Kterých úvěrů se zvýhodnění týká
Na které úvěry se možnost daňových odpočtů vztahuje, stanoví zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, v § 15. Obecně nelze zjednodušeně říci, že by se jednalo pouze o úvěry ze stavebního spoření a hypotéky. Hypoteční úvěr je totiž definován jako úvěr zajištěný zástavním právem k nemovitosti a účel jeho použití není nijak vymezen. Tuto podmínku tedy splňují i tzv. americké hypotéky, které lze použít na financování čehokoli. Přestože jde tedy také o hypotéku, pokud nebude použita na financování bytových potřeb, odpočty u ní uplatnit nelze. Naopak například předhypoteční úvěr od banky, překlenovací úvěr od stavební spořitelny i jiné bankovní úvěry použité na bytové potřeby mohou zákonem dané podmínky splňovat.
Konkrétně zákon v § 15, odst 3. říká: Od základu daně se odečte částka, která se rovná úrokům zaplaceným ve zdaňovacím období z úvěru ze stavebního spoření, úrokům z hypotečního úvěru poskytnutého bankou nebo pobočkou zahraniční banky anebo zahraniční bankou, sníženým o státní příspěvek poskytnutý podle zvláštních právních předpisů, jakož i úvěru poskytnutého stavební spořitelnou, bankou nebo pobočkou zahraniční banky v souvislosti s úvěrem ze stavebního spoření nebo s hypotečním úvěrem a použitým na financování bytových potřeb.
Na co musí být úvěr použit
Bytové potřeby, na jejichž financování musí být úvěr použit, aby u něj bylo možné uplatnit daňové odpočty, jsou opět přesně vyjmenované v zákoně v § 15, odst. 3. Zjednodušeně řečeno se jedná o následující účely:
a) výstavba bytového domu, rodinného domu, bytu nebo změna stavby
b) koupě pozemku, pokud na něm bude postavena stavba uvedená v písmenu a) s využitím úvěru na financování bytových potřeb za předpokladu, že na pozemku bude zahájena výstavba bytové potřeby podle písmene a) do 4 let od okamžiku uzavření úvěrové smlouvy a koupě pozemku v souvislosti s pořízením bytové potřeby uvedené v písmenu c)
c) koupě bytového domu, rodinného domu nebo bytu včetně rozestavěné stavby těchto domů nebo bytu
d) splacení členského vkladu nebo vkladu právnické osobě jejím členem nebo společníkem za účelem získání práva nájmu nebo jiného užívání bytu nebo rodinného domu
e) údržba a změna stavby bytového domu, rodinného domu nebo bytu ve vlastnictví a bytů v nájmu nebo v užívání
f) vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů nebo vypořádání spoludědiců v případě, že předmětem vypořádání je úhrada podílu spojeného se získáním bytu, rodinného domu nebo bytového domu
g) úhrada za převod členských práv a povinností družstva nebo podílu na obchodní společnosti uskutečněná v souvislosti s převodem práva nájmu nebo jiného užívání bytu
h) splacení úvěru nebo půjčky použitých poplatníkem na financování všech výše vyjmenovaných bytových potřeb
Dále platí, že pokud je bytová potřeba nebo její část užívána k podnikatelské nebo jiné samostatné výdělečné činnosti či k pronájmu, lze odečet úroků uplatnit pouze v poměrné výši.
Jaké podmínky musí být splněny
Jedná-li se o pořízení bytu či domu do osobního vlastnictví, jednou ze základních podmínek pro možnost uplatnění daňového odpočtu je, aby poplatník daně po celé zdaňovací období předmět bytové potřeby vlastnil a zároveň užíval k vlastnímu trvalému bydlení nebo trvalému bydlení druhého z manželů, potomků, rodičů nebo prarodičů obou manželů. V případě výstavby je nutné tuto podmínku splňovat po nabytí právní moci kolaudačního rozhodnutí. V roce nabytí vlastnictví postačuje, jestliže předmět bytové potřeby poplatník vlastnil ke konci zdaňovacího období.
PODNIKÁTE A HLEDÁTE INFOJak odpočet uplatnit
Odpočty zaplacených úroků se realizují po uplynutí zdaňovacího období. Banky a stavební spořitelny zasílají svým klientům potvrzení o výši zaplacených úroků v uplynulém roce, a to většinou zdarma. Toto potvrzení poté zaměstnanci předloží k ročnímu vyúčtování záloh svému zaměstnavateli, OSVČ výši zaplacených úroků uvedou v daňovém přiznání. Novinkou je, že od letošního roku už nebudou muset zaměstnanci, kteří splácejí hypotéku, podávat kvůli odpočtům úroků daňové přiznání, ale zúčtování za ně provede zaměstnavatel.
Jakou částku si lze odečíst
Suma zaplacených úroků se neodečítá přímo od daně, ale snižuje daňový základ, čímž se následně sníží vypočtená daň. To znamená, že konkrétní výše daňové úspory závisí na výši úvěru a jeho parametrech, na výši příjmů a daňovém pásmu, do kterého poplatník spadá. Kvůli progresivnímu způsobu výpočtu daně z příjmů se tyto odpočty vyplatí nejvíce poplatníkům spadajícím do nejvyššího daňového pásma. Také vyšší úvěr samozřejmě znamená vyšší odpočty. Ročně si lze díky úrokům z úvěru snížit základ daně až o 300 000 korun. Tato částka odpovídá při 6% úrokové sazbě úvěru ve výši 5 mil. korun. Takže tato forma státní podpory je celkem velkorysá a nejefektivněji ji využijí lidé s vyššími příjmy.
Pokud je účastníky úvěrové smlouvy více zletilých osob, může si odpočet uplatnit buď jedna z nich, anebo každá z nich, a to rovným dílem. Takže je výhodné, aby si odpočet uplatnil ten, kdo spadá do nejvyššího daňového pásma. Pokud je v rámci jedné domácnosti spláceno více úvěrů použitých na financování bytových potřeb, je částka 300 000 korun horním limitem pro všechny tyto úvěry dohromady.
Vzhledem k tomu, že téma daňových odpočtů úroků zaplacených z úvěrů na bytové potřeby je dosti rozsáhlé, budeme se mu věnovat ještě v některém z dalších komentářů.
