Co vlastně rozumíme pod pojmem „investor“?
Tohoto pojmu budeme užívat jako protiklad „spekulanta“. Již v roce 1934, v naší učebnici Analýza cenných papírů (Security Analysis) jsme se pokusili o přesnou definici rozdílu mezi těmito dvěma přístupy, a to následujícím způsobem: „Investiční operace je taková, která po důkladné analýze slibuje bezpečné zachování jistiny a odpovídající výnos. Operace, které nesplňují tyto požadavky, jsou spekulacemi".
|
V sérii článků z knihy nejvýznamnějšího investičního poradce 20. století se dozvíte od nejzasvěcenějšího "guru investování", jak se jako investor, makléř nebo investiční poradce vyhnete závažným chybám a jaké dlouhodobě úspěšné strategie při investování uplatnit. |
I když my jsme se po následujících 38 letech této definice neústupně drželi, stojí za to se podívat, jak radikálních změn doznalo použití pojmu „investor“ v průběhu tohoto období. Po velkém propadu trhu mezi lety 1929 a 1932 byly všechny kmenové akcie obecně považovány za spekulativní ze své podstaty. (Jeden tehdejší významný autor tenkrát kategoricky napsal, že jako investice je možno nakupovat pouze obligace.) Museli jsme proto naši definici obhajovat proti nařčení, že dávala konceptu investování příliš široký a obecný rozsah.
Nyní nás trápí zcela opačný problém. Musíme zabránit našim čtenářům, aby podlehli běžnému žargonu, který používá pojem „investor“ pro všechny, kdo se objeví na akciovém trhu. V posledním vydání naší knihy jsme citovali následující titulek článku na první stránce jednoho významného finančního periodika z června 1962:
PESIMISMUS DROBNÝCH INVESTORŮ – DROBNÉ PRODEJE AKCIÍ NAKRÁTKO
V říjnu 1970 se ve stejném periodiku objevil úvodník kritizující tzv. lehkomyslné investory, kteří se nyní zbrkle vrhají na nákupy akcií.
Tyto citace výstižně ilustrují zmatek, který mnoho let panoval v používání slov „investice“ a „spekulace“. Vzpomeňte si na námi navrhovanou definici investice a srovnejte ji s prodejem několika kusů akcií nezkušeným člověkem z davu, který to, co prodává, ani nevlastní, ale je převážně pocitově přesvědčen, že bude schopen tyto akcie později nakoupit za mnohem nižší ceny.
Obecně vzato, druhé slovní spojení, tj. „lehkomyslný investor“, by mohlo být bráno jako vyslovený a směšný protimluv – něco jako „marnotratný skrblík“ – ale nechceme být v naší knize škodolibí.
Noviny začaly v těchto souvislostech používat slovo „investor“, neboť v neformálním jazyce Wall Street byl kdokoliv, kdo nakupoval nebo prodával akcie, investorem, bez ohledu na to, co kupoval, za jakým účelem, za jakou cenu, zda za hotové (tedy za skutečné peníze), nebo na marži. Srovnejte si to s náladou veřejnosti ohledně kmenových (tj. běžných) akcií v roce 1948, kdy se téměř 90% dotázaných osob vyjádřilo proti nákupu běžných akcií. Zhruba polovina uvedla jako důvod „nejsou bezpečné, je to sázka do loterie“, druhá polovina uvedla „nejsem s tím dobře obeznámen“.
Je vskutku ironické (avšak nikoliv překvapující), že všechny nákupy obyčejných akcií byly obecně považovány za vysoce spekulativní nebo riskantní v dobách, kdy se prodávaly za nejatraktivnější ceny a měly brzy započít svůj největší vzestup v historii. Na druhé straně pouze stačilo, aby tyto akcie vyrostly do bezpochyby nebezpečných výšin (vzhledem k jejich vývoji v minulosti), a rázem se z nich staly „investice“ a veškerá veřejnost akcie nakupující se proměnila v „investory“.
|
"Inteligentní investor" je daleko nejlepší kniha, která kdy byla o investicích napsána. Je to jedna z nejčtenějších publikací svého druhu, ale také paradoxně v praxi snad nejvíce ignorovaná. Taková už je lidská povaha. Jednoduché věci se snažíme dělat složitě. |
Rozlišování mezi investicemi a spekulacemi s obyčejnými akciemi bylo vždy užitečné a postupné smazávání rozdílů mezi oběma aktivitami zavdává důvod k obavám. Často říkáváme, že by bylo velmi záhodno, aby Wall Street jako instituce znovu zavedl rozlišování mezi investicemi a spekulacemi a zdůrazňoval je při každé příležitosti. Jinak se může stát, že budou akciovým burzám kladeny za vinu velké spekulativní ztráty, před nimiž nebyli ti, kteří je utrpěli, dostatečně varováni.
Aby nebylo ironie málo, většina finančních potíží některých brokerských firem v poslední době byla, jak se zdá, způsobena nákupy spekulativních akcií do jejich vlastních kapitálových fondů. Věříme, že čtenáři naší knihy získají dostatečně srozumitelnou představu o rizicích, která k akciím neodmyslitelně patří – o rizicích, která jsou neoddělitelně spojena se ziskovými příležitostmi, jež akcie nabízejí, a která je potřeba společně brát v úvahu při investičních propočtech.
Co jsme právě řekli, je jen známkou toho, že již možná neexistuje taková věc, jakou je nefalšovaná investiční strategie tvořená reprezentativními akciovými tituly – v tom smyslu, že člověk může vždy s jejich nákupem posečkat do doby, kdy jejich cena nebude obsahovat žádné riziko trhu nebo kdy jejich „kotovaná“ ztráta nebude nikdy tak velká, aby působila větší znepokojení. Po většinu času musí investor rozpoznávat ve svém akciovém portfoliu existenci spekulativního faktoru. Jeho úkolem je udržet tuto složku v rámci minimálních mezí a být finančně a psychicky připraven na nepříznivý vývoj, který může mít krátké, ale i dlouhé trvání.
Zmíníme se nyní ve dvou odstavcích o spekulaci s akciemi, ale odlišíme tuto spekulaci od spekulativní složky, která nyní neodmyslitelně patří k většině reprezentativních akcií. Přímá spekulace není ani nezákonná či nemorální, avšak není ani (pro většinu lidí) tučným zdrojem osobních příjmů.
Ba co více, některé spekulace jsou potřebné a nevyhnutelné, neboť existuje celá řada akcií, které nesou obrovské příležitosti zisků i ztrát, a jejich riziko musí někdo akceptovat. Tak jako existuje inteligentní investování, tak existuje i inteligentní spekulace. Avšak je tu mnoho aspektů, ve kterých může být spekulace zcela neinteligentní.
Mezi nejdůležitější patří:
(1) spekulujeme, přičemž se domníváme, že investujeme
(2) ačkoliv nám chybějí patřičné znalosti a dovednosti, spekulujeme vážně, a nikoliv jen pro zábavu
(3) riskujeme při spekulaci více peněz, než si můžeme dovolit ztratit.
Z našeho konzervativního pohledu by si měl každý neprofesionál, který obchoduje způsobem na marži, uvědomit, že se tím automaticky stává spekulantem, a jeho broker by ho měl na to upozornit. Rovněž ten, kdo kupuje „žhavé“ akciové emise nebo provádí podobné nákupy, je ve své podstatě spekulantem nebo hazardním hráčem.
Nikdy však do tohoto fondu nepřidávejte žádné peníze jen proto, že trh roste a zisky se jen sypou. (To je čas, kdy je potřeba se zamyslet spíše nad odebráním peněz ze spekulativního fondu.) Nikdy nemíchejte své investiční a spekulativní operace ani na stejném účtu, ani ve svém vlastním myšlení.
|
Cílem tohoto revidovaného vydání Inteligentního investora je aplikovat Grahamovy myšlenky na podmínky současných finančních trhů a přesto nechat jeho původní text v nedotčené podobě (s výjimkami poznámek pod čarou uváděných pro vysvětlení). Po každé Grahamově kapitole následuje komentář. V těchto průvodcích čtenáře po původním textu jsou uváděny i současné příklady, na kterých je nejlépe možné pozorovat jak aktuální - a jak osvobozující - zůstávají Grahamovy zásady i v současnosti. |
Úryvek je z knihy
"Inteligentní investor"
vydané nakladatelstvím Grada Publishing,
více informací naleznete na www.grada.cz
