Výtvarné umění má jako nástroj investování řadu předností. Tou hlavní je, že jeho hodnota časem typicky neklesá. Na rozdíl od akcií nebo jiných investičních nástrojů nemá totiž sklon stoupat a klesat na základě kolísání trhu, a přetrvává i v období finanční nejistoty. Vývoj cen umění je, jak ukázaly rozbory, prakticky nezávislý na jakýchkoli vnějších okolnostech.
Růst hodnoty uměleckých děl je až na výjimky pomalejší a většinou dlouhodobý. Na rozdíl od běžných investičních nástrojů včetně nemovitostí si však velká část dobrých uměleckých děl svou hodnotu udržuje i po desetiletí či dokonce staletí. Umění je tak výborným nástrojem dlouhodobého uchovávání či růstu hodnoty, často i pro potřebu jejího předávání mezi generacemi.
Nevýhodou investic do umění může být jejich nižší likvidita, tedy fakt, že převod jejich hodnoty do peněžní podoby bývá pomalejší. Může znamenat potřebu ocenění díla znalcem, nalezení vhodného zájemce, nutnost prodeje v aukci apod. To je často i důvod, proč většina investorů do umění používá tuto formu investování jen jako součást diverzifikovaného portfolia.
Estetická dividenda
Na rozdíl od jiných investičních prostředků hovoří však ve prospěch investic do umění i jejich schopnost přinášet svým vlastníkům „estetickou dividendu“. Tedy sloužit své hlavní funkci: působit na naše emoce.
Jan Urban Je autorem řady publikací, z článků, které několik let publikuje na iDNES.cz, vznikla jeho nejnovější kniha Psychologie pro každý den. Věnuje se personálnímu a manažerskému poradenství a firemnímu vzdělávání. Je absolventem VŠE Praha a Filozofické fakulty UK, obor psychologie práce a řízení. |
Život v prostředí uměleckých děl je příjemnější a emocionálně bohatší, a umění má schopnost naše emoce rozvíjet i kultivovat. Investice do umění tak bývají i dobrou formou investování do sebe sama.
Lidem, kteří své vlastnictví či dobrý vkus vystavují rádi na odiv, přináší umění i možnost na sebe upozorňovat, a budovat si na tomto základě prestiž, kterou by jim investice do akcií či obligací nepřinesly. Pro osobnosti společensky exponované mohou být tyto investice i dobrým tématem jejich veřejných vystoupení.
Význam znalostí
Celosvětový počet lidí, investujících do výtvarného umění v podobě obrazů, soch, grafických listů apod. dlouhodobě roste, a v letošním roce dosáhl svého vrcholu. Úspěšné investování do uměleckých děl má však i své předpoklady.
Podobně jako v jiných oblastech platí i zde latinské úsloví „caveat emptor“, čili kupující by si měl dát pozor. V opačném případě se mu totiž může stát, že zjistí, že nabízené dílo „vysoce poptávaného“ českého autora třicátých let je tak trochu plagiát, nebo že „prudký vzestup cen“ děl současného sochaře byl vyvolán tím, že si dvě jeho poslední díla koupila galerie, jež ho prosazuje.
Úspěšné investování do umění vyžaduje alespoň rámcově znát svět umění, jeho vývoj, hlavní směry, proudy, autory, techniky, způsoby prodeje apod.. Mimo jiné i proto, abychom o něm dokázali mluvit, a nepůsobili dojmem „křupana“, který chce na své investici jen vydělat.
Spektrum uměleckých děl, do nichž lze investovat, je navíc široké, a může sahat od pozdně renesančních leptů až po moderní digitální instalace. Tato skutečnost většinou vyžaduje určité zaměření našich investic, nejlépe takové, které odpovídá našemu zájmu i rozpočtu.
Dobrý vkus
Ještě složitější, a většinou i důležitější, je však pěstovat svůj dobrý vkus. I o vkusu existuje latinské úsloví, a to „de gustibus non est disputandum“, čili o vkusu se nediskutuje, neboli „proti gustu žádný dišputát“. Toto úsloví, radící nevnucovat svůj vkus druhým, však nemění nic na tom, že dobrý vkus, alespoň při posuzování uměleckých děl, existuje. Pokud by neexistoval, nebylo by možné rozlišit dobrá díla od těch horších. Platí to i přesto, že obrazy obdivované „odborníky“ v jedné generaci jsou často odlišné od těch, které odborníci obdivují o několik generací později.
Pokud chceme se investováním do umění vážně zabývat, je třeba svůj vkus pěstovat, především proto, abychom mu mohli věřit, a mohli tak ignorovat vnější vlivy, které naše posouzení díla občas příliš ovlivňují, jako je například okamžitá sláva umělce. Cestou k rozvoji vlastního vkusu je návštěva muzeí a galerií i diskuse s odborníky i laiky.
Jak investují a přemýšlejí čeští miliardáři, přibližují bankéřka a analytik |
Co ovlivňuje, zda je investice do umění „dobrá“?
O tom, zda je obraz či socha dobrou investicí, může rozhodnout mnoho faktorů včetně osoby umělce, kvality díla, jeho historie i způsobu, jak je dílo prodáváno a řada dalších. Některé z těchto faktorů působí podobně jako na trzích jiných investičních nástrojů, jiné jsou svou povahou specifické.
Osoba umělce
Nejvýznamnější okolností rozhodující o tom, zda investice do umění přinese zisk, je většinou osoba umělce.
Umění „nových“ umělců bývá finančně výrazně dostupnější, než díla zavedených tvůrců, jejichž hodnota, ať již v galeriích nebo na aukcích, se dlouhodobě zvyšuje. Ještě nákladnější jsou díla ověřených „blue chip“ tvůrců, jejichž tvorba je vystavena v zavedených muzeích. Když se neukáže, že jde o plagiáty, jako tomu bylo před časem ve známé falzifikátorské kauze obrazů holandského mistra Jana Vermeera, jde o dobrou investici, která není spojena s prakticky žádným rizikem.
Umělecké padělky ošálily vědce i nacistické pohlaváry. Zhlédněte je v Praze |
Investice do umění nových umělců čili „emerging artists“ může být skvělou, byť možná rizikovější investicí, především tehdy, máme-li důvod se domnívat, že poptávka po nich nebo jejich popularita poroste. S těmito umělci a jejich dílem bývá proto dobré se osobně seznámit, a přesvědčit se na vlastní kůži, že na ně lze vsadit. Jejich „start-up“, po vzoru historických mecenášů, můžeme přitom i podpořit.
Téma a vzhled díla
Je-li tématem obrazu portrét, závisí jeho hodnota na tom, koho zobrazuje. Portréty známých osob a žen bývají finančně hodnotnější, protože poptávka po nich je vyšší. Pokud je obraz esteticky příjemný, osloví pravděpodobně více lidí, a v konečném důsledku bývá tak lepší možností, jak investovat.
Hodnotu obrazu mohou ovlivňovat i jeho velikost a použité materiály, pokud jde o současné umění, jsou však tyto faktory většinou méně důležité. Svou roli má pochopitelně i technická kvalita obrazu, což je důvodem, proč mnoho investorů či sběratelů přijímá opatření k zajištění ochrany svých děl.
Historie díla
U dražších a starších děl je důležitým faktorem jejich hodnoty přehled o historii jejich vlastnictví. Mít k dílu přesvědčivou dokumentaci znamená, že jej velmi pravděpodobně budeme moci prodat za vyšší cenu i v případě, že jde o dílo téhož umělce.
Obraz, který byl v minulosti vystaven ve známém muzeu nebo patřil slavné osobnosti, tak bude pravděpodobně cennější než umělecké dílo od stejného umělce, které tyto doklady nemá.
Způsob nákupu a prodeje
Nákup na primární trhu bývá finančně výhodnější. Pokud je to možné, měli bychom se proto s umělcem, o jehož dílo máme zájem, osobně seznámit, navázat s ním vztah a když mu věříme, kupovat jeho díla přímo od něj. Tedy bez prostředníků v podobě galerií, aukčních firem apod. Totéž, jen s obráceným znaménkem, platí o prodeji uměleckých děl přímým zájemcům.
Přímý kontakt s umělcem nám krom nižší ceny umožní většinou i přístup k vyšší nabídce jeho děl. Když nejde z nejrůznějších důvodů navázat s umělcem přímý kontakt, můžeme se o totéž pokusit s vybranou galerií, kde si lze různá díla nejen podrobně prohlédnout a vzájemně porovnat, ale zadat i poptávku po dílech, která nás zajímají. Dobrým místem k nákupu mohou být i veletrhy uměleckých děl, na kterých lze objevit umění začínajících umělců, které zařadíme do své sbírky.
Nákup i prodej děl prostřednictvím aukcí bývá naopak zpravidla nejméně předem vyzpytatelný, a pro potenciální zájemce o koupi i prodej děl nejméně výhodný. Mimo jiné i proto, že aukce přinášejí občas možnost i sklon s cenami uměleckých děl manipulovat, především je uměle zvyšovat.
Pozornost k módním trendům na trhu umění
Trh umění, podobně jako jiné trhy, podléhá do určité míry vlivům módy a změn estetických preferencí, souvisejících mimo jiné se změnami věkového složení investorů či sběratelů uměleckých děl.
Tyto změny se mohou na trhu projevovat například odklonem zájmu o staré mistry, impresionisty i moderní umělce a naopak růstem zájmu o mladé umělce (pod 40 let) nebo ultramoderní malíře, a to bez ohledu na trvalou uměleckou hodnotu děl. Změny tohoto druhu mohou přitom někdy probíhat i poměrně rychle. Správné načasování koupě či prodeje, odpovídající těmto trendům, může úspěšnost našich investic do umění podstatně ovlivnit.
Přínosy a rizika „uměleckých“ investic
Umění je hmatatelná investice a obrazy jsou něčím, co si na rozdíl od akcií či obligací můžeme doma pověsit a obdivovat.
Trh s uměním má jen nízkou souvislost s ekonomickými výkyvy, a obrazy mohou vytvářet solidní zisk i v době finanční nejistoty. V celosvětovém měřítku přinesly investice do umění za posledních 38 let návratnost 7,5 % ročně.
I na tomto trhu je však třeba opatrnost: jde totiž o jediný trh s investičními nástroji bez jakékoli regulace.
