Do podílových fondů by měl každý investor vložit peníze, které až tak nepotřebuje. Pak by si měl zodpovědně odpovědět na otázku, jak dlouho investované peníze nebude potřebovat. A ještě by si měl určit toleranci k riziku, tedy si uvědomit, že o část svých investovaných peněz může i přijít. Jen tak si nastaví kvalitní investiční plán.
Chcete výhodně investovat?Porovnejte si nabídky na trhu. |
Při výběru podílového fondu lze dát na doporučení finančního poradce snad ještě méně než u jiných finančních produktů. Důvodem v drtivé většině případů bývají mizivé znalosti o investování. „Nechci paušálně hanit bankéře nebo poradce, ale často se stává, že klientovi nabídnou investiční produkty spíš podle toho, co je zrovna na skladě než podle jeho objektivních a individuálních potřeb,“ říká analytik společnosti Partners Aleš Tůma.
Dva typy investorů
Jsou to právě individuální potřeby, které určují správnou volbu podílového fondu. „V základu do podílových fondů investují dva typy drobných investorů. Jedni do nich vkládají peníze ve větších objemech, stovky tisíc i miliony korun, druzí pak do nich pravidelně posílají každý měsíc několik stokorun, třeba tisícovku dvě,“ tvrdí výkonná ředitelka Asociace pro kapitálový trh České republiky Jana Brodani.
V tom druhém případě fondy slouží jako nástroj pro spoření a je jedno, kdy do nich investor vstoupí. V tom prvním případě to je však složitější.
„Pokud investujete jednorázově na trhy větší objem peněz, ideální je to udělat v několika krocích a investici časovat na chvíli, kdy jsou ceny na trzích výhodné,“ uvádí finanční poradce společnosti Partners Jiří Kubík, podle kterého v obou případech platí, že investor nemůže očekávat, že jeho investiční plán bude fungovat, pokud nedodrží nastavený investiční horizont.
Nepřehlédněte |
„Panika a následný prodej nakoupených aktiv v momentě, kdy se nezhodnocují podle investorových představ, se málokdy vyplatí. Naopak pokud máte delší časový horizont a zvolíte dynamickou složku, výnos by měl být už skutečně zajímavý. A to i pro drobné investory. Natolik zajímavý, že pokryje i ty poplatky a náklady spojené se vstupem do fondu. Historické zkušenosti ukazují celkem jasně, že to takto funguje,“ říká Jiří Kubík.
Investiční horizont
V investování je investiční horizont podle Jany Brodani rozhodně jeden z nejdůležitějších parametrů. Například na tři roky je nesmysl vrhat se do akcií, i když vidina zisků na krátkodobých spekulacích je lákavá. Důležité je také nemít investiční horizont do prvního poklesu, to znamená nezlikvidovat akciové portfolio na deset let při první panice na trhu.
Už na začátku je proto třeba si určit i svou averzi k riziku, říkají odborníci. Většinou se zjišťuje formou investičního dotazníku. Tam by to ovšem nemělo končit a poradce by se měl s klienty dále bavit a pokládat jim další „zátěžové“ otázky.
„Vztah k riziku je pro začátečníka těžké posoudit, ale nejjednodušší metoda pro rizikovější investice je podívat se na jejich chování v letech 2008, 2009. Pokud při pohledu na graf omdlíte, zřejmě nejste dynamický investor,“ vysvětluje Aleš Tůma, podle kterého zodpovězení otázky, jak moc je investor ochoten při své investici riskovat, určí, zda se bude držet spíše „při zdi“, anebo sáhne po agresivnější přístupu s vidinou vyššího zhodnocení, ale i vyšším rizikem ztráty.
„Vy si jako investor, jako klient, řeknete, že vaše averze k riziku je třeba 60 procent ku 40 procentům. Což v praxi bude vypadat tak, že se 40 procenty vašich peněz bude fond obchodovat dynamičtěji, bude se snažit o skutečný výnos, a těch zbylých 60 procent vašich prostředků bude naopak držet v těch konzervativních, bezpečných aktivech. Nebo obráceně,“ radí Aleš Tůma.
Konzervativní investice jsou státní dluhopisy, depozitní certifikáty, zajištěné dluhopisy. Dynamická investice jsou především akcie. Vhodný poměr rizikové a konzervativní složky si investor vybere v rámci většiny investičních společností na trhu, respektive si zvolí z nabídky jejích podílových fondů a investičních strategií.
Vlastní rozhodnutí
I v případě podílových fondů platí, že nic není jisté. Investorovi nikdo nikdy nezaručí, že jeho podílový fond nezvolí zcela špatnou investiční strategii, že například půjde proti trhu a svůj boj prohraje. Ale samozřejmě i na to je třeba myslet a dát do podílových fondů jen část z majetku. A vybírat si mezi domácími i zahraničními renomovanými fondy. Mnohé z těch zahraničních mají dlouholetou tradici s nepřerušenou kontinuitou vývoje.
„Vzhledem k tomu, že do penze přece jenom ještě nějaký rok mám, že tedy ještě nepočítám ty poslední peníze, tak bych si fond vybíral hlavně podle jeho historie. Nebál bych se nebýt konzervativní. Převážnou část prostředků bych vložil do dynamické složky a třeba jen nějakých 20 procent bych směřoval do konzervativního, garantovaného profilu,“ uzavírá Jiří Kubík, jemuž je přes 30 let a zastává názor, že nic jiného na dlouhodobém horizontu než akcie nevydělá víc. „Historie ukázala, že je to v uvozovkách jediná jistota zhodnocení,“ říká.
Sledujte vývoj na trhu zpovzdálí
V případě, že už jste podílové fondy nakoupili, na internetu najdete každý den čerstvou informaci o tom, jaká je hodnota jeho podílového listu. Měli byste se orientovat v tom, kde se nacházejí vaše aktiva. To je ta nejlepší kontrola.
Nevidíte, co zrovna kupují, nebo prodávají manažeři fondu, ale to ani nemusíte. To se odehrává v rámci investiční strategie fondu, která je střežena depozitářem, jenž kontroluje, zda se manažeři fondu chovají podle toho, co jim stanoví statut jejich fondu. Když by chtěl manažer jít proti statutu fondu, depozitář mu ji neschválí.
V neposlední řadě je zde dohledová role České národní banky. Odborníci přitom doporučují, že ideální je si v případě investic do podílových fondů hlídat zejména svůj investiční horizont, investici přizpůsobovat svým finančním poměrům a o dění na burzách se nestarat.
