Vydala jsem se do Jeseníka, horského města s vysokou nezaměstnaností. V rozlehlé místnosti, do které jsem vstoupila, to šumí jako ve včelím úle.
Zhruba osmdesát novodobých vymahačů ale vůbec nejsou nabouchaní borci s vypracovanými svaly a tvrdými pěstmi. Mnozí jsou velmi mladí a převažují ženy. Sedí u počítačů a do telefonních sluchátek zavěšených za uchem zní jejich hlasy mnohem vyzráleji, než jak jejich majitelé vypadají.
Chtějí se dohodnout, ale umějí být i velmi ostří
"Nechte mě domluvit," slyším důrazný tón, který uklidňuje vytočeného dlužníka na druhém konci telefonní linky. Hlas komunikuje s dlužníkem přímočaře, sebejistě, spisovně a bez přebreptů. Zjednává si respekt.
Každý den hovoří tyto ženy a muži s tisícovkami neplatičů, kteří dluží bankám, pojišťovnám, mobilním operátorům, leasingovým společnostem a dalším firmám. Nejprve musí ale projít speciálním školením a tréninkem.
"První telefonát bývá vstřícný. Chceme se domluvit a dlužníkovi poradit, jak situaci řešit. Po čtvrté upomínce, kdy dlužník nemíní platit, již není prostor pro příjemné popovídání," říká manažer Lukáš Plíhal z M.B.A Finance, která je jednou z největších inkasních firem v Česku.
Křiklouni prý nejsou nejhoršími dlužníky
Spolu s Lukášem se přesouvám do klidnější místnosti a podávám ruku Michaele s Martinou. Vymáhání druhů je jejich prvním zaměstnáním, nastoupily zde hned po škole. Obě vypadají křehce. Jejich kolegyně Jana je o pár let starší, přišla po mateřské, o syna se stará sama. Tomáš dřív vyráběl okna, pak to zkoušel u policie, ale nevyšlo to. Jak říká, tato práce mu sedí. Je kliďas. "Když mi problémový dlužník řekne, že jsme vyděrači, neřeším to, snažím se být nad věcí."
Název "vymahač dluhů" nesedí ani jednomu z nich. "Jsme inkasní poradci," shodují se všichni. A shodnou se i na další věci. "Je to práce, kterou nelze nosit domů." Každý inkasní poradce hovoří denně zhruba se stovkou dlužníků. "Skáčou do řeči, neposlouchají, co jim říkáme. Ženy bývají hysterické," říká Martina.
Dozvídám se, že jsou dny, kdy dlužníci volají sami, chtějí se v klidu domluvit, jak problém vyřešit a celou věc neprodlužovat. Pak přijde opačná vlna, volají hlavně křiklouni a arogantní jednotlivci, kteří mají potřebu jen urážet a sprostě nadávat. Zatím se však poradcům nepodařilo vysondovat, proč se tyto vlny objevují. "Někdy to tak prostě je," souhlasí všichni.
"Ti, kdo křičí, nejsou nejhorší. Vadí mi arogantní lidé," poznamenává Jana. "Někdy slýcháme, že dluh budou řešit s věřitelem, a nikoliv s námi a položí telefon. Je to ale naše práce," říká mladičká Michaela.
Zabírají přesné cifry, o kolik dluh vzroste
Dozvídám se, že řada zadlužených lidí umí dokonale lhát a vymýšlet šikovné vytáčky. Třeba to, že ztratili paměť a na dluhy úplně zapomněli. Snaží se zahrát i na city a popisují nejrůznější životní situace.
"Jedna žena se vymlouvala, že má sedm dětí, že je musí uživit a nemá na zaplacení. Když jsem se podíval, kolik je jí let, tolik dětí by nemohla vůbec stihnout," usmívá se Tomáš. Další matka čtyř dětí požádala o adresu a pak zcela vážně prohlásila, že své děti pošle do Jeseníku, aby se o ně postarali.
Své dluhy mnozí lidé popírají a nemíní vrátit ani korunu. "Říkáme jim, že mohou skončit u soudu, nezabírá to. Víc slyší na konkrétní částky, o které se jim dluh prodraží, když nebudou problém řešit."
Stává se i to, že se lidé zadluží kvůli ztrátě dokladů nebo své roztržitosti, kdy zapomenou připsat variabilní symbol a platba nedorazí. Nebo jsou obětí podvodníka, někdy i svého příbuzného. Jako kupříkladu dlužnice, která zjistila, že si manžel půjčil peníze a padělal přitom její podpis. Muž skončil za mřížemi, dluhy ale spadly na ženu. Nikdo nechtěl slyšet, že je v tom nevinně.
"Po rozvodu se starala sama o děti, komunikoval jsem s ní několikrát, domluvili jsme se na splátkovém kalendáři. Opravdu se snažila. Když se opozdila se splátkou o jeden den, hned volala, že peníze včas nesehnala. Dluh nakonec splatila," vzpomíná manažer Lukáš na své začátky v pozici inkasního poradce. "Podle hlasu se dá poznat, že jsou lidé mnohdy opravdu v těžké situaci, ale dluhy mají a musejí je uhradit, je to jejich povinnost. Hledáme cestu jak vše vyřešit."
Zcela přehodnotili vztah k penězům
Na jejich výplatní pásce se měsíčně objeví 14 tisíc korun hrubého, vedoucí oddělení má nejvýše 20 tisíc korun hrubého. Jsou to tvrdě vydělané peníze. Říkají, že dokážou s platem vyjít i něco naspořit a v nakládání s penězi jsou mnohem opatrnější než dříve. "Tato práce mě naučila mít také pořádek v účtech. Teď chci mít od všeho doklad," reaguje Tomáš.
"Co mi tato práce vzala? Iluze o finanční gramotnosti národa. Občas si říkám, jak je možné, že tolik lidí dokáže nadělat tak vysoké dluhy a vzít si další půjčku. Začínají nejprve v bankách, jdou k jedné, druhé, třetí. Když už půjčku nedostanou, zamíří k nebankovním institucím a nakonec skončí u lichvářů. Nejsou přitom schopni si přečíst žádnou smlouvu," uzavírá manažer Lukáš.
