Dnes bereme hypoteční úvěry na pořízení nového bydlení jako samozřejmost, jen v loňském roce si Češi sjednali přes 99 tisíc hypoték v objemu přes 218 miliard. Zájem o hypotéky loni meziročně klesl o více jak deset tisíc a objemy byly ve srovnání s rokem 2017 nižší o 7,38 miliardy korun. Taková je současnost. Historie hypoték však sahá do 19. století.
V první polovině 19. století poskytovaly úvěry v českých zemích zejména spořitelní ústavy, v čele se Spořitelnou českou. Ta zahájila činnost 12. února 1825 v den narozenin císaře Františka I., který na její založení přispěl nejvyšší sumou 2 000 zlatých. Veřejné ústavy zaměřené čistě jen na hypotéky se v českých zemích objevily až v druhé polovině 19. století. Jako první otevřela 16. ledna 1865 Hypoteční banka království Českého.
O tehdejší úvěrové praxi píše Bedřich Ženíšek, tajemník Hypoteční banky království Českého, ve své knize vydané vlastním nákladem v roce 1915. „První zápůjčka 5 000 zlatých byla povolena rolníku Janu Sechtrovi v Kozomíně č. 4. První vůbec vyplacená zápůjčka byla zápůjčka domovní, povolená na dům č. p, 1029-II v Praze; vyplacena byla manželům Josefu a Františce Malým a Josefu a Marii Tichým dne 21. února 1865. Do poptávky po hypotékách nebylo bance takřka třeba ani zasáhnouti.“
Útrapy žadatelů o půjčku
Pro klienty ne zrovna příznivý byl způsob výplaty peněz, který oproti dnešku neprobíhal klasickou výplatou v hotovosti nebo na účet. Klient dostal od banky k dispozici pouze samotný zástavní list, tedy druh cenného papíru, a sám si pro něj musel najít kupce. Dokazují to i zápisky Bedřicha Ženíška.
Porovnejte si sazby hypoték a vyberte tu nejvýhodnější. |
„Praha neměla do roku 1869 bursy, kde by se zástavní listy nabízely, a banka sama zástavních listů nekupovala, ba do roku 1869 ani nelombardovala, nýbrž vydávala je vypůjčitelům jako zápůjčku na ruku místo peněz. Vypravují se přímo tragické příhody z tehdejší doby, kterak rolník, ze vzdáleného venkova přibylý, jenž musil ještě přinésti s sebou hotové peníze na předem splatné úroky, když u bankovní pokladny přijal zástavní listy a tázal se, co má s nimi dělati, obdržel odpověď, že je to jeho věcí, že je může prodati, obchází potom po pražských směnárnách a bankéřích a odbýti jich nemůže; útraty spojené s pobytem v hlavním městě nutí k rychlému prodeji papíru, a tak rolník, podstoupiv vůči bance přísný závazek, odchází s kapsou poloprázdnou.“
Přírodovědec v čele banky
Mladší následovnicí se stala Hypoteční banka markrabství Moravského, činnost zahájila 22. dubna 1876. Prvním náměstkem ředitele se tehdy stal augustiniánský opat Gregor Johann Mendel, kterého dnes známe spíš z hodin biologie jako přírodovědce, zakladatele genetiky a objevitele základních zákonů dědičnosti. Mendel v letech 1881 až 1883 přitom zastával i samotnou funkci vrchního ředitele této banky.
Čtěte také |
A jaké platy tehdy bankovní úředníci pobírali? Úřední sluha měl v 80. letech 19. století tabulkový plat 400 zlatých, tedy něco přes 33 zlatek měsíčně. Šlo o nejnižší úřední funkci v této bance. V 80. letech 19. století to však byl pro úředníka poměrně slušný plat, úřednický průměr byl 25 zlatek měsíčně. Práv znalý tajemník a kancelářský ředitel byl na tom podstatně lépe, pobíral roční služné ve výši 2 500 zlatých, aktivitní přídavek 400 zlatých a pětiletý přídavek až 420 zlatých.
Pro představu o tehdejší kupní síle dodejme, že například kilo másla stálo jednu zlatku, kilo mouky 0,2 zlatky, litr vína od 0,15 do 0,30 zlatého a třeba lepší kalhoty se daly pořídit od 4 do 9 zlatek.
