Co se týká nynějších penzijních fondů, platí, že 70 procent účastníků drží své finanční prostředky ve starších transformovaných fondech. Ty sice garantují nemožnost ztráty v nominální hodnotě, ale zároveň je jejich výnos nižší než samotná inflace. Pokud k tomu dojde několik let po sobě (jako v posledních letech), efekt složeného úročení má na výkonnost takové investice výrazně negativní dopad.
V rámci změny třetího pilíře se mluví o možnosti zavedení účtu dlouhodobých investic. Návrh má širokou podporu a čeká na své projednání ve Sněmovně. Stát by v rámci tohoto účtu daňově zvýhodňoval investice do akcií, dluhopisů či do podílových fondů a netají se velkými ambicemi s jeho využíváním.
Mají investoři důvod přecházet?
Významným přínosem by mohla být garance, že výnos fondu neklesne pod míru inflace. Pravděpodobnost návratu státních dluhopisů České republiky do kladných reálných hodnot je však malá. Dorovnání výnosu fondu alespoň na míru inflace je dosud nevyřešenou otázkou.
Zkušení větší investoři nemají důvod do takových fondů přecházet. Daňová pravidla bezpochyby znají – jde jak o příjmy z pronájmu či zisky z prodeje nemovitostí, tak zdanění zisku z obchodování s cennými papíry či z přijatých dividend. Případným využitím fondů kvalifikovaných investorů je řada investorů schopna zajistit si investici prakticky jakýmkoliv směrem.
Faktorem, který by mohl tuto skupinu investorů pozitivně motivovat, by byla vyšší daňová odpočítatelnost investice. Návrh však počítá se zachováním stávajícího limitu ve výši 50 tisíc ročně.
Jan Rohrbacher
|
I menší investoři, kteří pravidelně investují řádově tisícovky korun měsíčně, již podobné podílové fondy využívají, přičemž se blíží horní hranici využití státních příspěvků a daňové odpočítatelnosti. Jsou a budou si vědomi potenciálních rizikových faktorů. Budou klást řadu dotazů ohledně správce fondu – jeho zaměření, historie či spolehlivosti.
Bude je zajímat, zda budou možné obchody s již nakoupenými položkami, respektive bude zaručena likvidita? A pokud ano, za jakých podmínek?
Šance pro nové účastníky se nejspíš nekoná
Rychlé získání nových účastníků s nulovým nebo minimálním finančním vzděláním není reálné. Je jim nejprve nutné vysvětlit vztah mezi výnosem, rizikem a likviditou. Z tohoto pohledu lze pochopit, že se tito lidé primárně zaměří na rizika. Teprve poté, až jim budou vysvětlena a jimi akceptována, přikročí ke kroku dva – k pohledu na potenciální výnosy. Principiální otázkou je, proč by tito lidé vlastně chtěli realizovat, či případně navyšovat své investice.
Hlavní cílovou skupinou by tedy měli být lidé, kteří se již účastní třetího pilíře. V případě penzijního připojištění je u nich velkou motivací státní podpora. S jakou pravděpodobností zvýší své investice tímto směrem, když i zde budou mít zaručenu nulovou likviditu? Významné zvýšení jejich příspěvků je tedy málo pravděpodobné. Částečně pomoci by ale mohla garance výnosů na úrovni inflace.
Nový systém – tak, jak je navržen – nezvýší významným způsobem výše investic za účelem zajištění důchodu. Platí, že kdo chce kapitálovém trhu zhodnocovat své prostředky, už tak dávno činí a jistě nebude čekat na spuštění nového penzijního spoření.
Největším rizikem celého systému je skutečnost, že stát může kdykoliv v průběhu investice změnit pravidla hry. Klíčovým parametrem v rozhodování je tedy postoj každého individuálního investora k riziku za nulové likvidity. Je tedy vhodnější vytvářet rezervy na důchod mimo standardní systém a jím nabízené produkty. Jaké typy investičních nástrojů použít, to již závisí na individuálním rozhodnutí každého budoucího důchodce. Každopádně možností je k tomu v dnešní době celá řada.
