Abychom pochopili správně potřebnost , není na škodu nahlédnout stručně do jejich historie. Podle současných znalostí vznikl první organizovaný trh v Japonsku, někdy okolo roku 1600. Bohatí majitelé půdy jako poplatek od pronájemců akceptovali podíl na úrodě rýže. To vyžadovalo, aby měli nájemci dostatek finančních prostředků v hotovosti. Příjem z úrody byl nepravidelný, přebytky úrody byly dopravovány do měst, tam uskladněny a prodávány později podle potřeby. Proti uskladněné rýži dostávali lístky (skladištní listy). Aby pronajímatelé získali potřebnou hotovost, začali skladištní lístky prodávat. Tyto lístky se staly jakousi formou peněz používanou v obchodních transakcích. Velkoobchodníci obvykle nakupovali tyto skladištní lístky podle očekávaných potřeb. Pokud nebyl ve skladech rýže dostatek, museli za lístky platit vyšší cenu. Na konci 17. století byly tyto futures kontrakty jedinou formou obchodu povolenou na rýžovém trhu Dojima. Od roku 1730 císařská vláda ustavila trh cho-ai-mai (obchodování v knihách), kde velká část pravidel odpovídala dnešní podobě trhu. Byly to například omezené a pevně stanovené trvání doby života kontraktu, jeho standardizace, nemožnost prodloužení platnosti, nemožnost vypořádání mimo a nutnost složení marginu vypořádacímu centru.
Američtí farmáři na začátku 19. století přijížděli do Chicaga s přáním prodat svoji úrodu co nejlépe, město však nemělo dostatečné skladovací kapacity, nebyly stanoveny žádné obchodní procedury, nebyla možnost přesně množství zvážit a ohodnotit kvalitu. Obchodníci měli farmáře v hrsti a obchodní vztah nebyl rovný. Obilí často hnilo vysypáno na krajích cest.
|
Co to vlastně futures jsou jste se mohli dovědět v PRVNÍM dílu |
Ve stejnou dobu zahájily Spojené státy ekonomickou expanzi. Z různých asociací se začaly vyvíjet komoditní burzy. V roce 1842 celkem 82 zakládajících členů dalo vzniknout burze Chicago Board of Trade. Dne 13. března 1851 proběhl první standardizovaný obchod. Cena členství v tu dobu byla 2 dolary, nyní se pohybuje okolo tří čtvrtin milionu. První písemné zápisy pochází z roku 1871, starší padly za oběť ničivému požáru.
Farmář, (prodávající) a obchodník (kupující) se při uzavírání futures kontraktu závazně dohodnou na uzavření obchodu v budoucnosti za určitou cenu. Farmář například za dva měsíce dodá a obchodník odebere. Farmář již dnes ví, kolik za zmíněné dva měsíce obdrží a obchodník ví, kolik zaplatí. Pokud si to nakonec rozmyslí a nechce svou úrodu prodat, má možnost najít jiného dodavatele a svoji povinnost tak převést na jiného farmáře. Stejně tak obchodník, který nechce odebrat, má možnost najít jinou stanu, která bude mít zájem odebrat. Cena se v čase mění, vše závisí na vývoji nabídky a poptávky. Jestliže přijde špatné počasí, které poškodí úrodu, cena půjde nahoru. Farmář, který prodal, má smůlu, obchodník si mne ruce. Naopak jestliže je počasí nezvykle příznivé, ideální, pak se urodí více, než se očekávalo a cena klesá. Obchodník ztrácí a farmář je nadšený, prodal svou úrodu lépe, než kdyby čekal až do sklizně.
