Nový průzkum onkopacientského spolku Amelie potvrdil, že rakovina nepřináší závažný zásah „jen“ do zdraví, ale i do finanční stability domácností. Až 80 procent onkologických pacientů totiž odchází z práce na dobu delší než půl roku, což s sebou nese silný propad v příjmech. Mnozí z nemocných však nedisponují dostatečnou finanční rezervou. A pokud už ji mají, její výše činí v průměru jen několik tisíc korun, což je ve srovnání s částkou 90 tisíc korun v běžné populaci málo. Bohužel ani oněch 90 tisíc není pro takovou situaci, jako je onemocnění rakovinou, mnoho.
Když mít sjednané životko, tak na nemoc, invaliditu, úraz a smrt. Proč? |
„Zkušenost s rakovinou zásadně mění přístup lidí nejen ke zdraví, ale i k financím. Pacienti a jejich blízcí pak již častěji uvažují o pojištění pokrývajícím výpadek příjmů. A ideální výši rezervy pro případ výpadku financí vnímají výrazně výš než běžná populace – medián dosahuje 250 tisíc korun. A pětina by preferovala půl milionu korun,“ říká Šárka Slavíková z organizace Amelie.
Stres kvůli financím zhoršuje zdravotní stav
Dlouhodobá pracovní neschopnost je u onkologického onemocnění a jeho léčby podle Slavíkové docela běžná. Často trvá déle než půl roku, stejně jako s tím související výpadek příjmu. Tím se mnoho domácností dostává do finanční tísně. A to má, jak ukazuje praxe, i další neblahé následky.
„Finanční důsledky dlouhodobé nemoci totiž vedou ke stresu a zhoršují zdravotní stav – pacienti uvádějí v souvislosti se svou situací běžně zhoršení spánku a fyzických příznaků nemoci či léčby,“ vysvětluje Slavíková.
Podle ní dále platí, že vedle omezování výdajů, čerpání nemocenské a úspor hledají mnozí pacienti další zdroje pro své zajištění. A obracejí se na stát, neziskové organizace a blízké.
Životní pojištění musí být správně nastavené
Podobné zkušenosti mají rovněž finanční poradci. Jak potvrzuje i Vladimír Weiss ze skupiny Partners, není nijak výjimečné, když se na něj obrací klienti se zhoubným onemocněním, kteří mají sjednané životní pojištění, aby jim pomohl s plněním od pojišťovny.
„Ne všichni ale nárok na plnění, případně takové plnění, které jim pomůže z finančních problémů, mají. Záleží na tom, zda mají správně uzavřenou smlouvu s pojišťovnou, tedy nastavené dostatečné pojistné částky u rizika závažné nemoci, invalidity nebo pracovní neschopnosti,“ říká finanční poradce Weiss s tím, že právě tato rizika spolu s krytím rizika úmrtí patří v životním pojištění k těm nejdůležitějším.
Bez rezerv může být situace bezvýchodná
Upozorňuje i na těžkosti onkologických pacientů, kteří žádné pojistné krytí nemají. „Pacienti, kteří životní pojištění nemají a nedisponují ani žádným velkým majetkem, zůstávají často rozčarováni z toho, jakou podporu dostanou od státu v momentě, kdy kvůli onemocnění ztratí práci,“ říká Vladimír Weiss.
V tomto případě je podle něj už každá rada drahá. Základem veškerého finančního zdraví je podle něj vždy finanční rezerva. A to tak vysoká, aby umožnila domácnosti pokrýt její chod minimálně po dobu tří měsíců, ideálně pak po dobu šesti měsíců. „Podmínka tedy je, že si musíte udělat pořádek ve financích a najít úsporu, kterou si každý měsíc dáte stranou,“ vysvětluje poradce.
Pojištění dlouhodobé péče: ztráta soběstačnosti už nemusí být strašák |
Bohužel toto v praxi ne vždy platí. Podle dat Českého statistického úřadu žije takříkajíc „z ruky do úst“ třetina české veřejnosti. Nezanedbatelný je pak i počet těch, jejichž finanční rezerva by vystačila sotva na jeden měsíc. A velkou skupinu lidí tvoří i ti, kteří nedostatek vlastních financí řeší úvěry. V případě onemocnění se pak dostávají pod dvojnásobný tlak. Ať splácí spotřebitelské nebo hypoteční úvěry.
Problém je i na trhu práce
Paní Petra, která nedávno prošla léčbou zhoubného onemocnění, své zkušenosti s penězi v době nemoci popisuje se smutkem v hlase. „Pro mě, která žiji a hospodařím samostatně, představuje dlouhodobá pracovní neschopnost, a i částečný invalidní důchod výrazný pokles příjmů,“ říká. Upozorňuje i na další související problém: „Nalezení částečného pracovního úvazku při zdravotních omezeních a skloubení se zdravotními zákroky a vyšetřeními je i při vysokoškolském vzdělání těžké.“
Její slova potvrzuje rovněž Šárka Slavíková z onkopacientské organizace Amelie. Také podle jejích zkušeností není vůbec snadné si zvýšit příjem prací při hendikepu po onkologické léčbě. Česko totiž patří k zemím s velmi nízkým počtem částečných úvazku. Argumentuje tím, že zatímco v zemích Evropské unie představují zkrácené úvazky přes 20 procent trhu práce, v Česku to není ani 10 procent. „A tak zůstává na chvostu i přes zvyšující se poptávku,“ říká Slavíková a dodává: „Státní pomoc je vnímána jako nedostatečná zejména kvůli délce vyřízení.“
Zároveň pak ale nechce být jenom negativní. A tak upozorňuje i na další zjištění, která přinesl zmíněný průzkum. Patří mezi ně například to, že onkologičtí pacienti si váží jakékoli pomoci. A stále větší důvěru si získávají neziskové organizace. Téměř polovina pacientů by jejich pomoc v budoucnu zvažovala.
