O prázdninách si chtěla vydělat nějaké peníze a také načerpat zkušenosti při komunikaci s cizinci. Našla si práci v německém kosmetickém salonu. Po útěku z ostrova Usedom je dvaadvacetileté Veronice Tomanové jasné, že na letošní brigádu z Baltu jen tak nezapomene. "Už si nebudu hledat letní brigádu na internetu. A pokud ano, tak jen přes solidní personální agenturu,“ slibuje Veronika.
Kamarádů se zkušenostmi s prací v zahraničí zatím moc nemá, aby se mohla spolehnout na jejich radu či doporučení. Zpočátku přitom vyhlíželo vše tak nadějně. Veronika si na internetu našla německou firmu WS Cuba, která turistům na ostrově Usedom zkrášluje na požádání jejich těla takzvaným henna tetováním, jež vydrží několik dnů.
"Hotelové ubytování se snídaní a plat tisíc eur měsíčně, to byla nabídka, která přesně odpovídala mým představám, jak poznat nové lidi, přímořské letovisko a vydělat si něco peněz, abych mohla rodičům splatit jejich půjčku na můj fotoaparát," svěřuje se Veronika s původní představou o letní brigádě. S vedoucí salonu WS Cuba Ruskou Annou se proto e-mailem na brigádě rychle dohodla.
"V korespondenci na mě byla milá a vstřícná. Takže jsem si zabalila věci a vyrazila vlakem do Berlína," vypráví Veronika.
Ze salonu až do nevěstince?
"Anna se svým peruánským přítelem Pedrem nás dnes rozváželi po ostrově do svých tetovacích stánků, když nás zastavila německá policie. Ta Ruska s Peruáncem se najednou chovali jako manželé, a navíc se legitimovali pod jinými jmény, než se představili nám. Byli jsme z toho v šoku. Začali jsme mít strach, v čem to vlastně jedeme," zapsala si Veronika do deníku, který si po celou dobu desetidenní brigády až do útěku vedla. Jako jedna z mála se také nestydí přiznat, že naletěla podvodníkům.
"Ruska, Peruánec, někdejší východní Německo a kosmetický salon?! To nemá daleko k obchodu s bílým masem," soudí psycholog Slavomil Hubálek.
K útěku se i s kamarádkou rozhodla poté, kdy s ní šéf Pedro definitivně odmítl podepsat pracovní smlouvu a zakázal jí s kýmkoliv hovořit o tom, že pro něj pracuje a co dělá. "Nemohla jsem se zbavit pocitu, že si s námi Anna s Pedrem začínají dělat, co chtějí. Prodloužili nám pracovní dobu na dvanáct hodin, spala jsem v kuchyni, potíže byly i s výplatami," svěřuje se Veronika.
"Takových, někdy i tragických případů, kdy nestačíte žasnout nad naivitou děvčat hledajících brigádu v zahraničí, jsou určitě desítky a možná i stovky," upozorňuje Hubálek. Před časem vypracoval znalecký posudek na učitelku matematiky, která stejně jako Veronika naletěla na internetovou nabídku k cestě do Latinské Ameriky, kde se kolem ní točil přitažlivý muž, do něhož se nakonec zamilovala. Brazilec ji hostil, zval na karnevaly a vždy pro něj do Prahy vezla nějaký kufřík. Za pašování kokainu hrozí nyní učitelce mnohaleté vězení.
Zaměstnavatele si nejdřív pečlivě prověřte, radí odborníci
Eva Jančaříková z renomované personální agentury Manpower nechtěla uvěřit, že by byla děvčata při hledání brigády tak důvěřivá. "Na internetu může být vyvěšeno cokoliv. A mnohé se pak může důvěřivým mladým lidem i stát. Proto by si měli svého zaměstnavatele důkladně prověřit."
Totéž radí Michaela Vávrová z agentury Randstad. I její odborníci si umějí evropské zaměstnavatele dokonale proklepnout a zájemcům o práci poradit.
Z deníku Veroniky Tomanové
Deset dnů si vedla dvaadvacetiletá studentka žurnalistiky deník z letní brigády na německém ostrově Usedom:
23. června
Přejíždím do letoviska Zinnowitze. Anna s Pedrem už na mě čekají. Představy o hotelovém ubytování se rozplývají. Ukazují mi postel v kuchyni pod schody. Ptám se po klíči a internetu a Pedro se dost diví, nač prý potřebuji klíč, když bude celá skupina ráno do práce odcházet a večer se vracet.
I přes zavřené dveře slyším, jak řve na Annu, co všechno mi prý naslibovala a že budeme přece pracovat mnohem déle.
24. června
S Pedrem mám první konflikt. Nařizuje nám, že nesmíme nikomu nikdy říct, kolik bereme, kde bydlíme ani u koho pracujeme. Když se ptám proč, tak zvýší hlas a diskusi utne: To je důvěrné!
25. června
Ptám se Pedra na pracovní smlouvu a on se z toho všelijak vykecává. Pak řekne, abych si vzala tři dny volno, když už jsem zaučená na tetování.
30. června
Pedro se mě nervózně ptá, co mám v batohu. Zajímá ho foťák. Dost se mu nelíbilo, že jsem fotografovala tetovací stánek. Pak mi řekne, že mě zítra odveze na druhý konec Německa. Zkouší, co si může dovolit.
4. července
S Klárou jsme rozhodnuté odjet. Už máme dost nejistoty, že nemusíme dostat zaplaceno. Vše stojí na pochybné domluvě. Plné zuby toho mají i obě Španělky, ale zůstávají. Dost je stály letenky. Ještě nikdy jsem se domů tak netěšila...
