky na žilní nedostatečnost Detralex a Glyvenol. Do limitu se naopak nezapočítávají poplatky 90 korun za pohotovost a 60 korun za den v nemocnici. Suma za doplatky na léky, kterou do limitu můžete zahrnout, se rovná nejnižšímu doplatku za lék se stejnou léčivou látkou a stejnou cestou podání. Ministerstvo tak chce zamezit zbytečnému vydávání nejdražších léků, které mohou stejně zastoupit generické – a tedy levnější – přípravky. Pravidlo o započitatelném doplatku na nejlevnější lék se stejným účinkem neplatí v případě, že lékař na receptu vyznačí, že předepsaný lék nelze nahradit lékem jiným, byť ze stejné lékové skupiny. To, kolik jste uhradili na poplatcích, sleduje podle rodného čísla a vykázaných dokumentů ordinace či lékárny zdravotní pojišťovna. Pojištěnci se tedy nemusí o přeplatky nikde hlásit. Kdo si však chce hlídat, kolik peněz za poplatky vydal, může požádat lékárníka či lékaře o účtenku. Ta musí obsahovat rodné číslo, výši poplatku, datum zaplacení, razítko a podpis. Účtenka pak také slouží jako důkazní materiál pacienta při případných reklamacích chybně vybraných poplatků. Jestliže si myslíte, že jste platit neměli, obraťte se na svoji zdravotní pojišťovnu. Pacient, který pochybuje o tom, zda si jeho lékař či lékárník nenaúčtoval peníze navíc, může pojišťovnu také požádat o předložení svého osobního účtu, který pojišťovna vede. Do něj se od letoška kromě přehledu výdajů na zdravotní péči nově zapisují i informace o penězích vydaných za veškeré poplatky ve zdravotnictví a také doplatky na léky započitatelné do pětitisícového limitu. |
