Je rovněž třeba zdůraznit jeden podceňovaný fakt. Jestliže se dnes rozhodneme provést termínový vklad u solidní banky na jeden rok, znamená to bezrizikovou investici, jejíž nominální výnos je dokonale předvídatelný v jednoletém horizontu. Jiná situace nastane, pokud bychom chtěli provést například dvě po sobě následující půlroční investice. Ačkoli náš celkový investiční horizont se nemění, do hry vstupuje reinvestiční riziko: nevíme, jaké úrokové sazby budou platit za půl roku.
Tato skutečnost představuje jistý problém pro odhady výnosů fondů peněžního trhu. Tyto fondy obvykle investují do nástrojů s průměrnou dobou splatnosti kratší než devadesát dní. Navíc musí počítat s průběžnými přítoky a odtoky kapitálu. Nelze tedy přesně stanovit, jaké budou výnosy těchto fondů za rok – zde vstupuje do hry reinvestiční riziko. S rostoucím časovým horizontem se riziko pochopitelně zvyšuje: můžeme mít jisté představy o tom, jak budou vypadat úrokové sazby za rok, ale máme jen velmi chabé šance předpovídat úrokové míry na tři, pět nebo více let dopředu.
Příklad: pokles úrokových sazeb a reinvestiční riziko
U termínových vkladů (jsou-li vedeny u solidních bank) neriskujeme, že přijdeme o peníze. Riziko však spočívá v možnosti, že naše výnosy budou časem nižší, než jsme čekali.
Počátkem 80. let byly americké úrokové sazby dosti vysoké. Roční termínové vklady přinášely deset i více procent a mnozí vkladatelé žili v přesvědčení, že tomu tak bude navždy. Kdo by však byl očekával, že takto vysoké sazby přetrvají, byl by na velkém omylu. Protiinflační politika Federálního rezervního systému vedla k rychlému a výraznému poklesu inflace. S jistým zpožděním poklesly také úrokové míry. Střádalové, kteří se "namlsali" na 10% výnosech, se později museli spokojit s mnohem nižšími sazbami.
Podobných omylů jako drobní střádalové se však občas dopouštějí i profesionální správci portfolií. Začátkem 21. století se vyostřuje problém v celém odvětví životních pojišťoven v Japonsku. Životní pojišťovny zde (podobně jako i jinde na světě) garantují klientům jistou minimální míru zhodnocení vybraných pojistných prémií. Nastřádaná částka je posléze klientovi vyplacena při dožití smluvně stanoveného věku. V Japonsku byly pojišťovny povinny garantovat 6% roční výnos. Tento úkol nebylo příliš obtížné plnit do té doby, než se japonské úrokové sazby v 90. letech přiblížily nule. Kdysi vysoce ziskové pojišťovny se dostaly do obrovských problémů, které ještě zdaleka nejsou vyřešeny. Dodejme, že podobným problémům čelí i pojišťovny evropské.
Poznámka z roku 2008: pokles úrokových sazeb
Globální pokles úrokových sazeb, který trval od 80. let, je praktickou ilustrací reinvestičního rizika. V prvním vydání z roku 1999 jsem uvažoval s výnosy nástrojů peněžního trhu v hodnotách kolem 4-5 % ročně. Nyní, v roce 2008, je možné počítat jen s rozmezím výnosů 2,0 až zhruba 3,5 %. To vše při inflaci, která začátkem roku 2008 přesáhla 7,5 %. Reinvestiční riziko se projevilo.
Úryvek je z knihy
"Investiční strategie pro třetí tisíciletí",
vydané nakladatelstvím Grada Publishing.
Více informací naleznete na www.grada.cz
