V poslední době, kdy výnos státních dluhopisů klesl pod úroveň běžných vkladů, se drobní investoři začali poohlížet po jiných investicích. Do jejich hledáčků se tak stále častěji dostávají dluhopisy korporátní. Na riziko, které tento typ dluhopisů může představovat, přitom zapomínají.
A právě tady se otevřel prostor pro rizikové emitenty. „Těm stačí okopírovat prospekt a dluhopis nabídnout s rádoby lákavým úrokem. Někteří se dokonce ohání schválením prospektu u České národní banky, které je však pouhou formalitou a neříká nic o riziku nesplacení dluhopisu,“ upozorňuje Martin Mašát, ekonom finančně poradenské společnosti Partners. Není pak divu, že se jen za posledních rok nevrátilo investorům přes několik miliard korun. Nejznámější jsou padlé dluhopisy firem jako EMTC či Zoot.
Než se tedy do případného nákupu firemních dluhopisů pustíte, je dobré si vybranou společnost co nejvíce prověřit. Jenže jak, když rozumět financím podniku a získat dovednost správně číst ve finančních výkazech se učí jen omezené množství lidí, buď z vlastní iniciativy nebo v rámci ekonomicky zaměřených studií na vysoké škole? Jedno řešení tu přece jenom je.
Scorecard 2.0
Aby si i drobní investoři mohli udělat aspoň základní představu o rizikovosti, a následně o příslušném výnosu, připravilo ministerstvo financí zjednodušený model ohodnocení emitenta zvaný Scorecard korporátních dluhopisů. A to na základě veřejně známých výstupů.
„Jedná se o vylepšenou verzi Scorecard 2.0, jenž oproti první verzi zahrnuje mnohá další kritéria a spolu s doplňkovými pomůckami i velmi srozumitelný návod, jak rizikovost dluhopisů vyhodnotit,“ vysvětluje Ivo Bečvář, investiční analytik společnosti Sirius Finance. Dodává, že „kalkulačku“ Scorecard 2.0 považuje za velmi solidní pomůcku.
Dluhopisy převážně bez ratingu
Základním parametrem je, zda má emitent rating či nikoliv. „Rating musejí mít všechny dluhopisy obchodované na burze. Je poměrně složité a nákladné jej získat,“ popisuje Eliška Skřivanová z webu Rizikovedluhopisy.cz. Většinou se jedná o dluhopisy s vysokou nominální hodnotou, do kterých není snadné investovat nebo se později stanou součástí různých investičních fondů. V České republice se k ratingu dostalo opravdu jen minimum firem, například ČEZ.
Zbylé dluhopisy jsou úplně bez ratingu a podle toho by se s nimi mělo nakládat. „Jedná se o rizikové cenné papíry, které sice slibují nějaký výnos, ale mají i mnoho skrytých rizik, nulovou likviditu a nejsou většinou ničím zajištěné,“ varuje Mašát.
Jak kalkulačka skóre funguje
Ministerstvo v rámci svého scorecardu, tedy hodnocení, zkoumá, zda má emitent finanční výkazy a jak kvalitní, zda má dluhopis prospekt a další nuance. Kalkulačka přitom funguje poměrně přehledně a jednoduše.
Potenciální investor do ní vyplní data z účetní závěrky (rozvahy a výkazu zisku a ztráty). Kdo se v těchto dokumentech neorientuje, tomu pomůže dokument Orientace ve finančních výkazech, kde lze jednotlivé ukazatele podle šipek snadno dohledat.
Firmy mají povinnost účetní závěrku každoročně zveřejňovat. Měli byste ji tedy najít ve výroční zprávě firmy, a především v obchodním rejstříku. MĚLI, ale v nejednom případě nenajdete. Už to samo o sobě je určitým indikátorem rizikovosti.
Dále je nutné vyplnit údaje, které by měly být dostupné na webu společnosti nebo v emisních podmínkách (aranžér emise – tj. subjekt, který pomáhá emitentovi stanovit parametry dluhopisu a sestavit prospekt; zajištění; kovenanty – závazky emitenta).
Na základě výpočtu skóre pak ministerstvo financí rozlišuje 5 kategorií emitentů (bez ratingu) podle rizikovosti investice do jejich dluhopisů.
Vyhodnocení Scorecardu BEZ ratingu
Zdroj: Ministerstvo financí ČR |
Co říkají zkušenosti z praxe
Tuto novou metodiku ministerstva financí k posouzení rizikovosti dluhopisů bez ratingu (tzv. kalkulačku skóre) otestoval na stovce subjektů emitujících dluhopisy web Rizikovedluhopisy.cz.
Na nejvyšší kategorii 15,5 až 19 bodů „poměrně konzervativní investice s nízkým rizikem, ovšem za cenu nižšího výnosu“ nedosáhl ani jeden z hodnocených subjektů.
Pouze 7 procent společností pak dosáhlo na druhou nejvyšší kategorii 11,5 až 15 bodů, tedy „stále relativně konzervativní investice s lehkou náchylností na nepříznivé podmínky“, mezi nimi například Finep Hloubětín a.s. nebo Sazka Group a.s.
Celých 39 procent emitentů se pak umístilo v nejnižší a současně nejrizikovější kategorii 0 až 3,5 bodu „velmi spekulativní investice s vysokým rizikem“.
„Dle zjištěných výsledků je tedy zřejmé, že při investování do korporátních dluhopisů musejí být investoři velmi obezřetní,“ konstatuje Skřivanová.
Dobrý základ pro vyhodnocení rizika
Shrnuto. Podle Martina Mašáta je třeba Scorecard 2.0 brát jako základní krok k investičnímu rozhodnutí drobného investora, který mu ukáže, že daný dluhopis není opravdu bezrizikový a že u něho existuje ne nulová, ale vcelku významná pravděpodobnost nesplacení vkladu.
„Pomyslnými K.O. kritérii jsou pro mne nedostupné finanční výkazy, záporný výsledek hospodaření a velká či rychle rostoucí zadluženost, na což poukazuje i desatero varovných signálů od ministerstva financí,“ doplňuje Bečvář. Varovným signálem může být i velmi krátká či žádná účetní historie firmy.
Podrobnosti ke Scorecard korporátních dluhopisů najdete na webu ministerstva financí.
