Na operaci „Epic Fury“ reagoval Írán způsobem, který Trumpovu administrativu zaskočil. S blokádou kriticky důležitého Hormuzského průlivu se totiž evidentně nepočítalo. Cílem byla velmi rychlá akce ve stylu zajetí venezuelského autoritáře Nicoláse Madura.
Epická zuřivost se tedy setkala s epickou odvetou. Íránský režim, bojující o své přežití, si jako rukojmí vzal prakticky celou globální ekonomiku.
Investice |
Chtělo by se říct, že blokáda Hormuzského průlivu představuje problém hlavně pro Asii. Vždyť víc než 80 procent ropy přepravované přes tento úzký pruh vody směřuje do asijských zemí. A Spojené státy americké jsou už nějakou dobu čistým exportérem ropy.
Jenže ceny ropy se stanovují na globálním trhu, takže i země jako USA se potýkají s rychle rostoucími cenami paliv.
Přitom řešení současné situace není vůbec jednoduché. USA a Izrael se chlubí efektivní likvidací vrcholných představitelů íránského režimu, včetně ajatolláha Chameneího. Potíž je v tom, že důsledkem této likvidace je výrazné posílení moci íránských revolučních gard. Íránský režim je tak ještě radikálnější než dřív. Jinými slovy, změnil se k horšímu. A jestli je vůbec možné s ním uzavřít dohodu, která povede ke skutečně trvalému míru, zůstává otevřenou otázkou.
Když se vrátíme k ropě, ta se v důsledku konfliktu ve velmi krátkém čase podívala ke 120 dolarům za barel.
Ropa v březnu zaznamenala největší měsíční nárůst za poslední dekády. Vzrostla o 63 procent, čímž překonala předchozí rekord z roku 1990, kdy armáda iráckého diktátora Saddáma Husajna napadla Kuvajt. A to je pořádný benchmark!
Martin Tománek Vystudoval politologii na Univerzitě Hradec Králové. Na finančním trhu se pohybuje od roku 2007. Působí jako portfolio manažer v Partners investiční společnosti a věnuje se školení v oblasti investic. |
Každopádně v době psaní tohoto textu ropa sestoupila pod 100 dolarů s tím, jak se naděje investorů upínají k možnému diplomatickému řešení.
Přirozeně každý z nás má na blízkovýchodní konflikt nějaký názor. Přitom impulzivnost a chaotičnost současného amerického prezidenta zrovna nevzbuzuje důvěru. Stejně jako zpráva Financial Times, podle které se americký ministr obrany Pete Hegseth snažil krátce před útokem na Írán z války profitovat nákupem ETF zaměřeného na obranný sektor.
Na druhé straně také víme, že íránský režim v posledních letech obohacoval uran na 60 %, což je považováno za první krok k výrobě klasické jaderné bomby. Pro civilní využití (jaderné elektrárny) typicky stačí obohacovat na 3 až 5 %. A to jsme se ještě nedostali ke sponzorování teroristických organizací a masovému zabíjení Íránců během nedávných demonstrací. Celkově vzato si íránský režim žádné sympatie rozhodně nezaslouží.
Přichází další inflační vlna. Jaký má dopad na investice a jak před ní ochránit úspory? |
Ekonomické a tržní dopady
Ekonomické důsledky se teprve začínají projevovat, nicméně růst cen ropy zvyšuje inflační tlaky. Podle prvotního odhadu Eurostatu zrychlila míra inflace v eurozóně v březnu na 2,5 procenta z únorových 1,9 procent.
Hrozba návratu inflace je patrná na dluhopisových trzích, kde začali investoři požadovat vyšší výnosy, čímž došlo k poklesu tržních cen dluhopisů. Například korunové konzervativní dluhopisové fondy tak zaznamenaly v prvním kvartálu mírně zápornou výkonnost.
Zajímavá je potom reakce akciových trhů, která je dosud velmi vlažná. Akciové indexy sice v březnu zaznamenaly nezanedbatelné poklesy. Americký index S&P 500 během měsíce ztratil víc než 5 % a široký evropský index Stoxx Europe 600 poklesl o 8 %. Jenže v půlce dubna akcie své ztráty prakticky smazaly.
Každopádně do jaké míry globální ekonomika úspěšně přečká současný ropný šok, bude záležet na odolnosti finančního systému. A tady se dostáváme k private credit. Mnozí investoři se dnes obávají, že právě vývoj v tomto segmentu se může stát rozbuškou, která povede k ještě závažnější krizi.
Akciové trhy dostaly pořádný zásah, přešly do ztráty. Jaké jsou obavy investorů? |
Kdo plaval nahý
Private credit zaznamenal v období po Velké recesi (2007 až 2009) přímo meteorický růst. Dnes představuje důležitou třídu aktiv, která zahrnuje víc než dva biliony amerických dolarů.
Zatímco do private credit investují zejména instituce typu penzijních fondů, v posledních letech do něj čím dál více mířili také individuální investoři. Každopádně po velkém boomu přišlo vystřízlivění. Private credit fondy nyní čelí velkému odlivu kapitálu, což ukazuje následující graf převzatý z Wall Street Journal.
Rekordmanem je zatím Blue Owl Technology Income Corp, který v prvním kvartálu zaznamenal žádosti o odkup odpovídající téměř 41 procentům hodnoty fondu.
Celou situaci dobře popsal zmíněný WSJ: „Individuální investoři, kteří se stali hnacím motorem růstu private credit společností, jsou nyní zdrojem nestability. Problémy tohoto odvětví ještě prohlubují známky zhoršování kvality úvěrů, které tyto firmy poskytly v posledních letech.“
Zmíněnými známkami zhoršování kvality úvěrů jsou bankroty některých firem, které financovaly private credit fondy, jako First Brands nebo Market Financial Solutions. Některé private credit fondy zaznamenaly ztráty. Nemile své investory překvapil BlackRock TCP Capital, který v lednu reportoval pokles o 19 %.
Situaci přitom sledují i regulátoři, a to z důvodu čím dál většího propojení mezi private credit fondy a tradičními bankami. Když sledujeme aktuální vývoj v private credit, připomínají se nám nesmrtelná slova Warrena Buffetta: „Teprve když opadne příliv, poznáme, kdo plaval nahý.“
Jdeme do finále. Klíčová otázka se přímo nabízí: Jak má na současný vývoj reagovat investor?
Disciplína místo SPEKULACÍ
Na problémy private credit fondů by neměl reagovat nijak. V tuto chvíli se jedná o vývoj v zámoří. Evropské private credit fondy jsou jednak oproti americkým mnohem menší. Zároveň jsou stále doménou velkých institucionálních investorů, což je činí méně náchylnými k „runům“.
Mimochodem, zmíněný Buffett dostal před několika dny v rozhovoru pro CNBC otázku, jestli mohou problémy private credit fondů vést k šíření nákazy. Buffett odpověděl: „Myslím, že nevím.“ Ten chlap je legenda. A poučení je tady jasné. Když to neví ani Warren, neměl by se do prognózování pouštět ani normální smrtelník! Na spekulace ohledně dalšího vývoje by měl odpovědět disciplínou.
Když se vrátíme k energetické krizi, mnozí investoři jsou v těchto dnech v pokušení investovat v rámci dvou sektorů – obranného a energetického. Tyto na první pohled dobré nápady ale pro drobného investora přináší nemalá rizika.
Zbrojařské firmy se těší popularitě už delší dobu, a tomu odpovídají i relativně vysoké ceny akcií. Jak ukazuje následující graf, valuace jsou rekordní. Na akciových trzích přitom obecně platí, že čím vyšší jsou ceny, tím nižší jsou budoucí výnosy.
Co se týče akcií ropných firem, vhodný čas k jejich nákupu byl v posledních dvou nebo třech letech, kdy patřily mezi nejméně populární, a tedy i nejlevnější akcie vůbec.
Nyní jsou už tyto cenné papíry k mání za výrazně vyšší ceny. Navíc je tady jedno riziko, které nemusí být každému zřejmé. Americké a evropské ropné firmy mají totiž na Blízkém východě důležitou infrastrukturu, která by se v případě dlouhotrvajícího konfliktu mohla potenciálně stát terčem systematických útoků.
Co má tedy dělat investor? Pasivnější investor by se měl jednoduše držet svého dlouhodobého investičního plánu a klást velký důraz na kvalitu svého spánku. Aktivnější investor by se potom měl zaměřit na akcie, které se aktuálně mezi investory netěší velké oblibě. Jako jsou akcie malých firem (small caps).
