A nezapomínají na hladové krky těch nejmenšíc. Jak říká spolumajitelka provozovny Adéla Procházková, rozjezd měl jednoduchou story - dvě maminky na mateřské neměly kam chodit na kávu, a tak se rozhodly si otevřít vlastní.
Jak vlastně vznikl nápad na otevření kavárny pro maminky?
No, my vlastně nejsme kavárna jenom pro maminky, i když to tak občas vypadá. Chtěly bychom, aby k nám chodili všichni lidé, kteří si chtějí vychutnat dobrou kávu v příjemném nekuřáckém prostředí a ochutnat i jiné zajímavé nápoje či jídla.
Nápad vznikl tak, že jsme si se švagrovou Berenikou Kučerovou, která má dva chlapečky 2 roky a 11 měsíců, já mám 9měsíční holčičku, stěžovaly, že nemáme kam chodit s dětmi – aby si tam mohly hrát a nerušily svým křikem ostatní hosty a obsluhu.
Pár takových míst už v Praze je, ale dětské koutky jsou tam spíše jako takový vedlejší produkt – majitelé chtěli udělat něco pro maminky s dětmi, ale ne vždy asi měli vlastní zkušenosti a tak jsou koutky často malé a ne vždy dobře vybavené, musíte neustále dávat pozor, aby si dítě neublížilo či něco nesnědlo, nevidíte tam od stolu. A když nejste zrovna hamburgerový typ, tak není moc kam se vrtnout. No a jak jsme tak nadávaly, tak nám naši manželé řekli, ať si tedy založíme svoji kavárnu, když jsme tak chytré. Jen tak cvičně jsme se podívaly na internet na volné prostory, našly tohle místo a s velkou dávkou naivity to koupily.
Jak jste financovali rozjezd provozu? Brala jste si nějaký úvěr?
Počáteční náklady byly poměrně vysoké, kromě odstupného jsme hodně investovaly i do rekonstrukce, ale nijak astronomická částka to nebyla. Nějaké peníze jsme měly díky rodinným restitucím, hodně nám pomohl můj manžel. Nesmím opomenout také fakt, že jsme s dětmi na mateřské dovolené a tak nemusíme živit samy sebe – pracujeme prostě zadarmo...
. nenechte si ujít seriál o úspěšných podnikatelíchPřipravili jsme pro vás seriál rozhovorů se zajímavými osobnostmi, které se pustily do netradičního podnikání a uspěly. V jednotlivých dílech se s vámi podělí o své zkušenosti ze světa byznysu mimo jiné i známí herci, zpěváci či modelky. V předchozích dílech jste se mohli například dočíst, jaké to je, podnikat v showbyznysu, obchodovat s kávou či prodávat zbraně. |
A co "papírování"? Měli jste nějaké problémy?
Rozhodly jsme se založit společnost ručením omezeným, což bylo trochu administrativy a běhání, taky hodně peněz, ale popravdě větší problém pro nás byly bariérové přístupy na úřadech, samozřejmě jsme vše vyřizovaly s dětmi a tedy s kočárky. Asi jsme to čekaly o dost horší a tak jsme byly mile překvapeny.
Kdo je typický návštěvník vaší kavárny?
Jak už jsem říkala, naším cílem bylo, aby k nám chodili i lidé bez dětí – hlavně naši kamarádi. Teď to ale spíš vypadá, že maminky s dětmi převažují, ukazuje se, že takových míst opravdu není dostatek.
O co je největší zájem mezi klienty?
Samozřejmě si většina dává kávu, ze studených nápojů jsou velmi oblíbené mošty a koktejly z tropického ovoce. Dříve zde byla čajovna, takže k nám chodí i hodně "štamgastů" bývalé provozovny na sypaný čaj. Z jídla je velmi oblíbené chačapuri, slaný gruzínský koláč.
Máte nějakou konkurenci, a pokud ano, v čem jste lepší než oni?
Konkurenci samozřejmě máme, myslím, že teď takových podniků určitě vzniká víc. Nevím, jestli jsme lepší… možná máme výhodu v tom, že jsme samy matky a tak dokážeme dobře vystihnout, co zaujme jiné matky a jejich děti.
Jak získáváte nové zákazníky?
Bude to asi vypadat směšně, ale my jsme se přes veškeré provozní věci ještě vůbec k něčemu podobnému nedostaly… Děti nás hodně zaměstnávají a tak toho nejde stihnout tolik, jako když má někdo osmihodinovou pracovní dobu. Popravdě jsme zatím rozdaly pár letáků a napsaly na pár serverů pro maminky. Nevěřila byste ale, jak v tomto směru výborně funguje "šuškanda". Protože takových podniků v Praze stále ještě moc není, všechny naše spokojené zákaznice rády sdělí své zkušenosti svým kamarádkám… no a při současném baby-boomu občas ani nestíháme…
Na co se návštěvník u vás může těšit?
Tak především na milou obsluhu, nekuřácké prostředí, dobrou kávu a také netradiční nápoje a jídla, některá bio a fair trade, máme také košer vína a velký výběr jídel pro děti – a nemyslím tím klasicky řízek s hranolkama či krupicovou kaši, ale třeba jablíčka, zeleninu, dětské přesnídávky, bezlepkové sušenky, pohankové křupky.
Především se snažíme dětská jídla i zajímavě servírovat, aby se dětem líbila – například piškotová stonožka má malovanou hlavičku, kterou si děti mohou odnést, rozkvetlé jablíčko má uprostřed 3D papírovou skládačku. Jako jedni z mála v Čechách, ne-li jediní, také podáváme toasty s Marmit, kvasnicovou pochoutkou původem tuším z Anglie. Má hodně specifickou chuť, která ne každému sedne, ale někdo je z ní naopak nadšen. Navíc je velmi zdravá - obsahuje hodně vitaminu B.
Co vás překvapilo na počátku byznysu?
Všechno. My nejsme ani jedna z oboru – já jsem vystudovala publicistiku a Berenika je socioložka. Takže jsme se učily a ještě stále učíme a každý den nás něco překvapí.
Zmínila jste, že váš sortiment zahrnuje celou řadu nestandardních produktů, jako jsou mošty, košer vína, gruzínský slaný koláč… Kde nakupujete tyto produkty?
Snažily jsme se najít zajímavé věci, které jinde nemají. Tak jsme hledaly a stále ještě hledáme. Gruzínský koláč chačapuri nám dodává Ethnocatering v rámci komunitního centra pro migranty InBáze o.s. Berkat, utopence a hermelíny bereme z chráněných dílen o.s. Portus – máme tak dobrý pocit, že podpoříme dobrou věc a kromě toho jsou ty výrobky mnohem kvalitnější. Košer vína máme z Chrámců, mně osobně chutnají víc než "obyčejná" vína, ale je to spíš otázka zvyku.
Za mošty jsme strašně rády, bereme je přímo od výrobce – z Moštovny Lažany. Jsou výbornou alternativou džusů (ty máme taky, ale ani zdaleka se neprodávají tolik jak mošty) a některé druhy vyrábějí i v bio kvalitě. No a samozřejmě je pro nás také důležité, že tím podpoříme českou firmu.
Kde jste sehnala zařízení kavárny, aby vyhovovalo dětskému uživateli?
Vybavení dětského koutku hračkami měla na starosti Berenika (jakožto "zasloužilejší" matka) a myslím, že to dopadlo moc dobře. Snažily jsme se opět vybírat zboží od českých dodavatelů, většina hraček je látkových či dřevěných. Ostatní nábytek jsme zdědili a popravdě jsme s ním nic neudělaly. Velkou změnu ale doznaly stěny – tmavý interiér čajovny jsme vybílily, vyhodily závěsy a dekorace z oken, rozmístily květiny a nechaly vymalovat cirkusovými motivy.
Jaké další plány máte do budoucna?
Plánujeme řadu doprovodných akcí, teď v září například Smíchovský blešák, v říjnu Kurz první pomoci u malých dětí a program pro děti z bilingvních rodin Story Telling o.s. Class Acts. Do budoucna bychom chtěly dělat podobných akcí o dost víc, ale zatím je to v procesu. Nechceme podobné kurzy, jako najdete v mateřských centrech, spíše malá divadélka pro děti, příležitostné výlety pro všechny generace… snad se tomu v budoucnu budeme moci víc věnovat a něco zajímavého připravit.
Co vám dělá největší radost, co se týče Vaší praxe v podnikání?
Asi to, že se nám to vůbec podařilo. Byla to taková "hurá akce", neměly jsme žádné zkušenosti, jen odhodlání a naštěstí i trochu peněz. Skočily jsme do toho doslova po hlavě a zatím jakž takž plaveme nad vodou, což považuji za malý zázrak. Samozřejmě nám také dělá radost, že se k nám naši zákazníci vracejí a jsou spokojení. Dělaly jsme to proto, abychom uspokojily svou vlastní poptávku a podařilo se nám (snad) udělat radost i dalším.
Jak se dají skloubit mateřské povinnosti s podnikáním?
To se dá těžko říct, záleží na tom, jak to berete. Já s dcerou v šátku v krizových situacích i obsluhuji, v kavárně s ní trávím hodně času, zvládám to skoro stejně s ní, jako bych to zvládala bez ní, ale nepovažuji to za ideální stav. Všechno jde o dost pomaleji, když musíte svou pozornost dělit mezi práci a dítě. Snad se jednou dopracuji do stavu, kdy se budu moct věnovat jen dceři, a Cirkus si bude žít vlastním životem… Ale dělají mi radost obě děti - Anika i Cirkus. :o)
Taky máme obě štěstí, že naši manželé chápou, že toho máme teď hodně a snaží se nám co nejvíce vyjít vstříc. Zejména Bereničin manžel, můj bratr, hodně pomáhá s hlídáním kluků i s domácností. Bez nich bychom ani nezvládly spoustu technických věcí. Takže na podnikání nejsme dvě, ale čtyři. Tedy vlastně je nás spíš sedm.
