Řešení nabízí mezi lidmi zatím ne tolik známé pojištění dlouhodobé péče. Na tuzemském trhu už ho ale nabízí více než pět pojišťoven. Smyslem pojištění je zajistit finanční krytí při omezené osobní soběstačnosti, a to buďto formou měsíčně vypláceného plnění, nebo i přednostním umístněním v pobytovém zařízení sociálních služeb.
„Pojistné plnění z pojištění dlouhodobé péče může zajistit prostředky na péči v pobytových zařízeních nebo nahradit ušlý příjem v případě, kdy o pojištěného pečuje například někdo z rodiny,“ vysvětluje fungování poměrně nového pojistného produktu generální ředitel pojišťovny Simplea Martin Švec.
Pojistit se na dlouhodobou péči mohou lidé sami sebe nebo i své blízké. Cena pojištění začíná na nižších stokorunách měsíčně. To v případě, že se pojišťuje osoba v mladším produktivním věku, třeba kolem 30 let. U pojištění dlouhodobé péče platí, že čím vyšší věk, tím je pojištění dražší. V jeho ceně sehrává podstatnou roli také zdravotní stav a částka, na kterou se krytí uzavírá. Například třicetiletého zdravou člověka s měsíčním krytím kolem 15 tisíc korun vyjde pojištění kolem 250 korun měsíčně. Oproti tomu pětapadesátník se stejnou výší krytí za něj zaplatí už přibližně 1 200 korun měsíčně.
Pojištění dlouhodobé péče jako nadstavba
Při posuzování pojistné události u dlouhodobé péče vycházejí pojišťovny z posudku České správy sociálního zabezpečení (ČSSZ), respektive jejího Institutu posuzování zdravotního stavu. Ten má na starost vypracování posudku o tom, jak moc je u dané osoby omezena soběstačnost. Od toho se pak mimo jiné odvíjí i výše přiznaného státního příspěvku na péči.
„A tento posudek jako pojišťovna vždy respektujeme,“ říká k podmínce výplaty plnění Martin Švec. U jeho pojišťovny podmiňuje přiznání plnění, pokud posudkový lékař uzná u klienta závislost ve třetím a čtvrtém stupni. Ve stupni závislosti si pojišťovny na trhu konkurují. Některé nabízejí i krytí pro uznaný druhý stupeň závislosti. Což se na druhou stranu ale odráží v konečné ceně pojistného.
Pojištění dlouhodobé péče: ztráta soběstačnosti už nemusí být strašák |
Podle Švece pojišťovna mimo posudek od IPZS provádí i vlastní sociální šetření u žadatele o výplatu pojistného. Vysvětluje, že je to i z toho důvodu, aby se jejich klienti kvůli někdy až několik měsíců trvajícímu čekání na posudek od Institutu nedostávali do finančních problémů. Díky tomuto takzvaně předběžnému šetření se dostávají klienti pojišťovny k plnění podstatně dříve, než jim posudek vypracuje sociální správa. „A na jeho základě pak může dojít k přiznání pojistného plnění daleko dříve,“ dodává Švec.
Pojištění dlouhodobé péče jako jistota
Zajištění na stáří formou pojištění dlouhodobé péče dává smysl i podle poskytovatelů sociálních služeb. Jak říká Ivan Černovský, ředitel divize sociální a domácí péče Penta Hospitals CZ, která provozuje téměř 60 domovů se zvláštním režimem, jde o poměrně nový produkt, se kterým se bude zřejmě ještě pracovat.
„Myslím si, že je to dobrý začátek. Je dobře, že tady jsou takové finanční produkty a že existuje diskuze kolem těchto produktů a možnost takové nabídky,“ říká Černovský.
Sonda odhalila, čeho se Češi nejméně bojí a co považují za největší hrozbu |
Pojištění dlouhodobé péče vstoupilo na tuzemský trh zhruba před dvěma lety, a to v reakci na stále větší tlak na kapacity pobytových, ale i domácích sociálních a zdravotně sociálních služeb. Od ledna 2024 ho pak ministerstvo financí zařadilo mezi daňově podporované produkty sloužící k zajištění se na stáří. To znamená, že se dá odvedené pojistné každý rok odečíst od základu daně.
„Nicméně je před námi ještě velký kus práce, jak dané produkty upravovat a připravovat s nějakou další podporou zaměstnavatelů a státu, aby se staly více efektivními z hlediska samotného pojištěnce,“ dodává k produktu Černovský.
Pojištění na omezenou osobní sebeobsluhu dává krytí nejen samotnému pojištěnému, ale i jeho rodině. Pokud se, obvykle senior, nezvládá o sebe postarat vlastními silami, zůstává s ním doma někdo z jeho blízkých. Tím se zařadí mezi takzvaně neformálně pečující. A jejich pozice není vůbec snadná. Ve většině případů dotyční odejdou z práce nebo úvazek omezí na minimum, aby se postarali například o svého rodiče. A tak zůstávají bez příjmu, bez dovolené a osobního volna.
„Péče o druhé je časově, fyzicky i psychicky velmi náročná a často radikálně omezuje pracovní možnosti. Krátíte úvazky nebo práci opouštíte úplně, což má dopad na příjmy celé rodiny,“ říká k neformální péči Jana Pikardová, manažerka projektu Neviditelní, který upozorňuje na mezery převážně v sociálním systému.
Odkazuje i na nedávnou analýzu Centra ekonomických a tržních analýz (CETA). Podle ní u nás o své blízké takzvaně neformálně, tedy bez legitimního pracovního úvazku, pečuje asi 800 tisíc lidí. To znamená, že nemají zajištěný stabilní příjem, neodvádí pojistné odvody ani nečerpají dovolenou. Analýza vyčísluje roční ztrátu na příjmu u těchto neformálně pečujících v průměru na 278 000 korun. A je to právě pojištění dlouhodobé péče, které může zajistit, že ani tito pečující nezůstanou zcela bez příjmu, pokud se rozhodnou opustit práci, aby se postarali o své blízké.
