Téměř tři čtvrtiny Čechů si na penzi spoří, ale většina přiznává, že méně, než by měla. Každý čtvrtý na důchod nespoří vůbec. A tak i dlouhodobý investiční produkt, který je známý jako DIP, a který stát zavedl jako nový nástroj pro spoření na penzi, zatím zůstává mimo hlavní pozornost veřejnosti. Více než třetina lidí o něm vůbec neví, další významná část zná pouze jeho název bez konkrétního obsahu. Skutečně dobře se v produktu orientuje jen malý zlomek respondentů.
„Zavedení DIP byl krok správným směrem, ale jeho význam zůstává zatím nevyužitý. Veřejnost o něm neví, nerozumí mu a nemá důvod se o něj zajímat. To je promarněná příležitost. Pokud stát něco nového nabídne, musí to také vysvětlit,“ říká Marek Černoch, výkonný ředitel České asociace společností finančního poradenství a zprostředkování (ČASF).
Víme, které spořicí a termínované účty zhodnotí vklady aktuálně nejvíce |
Znalost DIPu podle něj roste s úrovní vzdělání a je výrazně vyšší u mužů než u žen. Věkově je nejvíce informovaná skupina lidí mezi 27 a 44 lety, ale i tady převažuje povrchní nebo nedostatečná znalost. Nejnižší povědomí o produktu panuje mezi nejmladšími a nejstaršími respondenty.
Co se skrývá za zkratkou DIP
Podle Marcela Vanducha, investičního analytika Partners, není dlouhodobý investiční produkt ani tak finančním produktem jako určitou „schránkou“ na tyto produkty. A při splnění daných podmínek nabízí daňové úlevy. Ty nabízí i doplňkové penzijní spoření, ale přidává k nim ještě státní příspěvek. Avšak DIP není penzijní fond a nespravují ho penzijní společnosti. Což mimo jiné značí, že nepodléhá tak silné regulaci, ale státní podporu v podobně daňových úlev i tak poskytuje.
„DIP je vhodný pro každého investora, který využije možnosti daňových odpočtů. Případně má možnost získat příspěvek zaměstnavatele a zároveň je jeho cílem dostatečné zajištění na důchodový věk. Naopak DIP není vhodný pro osoby, které daně neplatí, to jsou třeba děti, nepracující důchodci nebo osoby samostatně výdělečné činné v takzvaném režimu paušální daně,“ vysvětluje Marcel Vanduch.
On sám DIP využívá, přesunul do něj část svých pravidelných investic na stáří. Zdůrazňuje, že nejde o spekulaci, ale osobně vnímá zajištění na stáří jako hlavní téma, které řeší dlouhodobě a vzhledem ke své profesi k němu má i blízko. „To znamená, že část svých pravidelných investic jsem převedl do DIPu, tím získám daňové zvýhodnění,“ vysvětluje.
Do důchodu naspořit statisíce korun? To už stačit nebude, varují experti |
Výhoda daňových odpočtů v režimu DIP spočívá v maximální úložce 48 tisíc korun ročně. Jakýkoliv vyšší převod prostředků nedává smysl, protože si je investor zbytečně „zamkne“ podle pravidel DIPu do 60 let, to je po dobu minimálně 120 měsíců. A daňová úleva zůstane stejná. Na druhé straně tu je ale i zhodnocení a vložená částka za dobu deseti let, kdy nesmí peníze z DIPu člověk vybrat.
Jde o to odkládat si na stáří
V případě DIPu ale nejde jen o daňové úlevy. Důležité je, že si lidé spoří a své peníze zhodnocují prostřednictvím investic. To považuje Marcel Vanduch vůbec za nejpodstatnější.
„Jde vlastně o příležitost, díky níž nebudou muset být v budoucnu závislí pouze na tom, jak a kdy vláda rozhodne o přidělení a výši jejich důchodu. Jejich finanční zajištění může být dostatečné již v 60 letech a následně budou mít možnost se rozhodnout, jestli si začít užívat ‚předčasného důchodu‘ nebo se dále věnovat své profesi, podnikání a podobně,“ vysvětluje investiční analytik.
Podle průzkumu ČASF si na penzi spoří přibližně 75 procent Čechů, ovšem jen necelá třetina považuje svou přípravu na penzi za dostatečnou. Největší rezervy přiznávají lidé ve věku 36 až 53 let. Tedy ti, kteří by měli mít spoření už stabilně nastavené. „Nejčastěji nespoří mladí do 26 let a lidé se základním vzděláním, což může do budoucna vytvářet značné sociální napětí,“ upozorňuje Černoch.
Zásadní kroky, abyste byli finančně za vodou. Musíte je stihnout od 20 do 50 let |
Jinak nadále platí, že při spoření na důchod mimo státní systém lidé nejčastěji využívají doplňkové penzijní spoření. Vedle něj se však stále více objevují i konzervativní formy jako stavební spoření nebo spořicí účty.
Nedostatkem zůstává, že investice do podílových fondů, akcií a nemovitostí využívá výrazně menší část veřejnosti. Z dat průzkumu vyplývá, že čím vyšší vzdělání, tím častěji lidé volí investiční nástroje. U vysokoškoláků je například využívání doplňkového penzijního spoření nejrozšířenějším produktem. Nejmladší skupiny mají k produktům pro dlouhodobé spoření naopak jen vlažný vztah a často nespoří vůbec.
