Libra se pod tlakem ocitla díky nelichotivému stavu britské ekonomiky. Ta rostla v posledním čtvrtletí minulého roku pomaleji, než s čím obchodníci předběžně počítali.
Začátkem roku navíc z řady sektorů britské ekonomiky přicházely jako na běžícím páse varovné signály, nasvědčující tomu, že by růst v dalších čtvrtletích mohl být ještě slabší. Problémy si rychle uvědomila také Bank of England. Ta, jako první z velkých centrálních bank, dokonce snížila výhled pro růst HDP do roku 2010 z původních 2,2 procenta až na 1,3 procenta a výrazné korekce se dočkal také výhled pro rok 2011. Ústy svého šéfa navíc později naznačila, že pokud bude další slábnutí britské ekonomiky pokračovat, opětovné rozvolnění měnové politiky zatím není možno vylučovat.
To na devizovém trhu vylekalo řadu obchodníků, kteří začali libru opět ve velkém prodávat. Bank of England se totiž svým postojem výrazně liší například od ECB a amerického Fedu. Ty již připravují trhy na to, že doba hojnosti likvidity pozvolna končí a bude nyní nahrazena bolestivým procesem jejího stahování.
Zbavovat se libry obchodníci nepřestali ani v prvním březnovém týdnu, kdy z Británie přišla další negativní zpráva. Podle předvolebních průzkumů se výrazně ztenčilo vedení Konzervativní strany před vládní Labour Party, která nyní na Konzervativce ztrácí pouze 5 procent. Volby se v Británii konají v květnu, a pokud by se náskok ještě ztenčil, Británii reálně hrozí, že by mohla mít poprvé od roku 1974 menšinovou vládu.
To nesly trhy velmi těžce. Ty zatím tolerovaly obří rozpočtové schody (jen v tomto roce 11,5 procenta HDP), protože očekávaly, že se po volbách britská vláda postaví k neudržitelné situaci veřejných financí čelem. V případě menšinové vlády by se však mohl začít tento scénář rozplývat.
Z obav před hrozícími problémy, se tak v minulém týdnu pod tlak dostaly britské dluhopisy a ve světle postupné stabilizace v Řecku se pozornost obchodníků začala obracet právě k Británii, kterou média začala s Řeckem až příliš často srovnávat.
I přes složitou situaci v britské ekonomice a potřebu normalizace na úrovni fiskální a měnové politiky, má však Británie proti Řecku a dalším problémovým zemím eurozóny stále jednu velkou výhodu. Je jí právě libra, která je nyní nejlevnější od loňského dubna a která jen od vypuknutí krize v polovině roku 2008 ztratila k euru 14 procent, k dolaru 32 procent a na páru s japonským jenem dokonce 57 procent.
Kolaps libry z konce roku 2008 tak udělal kus práce místo britských politiků, kteří, výměnou za reálné zchudnutí Britů, disponují nyní daleko více konkurenceschopnou ekonomikou. To se rozhodně nedá říci o politicích řeckých, portugalských, nebo španělských, kteří se zbavili možnosti přizpůsobení ekonomiky kurzovým kanálem a nyní musí bolestivě šetřit na místech, kde v minulosti plýtvali, což je velmi nepopulární a tedy jen obtížně uskutečnitelné.
Přestože tak problémy Británie zůstávají vysoké a není radno je podceňovat, je to především eurozóna a její nejslabší články, které mohou do dalších měsíců nadále nejvíce zneklidňovat trhy. Řecká, portugalská, nebo španělská ekonomika si totiž nemůže pomoci sama a problémy v těchto zemích politici ještě v naprosté většině skutečně řešit ani nezačali.
