Podle posledních zpráv mají banky dost praxe, kdy jim dlužníci předčasně splácejí hypotéky, aby si vzali výhodnější hypotéku u jiné banky. I když na trhu panují značné rozdíly mezi bankami, kolik si za takové refinancování účtují, všechny banky mají s touto praxí nemalé náklady. Důvod je, že na rozdíl od spotřebitelských úvěru si i banky na hypotéky půjčují.
V praxi to funguje tak, že banka, které poskytne hypotéku svému klientovi, si na ni půjčí u jiné banky, za což jí zaplatí úrok. Zároveň se ještě finančně zajistí proti výkyvům úroků na mezibankovním trhu. V momentě, kdy bance ale „uteče“ klient k jiné bance i s hypotékou, prvně úvěrující banka zaznamená ztrátu.
„Příčina současných obtíží je výkladové stanovisko České národní banky. To stanovuje, že v případě předčasně splacené hypotéky i mimo výročí fixace či mimořádné splátky nad každoročních 25 %, si banky mohou účtovat pouze takzvaně náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s touto skutečností,“ vysvětluje úvěrová analytička skupiny Partners Marcela Mazáková s tím, že celý problém tkví v tom, jak vykládat termín „účelně vynaložené náklady“.
Kdo může, ať refinancuje hypotéku teď, radí odborníci |
S tím mají v praxi problém i banky. Některé z nich si za předčasné splacení hypotéky naúčtují skutečně jen několik stokorun, jiné po klientovi naopak žádají i statisíce za doplacení ušlých nákladů. V drtivé většině ale respektují stanovisko České národní banky, tedy chtějí stokoruny či nízké tisíce.
Banky nejsou spokojeny
Česká bankovní asociace (ČBA) současný stav dlouhodobě kritizuje. Volá po férových podmínkách jak pro banky, tak klienty. Zároveň i varuje, že pokud bude současná praxe pokračovat dál, banky výrazně omezí, jinými slovy zdraží nabídku dlouhodobých fixací u hypoték. To proto, aby se chránily před ztrátami, které jim stále častějším předčasným splácením hypoték při refinancování vznikají.
To potvrzuje i úvěrová analytička Partners: „Pokud si banky u předčasného splacení hypotéky, jejíž splácení kalkulovaly úplně jinak, než se nakonec stalo, nemohou účtovat více než administrativní náklad za předčasné splacení, tak prostě realizují ztrátu.“
Refinancování hypoték jede. Přechod k jiné bance se nemusí vyplatit každému |
Podle ní tento stav nevede jen k úvěrové turistice dlužníků na úkor bank. V případě, že dojde k jeho vyhrocení, může se i stát, že banky docela přestanou nabízet dlouhodobé fixace a budou tlačit klienty do takzvaných plovoucích úrokových sazeb. To je floating sazeb, které z trhu dnes prakticky vymizely a u nichž hypoteční úroky kopírují základní úrokové sazby centrální banky. To znamená, že plovoucí sazba může být jak velice příznivá, tak ale i velice nepříznivá a riziko posledně jmenovaného nese pouze dlužník.
Věc začali řešit už i poslanci
To, že situace ve věci podmínek refinancování hypoték není ideální, potvrzuje i člen sněmovního rozpočtového výboru Jan Řehounek (ANO). Ten vyjednává o nápravě jak s bankovní asociací, tak ministerstvem financí, centrální bankou, ale i dalšími zúčastněnými stranami.
Tvrdí, že nejsnazší a nejefektivnější cestou, jak danou věc řešit, je změna § 117 zákona o spotřebitelském úvěru. Tedy změna ustanovení, které by jasně definovalo takzvanou náhradu účelně vynaložených nákladů. Možností, jak to udělat, je podle něj několik.
„Je to stanovení procentní sazby ze zůstatku úvěru, přes jasné vyjmenovávání úkonů věřitelů, které lze zpoplatnit, ale i další. Na větší detail je ale ještě brzy,“ tvrdí poslanec.
Banky rozdaly dvakrát více hypoték než loni. Lidé se bojí nárůstu sazeb |
Cílem legislativní úpravy přitom podle jeho slov nesmí být zvýhodnění buď banky, nebo dlužníků. Cílem má být to, aby náklady spojené s hypotékou byly odhadnutelné pro banky i jejich klienty. Což je podle jeho názoru jediná šance, jak za současné situace udržet cenově dostupné i hypotéky s dlouhou dobou splatnosti se zafixovanou výši úroků v rozumné výši.
Jak dodává, ohlasy z bank ukazují na to, že pokud nedojde ke změně podmínek u refinancování, začnou banky zvýhodňovat kratší doby fixace a naopak delší fixace zdražovat. Případně znovu sáhnou po floatingových sazbách. Obojí podle jeho slov není v zájmu bank ani zájemců o hypotéku.
Na neudržitelnost situace poukazují i experti
To, že si současný stav u refinancování hypoték, žádá řešení, potvrzuje i výkonná ředitelka Institutu pro politiku a společnost Šárka Prát. Podle jejího názoru platí, že když nedojde ke změně podmínek u předčasného splacení hypoték, banky dříve či později sáhnou po obranných krocích.
„To se projeví zvyšováním úroků, omezování ochoty bank poskytovat dlouhodobé fixace, a tak i celkové zhoršování dostupnosti bydlení,“ vysvětluje s tím, že už nyní Česko patří z hlediska dostupnosti vlastního bydlení k jedněm z nejhůře hodnocených zemí v Evropě.
Covid hypotéky nezmrazil. Češi si loni na bydlení napůjčovali 250 miliard |
Odkazuje i na analýzu, kterou její Institut, vypracoval. Ta tvrdí, že novela spotřebitelského zákona by měla u refinancování hypoték ustanovení § 117 změnit tak, aby nově zakládalo u předčasného splacení úvěru věřiteli nárok na spravedlivé a objektivní odškodnění za případné náklady s tím přímo spojené.
„Věřitel by měl být oprávněn k náhradě nákladů pouze v případě, pokud by byla spravedlivá a objektivní. Nemělo by v žádném případě docházet k sankcionování spotřebitele za to, že chce refinancováním změnit i banku,“ odkazuje na závěry analýzy.
Je třeba najít férové řešení
To potvrzuje i úvěrová analytička Marcela Mazáková. I podle ní, ať už přijde změna jakákoli, rozhodně nemůže být řeč o sankcích, které by bankám měly zvyšovat výnos nad rámec poskytnutého úvěru či kompenzovat náklady, které nejsou součástí RPSN daného úvěru.
„Avšak změna by měla bankám kompenzovat ztráty, které jim reálně vznikají s úrokovými náklady, jestliže dojde k předčasnému splacení hypotéky a jejímu převedení k jiné bance,“ vysvětluje. Pokud se to nestane a bude pokračovat současný vzestupný trend refinancování hypoték, banky to dříve či později přiměje ke zdražení hypoték a obecně tvrdším podmínkám pro klienty.
„Jediným řešením, jak narovnat stávající situaci, je novela zákona o spotřebitelském úvěru, která by výklad ´účelně vynaložených nákladů´ sjednotila a určila jasná pravidla hry. Pravidla, která budou fér pro všechny účastníky. Pravidla, která dávají jistotu a srozumitelný výpočet spotřebiteli a zároveň poskytují prostor bankám ke kompenzaci a stabilitu zainvestovaných zdrojů,“ uzavírá Mazáková.
