Debata o omezení maximálních nákladů spotřebitelských úvěrů není nová. V souvislosti s aktualizovanou evropskou směrnicí o spotřebitelském úvěru, známou jako CCD 2, se o zastropování diskutuje přibližně od roku 2021. Nejméně od roku 2023 pak bylo zřejmé, že se určitá forma cenového omezení promítne také do české legislativy.
Ondřej Makovec
|
Výsledná podoba zastropování je poměrně mírná. Limity jsou natolik vysoké, že se bankovního trhu zásadně nedotknou a legálně působící nebankovní poskytovatele pravděpodobně ovlivní jen minimálně. Nelze proto očekávat dramatickou proměnu trhu ani výrazné omezení dostupnosti úvěrů.
Nová úprava má přesto svůj význam. Přesnější vymezení toho, co je ještě přípustnou cenou úvěru a co už lze považovat za nepřiměřené nebo lichvářské jednání, přispěje ke kultivaci trhu. Spotřebitelům, soudům i dohledovým orgánům zároveň poskytne srozumitelnější vodítko pro posuzování extrémně nevýhodných smluv.
Ani obavy, že cenové stropy vytlačí významnou část klientů mimo regulovaný finanční trh, nepovažuji za příliš pravděpodobné. K zásadnímu pročistění trhu došlo už v důsledku předchozí regulace, zejména zpřísnění pravidel pro poskytování úvěrů a posuzování úvěruschopnosti klientů. Dodatečný dopad zastropování proto očekávám spíše minimální.
Zákonný limit není doporučená cena
Spotřebitelé by neměli zákonný strop zaměňovat s hranicí výhodné nabídky. To, že sazba nebo celkové náklady splňují zákonné požadavky, ještě neznamená, že jde o férový a konkurenceschopný produkt. Limity jsou nastaveny relativně vysoko, a i půjčka, která se pod ně vejde, proto může být ve srovnání s běžnou tržní nabídkou velmi drahá. Žadatel by měl sledovat nejen úrokovou sazbu, ale především RPSN, celkovou částku k zaplacení, poplatky a sankce při opožděném splácení.
Příklad I. – středně velký úvěr
RPSN se v tomto případě pohybuje na úrovni téměř 30 %. Klient tedy za 5 let zaplatí celkem téměř 180 000, tedy přibližně o 80 000 Kč více, než si půjčil. Na první pohled může měsíční splátka působit přijatelně, rozhodující je však celková částka, kterou klient za dobu trvání úvěru skutečně zaplatí. Příklad II. – mikro půjčka
Kvůli velmi krátké době splatnosti dosahuje RPSN téměř 1 000 %. I toto je v mezích zákona, protože k maximální úrokové sazbě se u úvěrů do 20 000 Kč přičítá fixní poplatek 2 000 Kč. U krátkodobých mikro půjček samotná výše splátky často dostatečně nevypovídá o skutečné ceně úvěru. Klient by měl proto sledovat celkovou částku, kterou bude muset vrátit a RPSN, tedy celkové roční náklady úvěru včetně všech poplatků. Příklad III. – běžný větší úvěr s nadprůměrnou úrokovou sazbou
Celkem klient zaplatí 739 116 Kč, tedy o více než 239 000 Kč více, než si půjčil. Takové úvěry nejsou na českém trhu vzácné a rozhodně nejde o nekalou praktiku. Při poloviční úrokové sazbě by klient s přibližně stejnou splátkou splácel výrazně kratší dobu (8 792 Kč/měsíčně po 67 měsíců s úrokovou sazbou 5,95% p.a.) a přeplatil by o 150 000 Kč méně. Je důležité porovnávat nejen výši měsíční splátky, ale také RPSN, úrokovou sazbu a celkovou splatnou částku. Příklad IV. – měsíční poplatek počítaný z původní ceny zboží
Podobný model se ještě v řadě zemí vyskytuje. Splátky na první pohled vypadají v pořádku, ale jedná se o trik, neboť RPSN dosahuje 73,4% a je tedy mimo zákon. Fixní procento z původní ceny je prastarý trik, který v Evropě přežívá v méně regulovaném segmentu podnikatelských úvěrů. Problém spočívá v tom, že poplatek se po celou dobu počítá z původní částky, přestože nesplacený dluh se postupně snižuje. |
Výše uvedené příklady ukazují, že rozdíl mezi zákonnou a skutečně výhodnou půjčkou zůstává značný. Cenový strop představuje krajní hranici, nikoli doporučení, za kolik by si měl spotřebitel běžně půjčovat.
Když regulace škodí: Úrokové stropy u úvěrů vytlačují lidi k lichvářům, varuje advokát |
Bankovní sazby jsou hluboko pod stropem
Pro správné posouzení nabídky je důležité srovnání s aktuálním vývojem trhu. Průměrné sazby bankovních spotřebitelských úvěrů se dlouhodobě pohybují výrazně pod navrhovaným zákonným maximem.
Vývoj od roku 2010 ukazuje, že zatímco repo sazba v čase výrazně kolísá, sazby u klasických splátkových spotřebitelských úvěrů mají s výjimkou období kolem roku 2022 dlouhodobě klesající trend a dnes se pohybují blízko historických minim. Naopak úrokové sazby u kreditních karet a kontokorentů zůstávají už více než deset let v zásadě na podobné úrovni.
Nabídka může být legální, a přesto výrazně dražší než běžné financování dostupné na trhu. Nabízí-li někdo například dvojnásobnou sazbu oproti tržnímu průměru, měl by si žadatel půjčku dobře rozmyslet.
Vyšší cena může být do určité míry odůvodněna rizikovým profilem klienta, nižší částkou nebo velmi krátkou dobou splatnosti. Ani v těchto případech by však zájemce neměl přijmout první nabídku bez porovnání dalších možností.
Omezení lichvy v Česku? Historie ukázala, že to není jednoduché, tvrdí analytik |
Klíčové je srovnání s trhem
Zajímavé srovnání nabízí Slovensko, kde zastropování ceny úvěrů platí delší dobu a má přísnější podobu. Pro spotřebitele je však v každém případě důležité neposuzovat cenu úvěru pouze podle zákonného limitu, ale také podle podmínek běžně dostupných na trhu.
Klient, který své předchozí závazky vždy řádně splácel, by měl požadovat nadprůměrně výhodnou sazbu. Platí to zejména u vyšších úvěrů s delší dobou splatnosti, u nichž se i malý rozdíl v sazbě může promítnout do desítek tisíc korun. Specifickou kategorií jsou nízké půjčky na velmi krátkou dobu. Jejich poskytování je spojeno s fixními náklady, které mohou výslednou procentní sazbu výrazně zvýšit. Ani zde by však vysoká cena neměla být automaticky považována za normální.
Zastropování nákladů je užitečnou pojistkou proti nejhorším excesům. Samo o sobě však žadatelům výhodné úvěry nezajistí. Nejlepší ochranou spotřebitele proto nadále zůstává porovnávání nabídek, znalost běžných tržních sazeb a pozornost věnovaná celkové částce, kterou za půjčku skutečně zaplatí.
