Říkáte, že na úvěrech od „nebankovek“ není nic špatného, že jejich nastavení má své opodstatnění. Velká část veřejnosti si to ale nemyslí. Můžete tedy vysvětlit, proč jsou úvěry od nebankovních společností dražší než u bank, a to někdy opravdu výrazně?
To vysvětlení je jednoduché. Byznys nebankovních poskytovatelů je založen na jiném principu, než je tomu u bank. Banky typicky čerpají svoje finanční prostředky z vkladů svých klientů a mají tak výrazně levnější přístup k finančním zdrojům. Nebankovní společnosti musí svůj byznys zajišťovat jinak, od investorů nebo na finančních a kapitálových trzích. Náklady na tento kapitál se běžně pohybují na úrovni 10 až 15 procent ročně. I z podstaty této věci je zřejmé, že jejich cena se bude pohybovat výše.
Najdou se ještě další rozdíly?
Samozřejmě. Pracujeme s jiným segmentem zákazníků, který je výrazně rizikovější a vyžaduje i odlišný přístup. Vyšší úrokové sazby tak v sobě odráží i vyšší riziko, které jsou nebankovní poskytovatelé ochotni nést. Kromě toho, nebankovní poskytovatelé úvěrů nabízejí i produkty, které nemají přesnou obdobu těch, které nabízí banky.
Můžete být přesnější? V čem jsou odlišné?
Půjčky se liší nestandardní dobou splatnosti, ta může být například 61 dní. Dále neobvyklou frekvencí splácení – například může být nastaven týdenní či 14denní cyklus. Rozdíl může být rovněž ve způsobu inkasa, tedy ve formě splácení. Například tak u některých klientů probíhá osobní výběr splátek věřitelem v jeho bydlišti, protože mnoho našich spotřebitelů nemá účty u finančních institucí. A všechna tato specifika znamenají pro poskytovatele mnohem větší náklady spojené s poskytováním úvěru.
Osobní výběr splátek u klienta doma? To se vážně ještě dnes děje? Myslím, že většina lidí si takové praktiky spojuje hlavně s „divokými devadesátkami“…
Může to takové zdání asi budit, ale je to opět dané segmentem spotřebitelů, se kterými pracujeme. Jak jsem zmínil, klienti nebankovních společností přicházejí z jiných skupin než ti, kteří si jdou pro úvěr do banky. Pracovníci „nebankovek“ k těm svým proto musí přistupovat jinak. Mnohem častěji s nimi řeší potenciální nebo reálné problémy se splácením a musí s nimi být často v intenzivním kontaktu. A tím rozhodně nemyslím nějaké nekalé praktiky, jak by teď někoho mohlo napadnout. Tedy určitě ne u seriózních nebankovních společností. Navíc první návštěva u zájemce o půjčku slouží jako jedno z kritérií pro posouzení úvěruschopnosti zákazníka.
Jiří Hauptmann
|
Opravdu je ten intenzivní kontakt nutný?
Je, protože to riziko komplikací je u klientů „nebankovek“ vyšší. Zaměstnanci nebankovních společností tak musí být skutečně mnohem víc ve střehu, vědět o klientech, které mají na starosti, víc a snaží se vždy najít konkrétní řešení jejich nastalé situace, která by bez včasného zásahu a dobré komunikace s klientem mohla vést až k problémům se splácením. Z druhé strany, žádný z členů Asociace poskytovatelů nebankovních úvěrů (APNÚ) nevyužívá zajištění úvěru, a tedy nezatěžuje spotřebitele dalším rizikem.
Mluvíte o rozdílnosti ve skladbě klientů bank a nebankovních společností. Jak to s nimi tedy je?
Klienti nebankovního sektoru často nemají dostatečnou úvěrovou historii nebo stabilní příjmy, takže pro banky jsou příliš rizikoví. Z průzkumu APNÚ mezi klienty nebankovních společností v loňském roce vyplynulo, že čtvrtinu z nich banka odmítla. V nouzi se obracejí primárně na rodinu (19 %), ale i na známé (12 %).
Z průzkumu také vyplynulo, že 38,7 procent zákazníků nebankovních společností by raději svůj finanční problém řešilo jinak než úvěrem. Zadlužovat se nechtějí. Problém je v tom, že téměř 400 tisíc nejméně příjmových domácností není schopno pokrýt neočekávané výdaje bez pomoci. Jenom 5,8 procenta by dokázalo sáhnout do úspor.
Ještě něco průzkum ukázal?
Ano. Průzkum totiž probíhal jednak mezi zákazníky nebankovních společností, ale i mezi širokou veřejností, z čehož vyplynuly zajímavé závěry o odlišném chování těchto dvou skupin. Zjistilo se například, že uživatelé nebankovních institucí mnohem častěji sdílejí svou finanční situaci se svými přáteli a známými, proto by si téměř 12 procent zákazníků nebankovních institucí půjčilo od přátel a známých, u běžných spotřebitelů je to jen 5 procent. Rozdíl vychází z odlišného přístupu k nakládání s finančními prostředky mezi oběma cílovými skupinami. Naopak členové druhé cílové skupiny se spíše drží zásady, že se o penězích nemluví.
Na co si klienti nebankovního sektoru peníze nejčastěji půjčují?
Úvěry využívají často k pokrytí nečekaných událostí, jako je oprava auta nebo domácího spotřebiče, havárie nebo rekonstrukce v domácnosti či vyúčtování nečekaně vysokých cen energií. To je zrovna v tomto období hodně žhavé téma.
Půjčí „nebankovky“ každému?
Rozhodně ne a je to velmi rozšířený omyl. Cílem odpovědných nebankovních společností v žádném případě není poskytovat úvěry spotřebitelům, kteří nemohou splácet, pak by jejich byznys nedával smysl. Každá žádost je tedy důsledně prověřována, tak jako banky, i nebankovní poskytovatelé nahlížejí do registrů, kontrolují příjmy a výdaje žadatele. Tato snaha se pozitivně projevuje v dlouhodobém trendu, kdy neustále klesá počet klientů v prodlení, a naopak stále roste počet zamítnutých žadatelů o úvěr, který nyní dosahuje téměř 60 procent.
U jak velké části z těch, kterým je půjčka „přiklepnutá“, se objevují problémy se splácením?
Je velmi těžké definovat, kde začíná problém se splácením. Pro regulátora je to například již jeden den po splatnosti, nicméně v rámci nebankovního trhu je tolerance poskytovatelů vyšší. V rámci naší asociace jsme jako zlomovou nastavili hranici 10 dnů po splatnosti. Za touto hranicí je necelých 20 procent našich zákazníků a toto číslo neustále klesá, což potvrzuje rostoucí kvalitu posuzování úvěruschopnosti našich klientů. Nicméně ani deset dní po splatnosti neznamená, že klient nakonec svůj úvěr nedoplatí bez penále a v plné výši.
Jak se obvykle v takových případech postupuje?
Pokud má klient jakýkoliv problém, nejdůležitější je aktivní komunikace s věřitelem. Jinými slovy nestrkat hlavu do písku a nenechat problém, jak se říká, „vyhnít“. Naše společnosti mají různé nástroje, jak klientovi pomoci řešit neočekávané změny a situace, často i bezplatně. Ať už se jedná o krátkodobou změnu nastavení platebního kalendáře, splátkové prázdniny a podobně. V našem zájmu je udělat maximum pro to, aby se našemu zákazníkovi nezhoršila jeho úvěrová historie, případně se nedostal do exekuce. Chápeme, že se jeho životní situace může změnit a můžou vzniknout problémy se splácením, a proto je potřeba včas kontaktovat obchodního zástupce.
Vaše asociace na konci ledna spustila nový APNÚ registr. Co vás k tomu vedlo? Nejsou již dříve existující registry dostatečné?
Jsou, ale jenom částečně. APNÚ registr navazuje na již zavedené nástroje jako BRKI a NRKI, které sdružují informace o spotřebitelích z bankovního a nebankovního sektoru, a rozšiřuje je o důležitá data. Jeho jedinečnost tedy spočívá ve sdílení negativních spotřebitelských informací, které v současné době v jiných registrech k dispozici nejsou.
Můžete být konkrétnější? O jaké informace se jedná?
APNÚ registr sdružuje informace o odhaleném rizikové chování spotřebitele s rysy podvodného jednání v průběhu schvalování úvěru. A dále informace o všech typech sporů, aktuálně vedených spotřebitelem s daným poskytovatelem v uplynulých třech letech. Jedná se například o soudní spory, spory s Finančním arbitrem a podobně.
Jak to pomůže v praxi?
Uvedené informace, které APNÚ registr umožňuje poskytovatelům úvěrů sdílet, mohou ostatním členům pomoci odhalit skryté rizikové faktory spojené s předchozím chováním spotřebitelů. Díky tomu mohou poskytovatelé lépe a komplexněji posoudit úvěruschopnost žadatelů a minimalizovat například nechtěné předlužení plynoucí z nezodpovědného chování spotřebitelů.
Komu je APNÚ registr k dispozici?
Členství v registru mohou využít všechny finanční instituce včetně bank, ale také poskytovatelé energetických služeb, mobilní operátoři nebo ostatní poskytovatelé platebních služeb a spotřebitelských úvěrů. A toto členství v registru je podmíněno povinností reportovat do registru konkrétní informace o rizikovém chování žadatelů. Všichni členové pak mají možnost tato data z registru využít při posuzování míry rizikovosti žadatelů o úvěr.
Informace, které registr sdružuje, jsou poměrně citlivé. Jak je to s jejich zabezpečením?
V tomto směru není třeba mít obavy. Veškeré údaje zpracovávané v rámci APNÚ registru splňují přísné požadavky na ochranu osobních údajů podle pravidel GDPR. A nástroj byl vyvinutý a bude spravovaný společností CreditInfo CEE, která má s vývojem obdobných registrů na mezinárodní úrovni. Věříme tak, že APNÚ registr bude efektivním a přínosným nástrojem.
