Současný zákon byl totiž velmi starý a je také třeba reagovat na novou směrnici Evropské unie. Co všechno bude jinak?
1. Zelenou kartu nechte doma
O tom, že řidiči u sebe nemusí mít zelenou kartu, se mluví dlouho. Ale až s novelou zákona o povinném ručení to bude uvedeno do praxe. Policisté při kontrole jednoduše využijí online evidenci, přičemž auto ani nemusí zastavovat.
Už dva roky platí, že řidiči u sebe zelenou kartu nemusí mít ve fyzické podobě. Stačí ji mít třeba vyfocenou v mobilu, některé pojišťovny ji pak mají v online aplikacích. Stalo se tak po stanovisku ministerstva financí z prosince roku 2021, v němž resort uvedl: „Ministerstvo financí (MF) rozhodovalo v přezkumném řízení, zda povinnost řidiče předložit zelenou kartu při silniční kontrole je splněna i při předložení v elektronické podobě na displeji mobilního telefonu. MF dospělo k závěru, že uvedenou povinnost takto splnit lze.“
Tento právní názor je opřen podle MF zejména o skutečnost, že zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla žádné požadavky na podobu zelené karty výslovně nestanoví. Proto je třeba připustit předložení zelené karty i v elektronické podobě.
2. Odpovědnost půjde za provozovatelem auta
V současné době platí, že za pojištění auta je odpovědný vlastník vozidla. Za ním také jdou případné sankce za nesjednané povinné ručení, které snadno mohou dosáhnout několika tisíc korun. Nově tuto odpovědnost ponese provozovatel. Tato změna vyvolala velmi hlasité reakce.
U těch vozidel, která mají vlastníka i provozovatele totožného, a je jich většina, se nic nemění. Tato novinka je zaváděna hlavně kvůli leasingovým autům, kdy za nesjednané povinné ručení nebudou případně sankcionovány leasingové společnosti, ale lidé, kteří s vozy jezdí. Podle Tomáše Pavlíka, tiskového mluvčího České asociace pojišťoven, je leasingových aut, kterých se to týká, asi 15 procent.
To ale neznamená, že povinné ručení nemůže sjednat někdo jiný. Stejně jako doposud to může být i někdo, kdo má potřebu ochrany před následky pojistné události, takzvaný pojistný zájem.
Odborníci zároveň zdůrazňují, že si s řešením, kdo má co platit, nemusí dělat hlavu ti, kdo si občas půjčí auto od rodičů či kamarádů. „Stále bude důležité, aby auto bylo pojištěné, tedy mělo povinné ručení. Pokud si někdo půjčí vůz od rodičů a zaviní nehodu, právě toto pojištění škody zaplatí. V tomto případě je tedy jedno, jestli má povinné ručení sjednané vlastník, nebo provozovatel,“ uklidňuje mluvčí Direct pojišťovny Nela Maťašeje.
A její slova potvrzuje i Tomáš Pavlík: „Běžná výpůjčka vozidla v rodině i mimo ni není změna provozovatele. Provozovatelem je ten, kdo může s vozidlem disponovat, stará se o běžnou údržbu, zajišťuje STK, opravy, servis nebo sjednává pojištění.“
3. Povinné ručení i pro zahradní traktůrky?
V rámci změny zákona je rozšířen okruh vozidel, která budou muset mít sjednáno povinné ručení. Nově to budou všechna, jejichž maximální konstrukční rychlost překračuje 25 km/h (případně 14 km/h, pokud váží nad 25 kilogramů).
Bude nutné mít uzavřeno povinné ručení i na zahradní techniku, především zahradnické traktůrky či velké sekačky. Ovšem jen v případě, kdy se s těmito stroji bude řidič pohybovat po pozemních komunikacích. Zjednodušeně řečeno to znamená, že pokud s nimi jezdí jen po zahradě, po louce nebo třeba po poli, není povinné ručení třeba. Jakmile by ale vyjel na silnici, zákonné pojištění mít musí. A pozor, totéž platí pro vozítka segway, ale i většinu elektrických koloběžek.
„Když vozidlo splňuje parametry dané zákonem, měl by si majitel povinné ručení sjednat. Naopak v případě, že jde o lehčí elektrickou koloběžku, povinnost neplatí, a povinné ručení ani nelze zařídit. Ze zákona je to kolo a podle toho je třeba vozítko provozovat,“ přibližuje Maťašeje.
Elektrokol se nová povinnost netýká. Důvod je přitom prostý: jejich hlavním pohonem oficiálně není elektromotor, ale šlapání, tedy lidská síla.
4. Pozor na provoz vozidla
Jana Březinová z pojišťovacího srovnávače Srovnejto.cz upozorňuje, že zákon také mění pojem „provoz vozidla“. „Nově se jím rozumí jakékoli použití vozidla odpovídající jeho obvyklé funkci jako dopravního prostředku. Nezáleží na tom, jestli právě stojí, nebo jede. Když například umístíte nepojízdné vozidlo na veřejnou komunikaci a tím vytvoříte překážku, budete odpovědní za způsobené škody, přestože vozidlo třeba ani nemůže nastartovat motor,“ vysvětluje.
Češi zkouší nové finty, jak přijít podvodem k penězům. Pokusů přibývá |
5. Nutné navýšení pojistných limitů
Dosud platilo, že nejnižší možný zákonný limit krytí byl 35 milionů korun. To byla také částka, na kterou se pojišťovala největší skupina řidičů, protože měli pocit, že je to suma dostačující, a navíc mělo povinné ručení s tímto limitem nejnižší ceny. Ale realita bývá jiná. A je potřeba si uvědomit, že ve chvíli, kdy způsobíte vyšší škodu, než jaký máte limit krytí, vše navíc hradíte z vlastní kapsy.
„Důvodem jsou hlavně rostoucí škody na zdraví a ušlém zisku. Škoda na majetku se sice také navyšuje, ale pořád jsou to malé újmy. I když zničíte velmi drahé auto, škoda na něm bude pořád v řádu jednotek milionů, což by pokryl i původní limit. Klíčový rozdíl je hlavně ve škodě na zdraví a ušlém zisku,“ vysvětluje důvody vyššího krytí Martin Daneš, ředitel pojištění Srovnejto.cz.
„V tom drahém autě totiž může sedět někdo, kdo má vysoký příjem, a pokud je nehoda vaše vina, budete mu muset uhradit ušlý zisk. Bude-li mít vážnější zranění a bude se léčit déle nebo bude mít třeba trvalé následky, po celou dobu mu musíte platit náklady na léčení i rozdíl v příjmech před nehodou a po ní. To je právě ta nejvyšší částka z celého pojistného krytí,“ upřesňuje Daneš.
S vyšším limitem se povinné ručení příliš nezdraží
Rozdíl v ceně povinného ručení při vyšším limitu přitom nemusí být nijak velký. Dokazuje to modelový příklad 40letého řidiče třeba z Havířova, který jezdí s Dacií Sandero z roku 2011. S původním limitem 35 milionů korun by platil povinné ručení 2 751 korun ročně, s vyšším limitem ho vyjde na 2 819 korun, tedy o 68 korun dráž. Stejně starý řidič s totožným vozem, ale z Prahy, by s původním limitem platil 3 668 korun ročně, s novým to je 3 755 korun, tedy o 87 korun víc.
Už nyní ale některé pojišťovny vůbec 35milionové limity nenabízejí a začínají až na úrovni 50 milionů. Úprava, kterou novela přinese, tak znamená změny hlavně u starších „minimálních“ smluv. S takovými zákazníky se nyní budou muset pojišťovny spojit, aby s nimi úpravy vyřešily.
„Dlouhodobě se snažíme klientům vysvětlovat, že minimální pojistné limity nemusí být dostačující. A daří se nám to. V posledních letech tak už smlouvy s minimálními limity neuzavíráme, drtivá většina našich klientů si na základě našeho doporučení volí pojistný limit dokonce na 100 milionů. V tomto směru tedy řidiče změna nijak nezasáhne,“ vysvětluje předseda sboru jednatelů ČPP Servis David Krňávek.
Zároveň připomíná, že aktuální změna limitů může být vhodným okamžikem pro kontrolu a případnou úpravu pojistných smluv. „Poměrně zajímavou informací totiž je, že téměř třetina řidičů neví, jestli mají sjednaný minimální limit, nebo ten navýšený,“ dodává Krňávek.
Z nedávného průzkumu společnosti ČPP Servis také vyplynulo, že nejmenší podíl řidičů s minimálním pojistným limitem jezdí v Praze, naopak nejvíce na minimální limity spoléhají ve Zlínském kraji.
