A právě proto říkám druhému pilíři: Děkuji, nechci.
Protože však nemám ve zvyku odmítat bez udání důvodu, udělala jsem si malou soukromou analýzu, jestli by se přece jen pro mě nějaké to plus na 2. pilíři nenašlo.
Nepřehlédněte |
Analýza 1.
Státu odvedu méně, část peněz půjde na spoření a k tomu musím přidat kus ze svého. Z toho však plyne i nižší důchod od státu – to pro mě lákavé není. Proč bych si měla dobrovolně osekávat důchod od státu a k tomu povinně spořit? To si radši nechám plnou penzi a šetřit budu částku, jakou uznám za vhodnou sama.
Analýza 2.
Když tam vstoupím, nebudu moct ven. To mi na tom všem snad vadí nejvíc. O takovou jistotu nestojím.
Analýza 3.
Jako většina Čechů, i já jsem konzerva. Nerada riskuji, tím spíš, když jde o mé peníze. Z nabízených strategií bych stejně volila tu nejjistější a nejméně výnosnou. Takže když stejné peníze budu ukládat na spořicí účet, budu mít stejně (možná i víc), a navíc větší svobodu.
Analýza 4.
Odborníci (a ne jedni) spočítali, že je druhý pilíř výhodný pro mladé lidi s příjmy nad 40 tisíc měsíčně a spíš pro muže. Ani tady plus nenacházím, nepatřím totiž ani do jedné kategorie.
Analýza 5.
Pátý bod se netýká jen reformy, ale také důvěry v politiky. Jak mám věřit, že nyní schválené změny přežijí desítky let? Opozice už prohlašuje, že nejpozději za dva roky vše změní. A i když se to nestane, vydělávat budou jen fondy a já mohu ostrouhat. To pro mě není.
Pětkrát minus potvrdilo mé první odmítnutí. Stačilo jen zapojit zdravý selský rozum. Jediné, s čím souhlasím, je to, že se na stát spolehnout nemůžu. Budu tedy ve spoření pokračovat tak jako dosud. Ponechám si staré penzijko, nemusím ani měnit částku, protože pro maximální podporu od státu mi stačí, budu pokračovat v pravidelném ukládání do podílových fondů a zbytek úspor nechám na spořicím účtu.
Co znamená, když se řekne1. pilíř důchod vyplácený státem, jak ho nyní znají všichni penzisté 2. pilíř nové důchodové spoření, které plánuje vláda
3. pilíř |
