Podílové fondy mají na českém trhu dlouhou tradici, a tak jsou pro mnoho investorů „první volbou“. Ostatně dokládají to i čísla Asociace pro kapitálový trh ČR (AKAT). Investice do domácích a zahraničních fondů kolektivního investování nabízených v České republice dosáhly k 30. červnu 2024 výše 1,064 bilionu korun. Největší nárůst přitom ve druhém kvartálu letošního roku zaznamenaly fondy dluhopisové, a to o 17 miliard korun, následovány fondy smíšenými s nárůstem 14 miliard korun a fondy akciovými, které zaznamenaly nárůst o 9 miliard korun. Fondy peněžního trhu a fondy nemovitostní rostly shodně o 2 miliardy korun.
Způsobů, jak do podílových fondů investovat, se nabízí více. Nejčastěji přitom drobní investoři využívají možnost investovat skrze investiční společnosti, které svoje podílové fondy spravují a aktivně nabízejí. Anebo přes banky, které spravují buď svoje investiční produkty nebo skrze svoji distribuční síť nabízejí investiční produkty třetích stran. Například Air Bank nabízí ucelené portfolio osmi vybraných podílových fondů investičních společností Conseq Investment Management a Generali Investments CEE, které si klient banky může bez vstupního i výstupního poplatku pořídit v internetovém bankovnictví. Česká spořitelna má v nabídce celou řadu podílových fondů Erste Asset Management. K investování do podílových fondů lze využít také různé on-line platformy (oblíbené zejména pro pasivně spravované podílové fondy) a v neposlední řadě je možné poptat i nezávislé finanční poradce.
Dostupnost pro každého
Žádné horentní sumy pro tento typ investování přitom nejsou nutné. Jistě, lze udělat i velkou jednorázovou „akci“. Stejně tak je ale možné (a z mnoha pohledů je to i vhodnější) investovat pravidelně každý měsíc. Minimální částku, s níž je to možné, si každá investiční společnost či distributor (prodejce) fondů stanovuje sám. Například Air Bank umožňuje investice již od 100 korun. Stejná suma stačí i pro investice do podílových fondů ze skupiny České spořitelny. Jinde bude potřeba minimálně třeba pětistovka.
To jsou částky, která váš rozpočet nezatíží a začít tedy můžete kdykoli. Obava, že se stovkou či pár stovkami to přece nedává žádný smysl, jsou liché. Pořekadlo „halíře dělají talíře“ v praxi opravdu funguje. „I pravidelné investování malých částek má na dlouhém horizontu smysl a může obrovským způsobem pomoci. Navíc je pravidelné investování bezpečnější z pohledu časové diverzifikace,“ vysvětluje Urbánek. Investor totiž nesází vše na jeden časový okamžik a neriskuje tak, že si pro svou investici vybere zrovna období těsně před propadem na finančních trzích. A je tu ještě další výhoda. „V delším časovém horizontu se investorovi budou průběžně dále zhodnocovat i již dosažené výnosy. Mluvíme o tzv. efektu složeného úročení,“ dodává Michal Stupavský, investiční stratég Conseq Investment Management.
Co vše je třeba zvážit
Výběr fondů je obrovský. Kam konkrétní podílový fond investuje a s jakou investiční strategií, je vždy popsané v jeho statutu. „Tento dokument je mnohdy velmi obsáhlý a nezáživný ke čtení. Většinou ale všechny potřebné informace najde investor v měsíční zprávě nebo v dokumentu KID (z anglického Key Information Document),“ říká Urbánek. Doplňuje, že fond se od této strategie nesmí odchýlit. Což představuje určitou jistotu pro investora, že pokud se rozhodne třeba pro fond investující do akcií v USA, tak tam nebude mít akcie například z Nigérie. V KID najdete rovněž informace o poplatcích. „V dnešní době jsou s investicemi do podílových fondů spjaty především vstupní poplatky a průběžné poplatky za správu daného fondu. Výstupní poplatky se u standardních fondů dnes objevují zcela výjimečně,“ uvedl Stupavský.
Než se ale pro konkrétní investice do podílových fondů rozhodnete, je třeba zvážit několik důležitých faktorů. „Prvně si musíte stanovit jaké jsou cíle takové investice, jestli se jedná o investici jednorázovou či pravidelnou, jaký by měl být její investiční horizont, míra rizika, které jste ochoten jako investor podstoupit, nebo množství peněz, které potenciálně chcete investovat, aniž by vám chyběly v běžném životě. A důležitá je také diverzifikace budoucího portfolia,“ vysvětluje Martin Řezáč, ředitel Erste Asset Management ČR. A podle toho se pak rozhodnout mezi akciemi (akciovými fondy) a dluhopisy (dluhopisové fondy). Nebo se zaměřit na smíšené fondy, které jsou mixem obojího. Každá z těchto variant má své přednosti i minusy.
Kam investují akciové fondy
„Čistě akciových fondů je v České republice asi stovka, přičemž jejich zaměření se může výrazně lišit,“ říká Mikuláš Splítek, portfolio manažer Erste Asset Management ČR. „Nejčastěji ovšem investují na rozvinutých trzích západní a severní Evropy a Severní Ameriky kvůli dobré vymahatelnosti práva, hájení zájmů minoritních akcionářů, inovativnosti tamních ekonomik a kulturní příbuznosti. Tyto země měly rovněž historicky nejlepší průměrné akciové výnosy.“
V nabídce jsou také globální fondy, které investují po celém světě i fondy zaměřené pouze na určitou oblast, například střední Evropu, Asii, nebo jenom jednotlivou zemi, například Indii.
Kromě toho se akciové fondy profilují sektorově. To znamená, že se zaměřují například na akcie ze sektoru informačních technologií, finančních služeb, zdravotnictví, průmyslu, energetiky a podobně. Nebo se fondy mohou soustředit na určitý typ firem. „Třeba vybírat ‚růstové‘ firmy, jejichž růst tržeb a ziskovosti by měl překonávat průměr trhu,“ uvádí příklad Splítek. Nebo se fond může omezit podle velikosti cílových firem.
Výběr je tedy skutečně bohatý. „Běžnému drobnému českému investorovi doporučuji primárně široce diverzifikované akciové fondy se zaměřením na globální akciové trhy jako celek. Ty by měly tvořit základ akciového sub-portfolia,“ říká Stupavský. A to případně zpestřit volbou dalších fondů, které jsou úžeji zaměřené.
Kolik akcie vynášejí
Právě akciové fondy, někdy označované také jako dynamické fondy, dosahují v dlouhém časovém horizontu jednoznačně nejvyšších výnosů, jak vyplývá z dlouhodobých historických statistik finančních trhů. Průměrné roční čisté zhodnocení, tedy po odečtení veškerých nákladů na správu fondů, lze očekávat kolem 10 procent. Akcie tak dlouhodobě překonávají svým výnosem inflaci. Krátkodobě je ovšem potřeba počítat s vyšší volatilitou, tedy kolísavostí. Někdy se tak lze dostat do krátkodobých přechodných ztrát.
Proto je pro čistě akciové investice doporučený investiční horizont alespoň 10 let. „Jako minimum se uvádí pět let. Není to ovšem tak, že si na peníze dřív nesáhnete, ale je to hlavně bezpečnostní bariéra, která vychází právě z dlouhodobých statistik. Pokud by investor zainvestoval těsně před větší korekcí na trhu, tak pět let by mu mělo bezpečně stačit na to, aby se se svou investicí dostal opět do zisku,“ vysvětluje Urbánek.
Dluhopisy
Michal Stupavský pak pro případy, kdy je investiční horizont konkrétního investora kratší než 10 let, doporučuje zkombinovat akciové fondy s konzervativnějšími dluhopisovými fondy, příp. fondy peněžního trhu. „Dluhopisy se obecně řadí mezi konzervativní nástroje, což znamená, že riziko ztráty je u nich zpravidla nižší, než například u akcií nebo alternativních investic. Zároveň ale mají o něco nižší, respektive omezený, výnosový potenciál,“ popisuje Margarita Sinicyna, portfolio manažer Erste Asset Management ČR.
Dluhopisů je vícero typů, těmi základními a nejčastějšími jsou ty státní a korporátní (firemní). Existují ale také třeba municipal bonds, vydávané městy a obcemi, které ale u nás nejsou zatím příliš běžné. Fondy přitom mohou jednotlivé typy mixovat. Podle konkrétních dluhopisů se bude lišit i výnos, a s tím potažmo i rizikovost. Na tu má vliv především emitent, který dluhopisy vydává.
Co vám řekne rating
O tom, jaká je pravděpodobnost, že emitent splatí své závazky včas a v plné výši, může napovědět ratingové hodnocení. „Taková hodnocení pravidelně vypracovává celá řada agentur a jejich metodiky se mohou mírně lišit. Jedná se o velice dobrý startovací bod, od kterého se můžeme odrazit při posuzování rizikovosti investice,“ říká Sinicyna.
Jak to vypadá v praxi? „Například nejlepší rating podle STANDARD & POOR’S má hodnotu AAA. Dluhopisy po stupeň BBB- se řadí do tzv. investičního pásma. Dluhopisy od BB+ až D se potom řadí do spekulativního pásma. Tyto dluhopisy jsou také označovány jako High Yield,“ vysvětluje Lukáš Urbánek.
Kdybychom to měli říci obecně, tak za nejméně rizikové jsou považované státní dluhopisy. Ty korporátní pak stojí z pohledu rizikovosti někde mezi státními dluhopisy a akciemi. Mezi ty relativně hodně rizikové korporátní dluhopisy patří High Yieldy. „U nich se mohou výnosy v dlouhodobém časovém horizontu blížit akciím, ovšem stejně tak se akciím blíží i jejich rizikovost, co se krátkodobého kolísání jejich tržní hodnoty týče,“ říká Stupavský.
Průměrně lze od dluhopisových fondů ve střednědobém horizontu očekávat roční čisté zhodnocení kolem pěti procent. Investiční horizont se doporučuje tři až sedm let.
Smíšené fondy
Zlatou střední cestou jsou potom smíšené fondy. Jak napovídá již název, představují kombinaci investic do akcií a dluhopisů. Někdy jsou navíc jejich portfolia okořeněna alternativními třídami aktiv, jako jsou nemovitosti. Přitom poměry jednotlivých tříd aktiv se u jednotlivých fondů poměrně výrazně liší. „Domnívám se, že smíšené fondy představují pro investory velice zajímavou alternativu k čistě akciovým či dluhopisovým fondům. Vhodné také může být tyto fondy kombinovat, tzn. zvolit jeden či dva smíšené fondy, a ty doplnit o jeden akciový fond a jeden dluhopisový fond,“ říká Stupavský.
Investiční horizont je u smíšených fondů doporučený tři až deset let. Očekávané výnosy se ale v tomto případě nedají příliš odhadovat a průměrovat, protože mix jednotlivých instrumentů je u každého specifický.
