Obecným problémem fixního stanovování úrokových stropů je nepochopení základního principu promítání výše úroku do rizikovosti úvěru a nákladů na jeho poskytnutí. Předpoklad, že striktním limitováním úrokové míry bude dosaženo ochrany spotřebitelů, a to zejména těch ze slabších sociálních vrstev, se přitom zcela míjí se skutečností.
Úvěr není luxus, ale nutnost
Pokud vezmeme v potaz sociálně-ekonomický profil typického žadatele o krátkodobé úvěry, téměř nikdy se nejedná o lidi, kteří by tyto úvěry využívali například pro investice. V naprosté většině případů nejde ani o úvěry pro nákup zbytných věcí. Naopak krátkodobé úvěry jsou ve většině případů využívány na pokrytí zcela nezbytných výdajů.
Michal Krajčírovič
|
Dalším častým důvodem, proč si lidé půjčují, jsou mimořádné výdaje, například opravy auta či pořízení nové pračky. Nejde tedy o potřeby, které by mohl žadatel o úvěr jednoduše oželet v případě, že mu úvěr poskytnut nebude. V takovém případě mu nezbude jiná možnost, než si zajistit finanční prostředky jiným způsobem.
Když legální cesta zmizí, nastupuje šedá zóna
Zcela konkrétním důsledkem přílišné regulace (v podobě úrokových stropů) je příklad na Slovensku, kde podle výsledku průzkumů má problém získat legální úvěr 37 % lidí. Tito potenciální žadatelé pak v zásadě nemají jinou možnost než řešit nečekaný výdaj úvěrem od subjektů z šedé zóny.
V lepším případě se jedná o různé typy P2P půjček. V horším případě jde o klasické lichváře, kteří půjčují a inkasují splátky v hotovosti za nekontrolovaných a v některých případech až nebezpečných podmínek. Tento byznys probíhá mimo systém, a tím pádem není ani regulován státem.
Zatímco licencovaní poskytovatelé půjček přistupují k poskytování úvěrů zodpovědně, zjišťují majetkové poměry dlužníků a zvažují jeho rizika, oproti tomu hráči na nelegálním trhu mají vzhledem k absenci regulace jediný cíl, a to vymoci poskytnuté plnění.
Nelegální trh bez pravidel
Na Slovensku nastavený model regulace je v jádru velmi nebezpečný i proto, že cesta zpět je poměrně trnitá. Důsledkem regulace je opuštění trhu bezproblémově fungujících poskytovatelů, ale také obtížná edukace dlužníků o rizicích nelegálních úvěrů, která je jediná možná cesta pro jejich financování.
Zásadním problémem navíc je, že nikdo nezná velikost lichvářského trhu a také to, že legální poskytovatelé se těžko dozví u žadatele o úvěr, zda není zadlužen právě na tomto nelegálním trhu.
Omezení lichvy v Česku? Historie ukázala, že to není jednoduché, tvrdí analytik |
Co se stalo na Slovensku?
Na Slovensku, kde došlo k zastropování úroků v roce 2015, se desítky tisíc lidí ocitly mimo legální trh. V praxi jsme se tak opakovaně setkali s klienty, kteří například řešili existenční potíže kvůli neschopnosti uhradit splátku lichvářům vybírajícím splátky hotově. Zcela vážně se tito lidé zabývali otázkami, kam odjet na několik dní, aby se vyhnuli osobnímu kontaktu s lichváři. Dohoda na odsunutí splátky je v tomto případě zcela vyloučena.
O situaci nelze hovořit jinak, než o selhání zákonodárce. Ten pod zástěrkou pomyslné ochrany spotřebitele sice z trhu vytlačil poskytovatele objektivně dražších půjček, ale vůbec se nezabýval otázkou dopadů.
Je neoddiskutovatelnou skutečností, že potřeba krátkodobých zápůjček jednoduše nezmizí. Civilizované řešení závazků dlužníků po splatnosti se přesunulo do ilegality a dlužníci se nezabývají problémem, jak splatit dluhy, ale jestli mohou vzít na týden pryč děti ze školy a odjet z domova kvůli obavě o své zdraví.
