„Problém je v tom, že lidé fondům stále nerozumějí. Investování jejich prostřednictvím se jim zdá složité a nepřehledné. To je samozřejmě špatně. Je třeba veřejnost přesvědčit, aby nebyla tolik konzervativní, aby se o finanční věci více zajímala. Větší informovanost totiž přináší v konečném důsledku i porozumění dané problematice a odbourává zbytečný strach,“ myslí si finanční poradce společnosti Partners David Kučera.
Rozdělení fondů
Splňte si své sny. Začněte investovat ještě dnes. Poradíme jak. |
Srovnání výkonnosti podílových fondů za poslední měsíce i roky ukazuje stálý propad podílových fondů zaměřených na peněžní trh a státní dluhopisy. Příčinou jsou nízké úrokové sazby centrální bank. Je takřka nemožné v prostředí nízkých úrokových sazeb zhodnotit peníze podílníků v takto zaměřených, ať už investičních, nebo i penzijních, fondech. Na druhou stranu nikdo neví, co bude za rok.
„Dluhopisové investice mají svůj smysl i v dobách, kdy jsou výnosy nižší. Obecně se dá říci, že kopírují inflaci. To je jedním z důvodů, proč jsou výnosy dluhopisů nyní nízko. Ještě v loňském roce byla meziroční inflace kolem nuly, a proto ani extrémně nízké výnosy neznehodnocovaly investorům jejich peníze oproti době, kdy byla inflace kolem 5 – 6 procent a dluhopisy nesly rádoby příjemnější 4 procenta. Jejich začleněním do smíšených portfolií hraje investor na jistotu a snižuje si průměrné riziko výkyvů ceny,“ tvrdí portfolio manažer společnosti Partners Martin Mašát, čímž naráží na klíčové slovo i v oblasti investování do podílových fondů, jímž je diverzifikace.
Smíšené fondy
„Význam diverzifikace potvrzuje i popularita takzvaných smíšených podílových fondů, které nabízejí investice zároveň do akcií, dluhopisů, ale třeba i komodit,“ uvádí výkonná ředitelka Asociace pro kapitálový trh ČR Jana Brodani.
Mnohé z nich přitom navíc i uplatňují aktivní správu svěřených peněz. Například drží velkou část majetku v akciích, čímž maximalizují výnos, ale jakmile začnou ceny aktiv kolísat, směřují prostředky do dluhopisů nebo hotovosti, čímž chrání investice před výraznějším poklesem. Tato strategie bývá ovšem často v praxi kontraproduktivní, přináší s sebou vyšší transakční náklady a až příliš často vede k výrazně podprůměrné výkonnosti.
Investiční horizont
Dalším klíčovým termínem v případě investování do podílových fondů je investiční horizont, který je určující pro rozhodnutí, zda člověk bude investovat, nebo nebude, kolik a jak.
Čtěte také |
„U investičního horizontu do tří let aktuálně nevidí žádnou jinou rozumnou konzervativní investici než spořicí účet nebo termínovaný vklad, pro slušný výnos je proto nutné si zajít na akciové trhy. Váha akcií je však limitována krátkým horizontem investice,“ tvrdí Martin Mašát.
Investoři by přitom podle něj měli mít vždy na paměti, že kolísání hodnoty investovaných peněz na finančních trzích není něco špatného, ale normálního. Něco, čeho se není třeba obávat, ale s čím je třeba pracovat. To, že trhy nikdy nespí, potvrzují i jejich četné výkyvy, korekce, růsty i propady. K nim postačí často i jen dennodenní zprávy. Stačí, aby se nějaký politik špatně vyspal a pronesl do médií jakýkoli neuvážený výrok, a trhy na to zareagují.
Akciové fondy
Jestliže je celá ekonomika v recesi, nelze ani od fondů čekat zázraky, což platí i obráceně. Podle finančních analytiků realistický odhad výkonnosti akciových trhů, respektive akciových fondů při desetiletém investičním horizontu, vychází mezi sedmi až devíti procenty ročně na vyspělých trzích a o trochu více na rozvíjejících se trzích.
„V dlouhém horizontu stačí v uvozovkách pouhé plynutí času, nepanikařit při poklesu a nejásat při růstu. Na trzích již převažuje racionalita plynoucí z prostého faktu, že společnosti generují zisky a platí daně,“ vysvětluje David Kučera.
Znovu však upozorňuje na to, že v jednotlivých kalendářních letech budou i akciové trhy kolísat, takže investice do fondů budou generovat zisky i ztráty. Základem tak i nadále zůstává správně sestavené diverzifikované portfolio. Ideálně mít pokryto všechno – americké akcie, evropské akcie, v menší míře akcie rozvíjejících se trhů.
Konzervativní část investice by měla být složena ze státních dluhopisů a zajímavé jsou i investice do firemních dluhopisů, které mohou přinést vyšší úroky při relativně malém zvýšení rizika portfolia. Opatrně je potřeba nakládat se spekulativními či také prašivými dluhopisy, kde je riziko nesplacení násobně vyšší. Příkladem vyváženého portfolia může být rozložení investic v poměru 60 % akcie resp. 40 % dluhopisy. Konkrétní rozložení pak závisí nejen na rizikovém profilu klienta, ale i na aktuálním stavu trhů.
