Sepsat závěť, aby platila, je i pro právníky tvrdý oříšek. Jak na to?

Nový občanský zákoník výrazně pozměnil dědické právo. Pořizovatel závěti má nyní daleko víc možností, jak určit, kdo a co bude po něm dědit. Přesto jsou v zákoníku zmatky, s nimiž si neví rady ani právníci. Notář Martin Šešina radí, co by měl člověk vědět, než se rozhodne sepsat svou poslední vůli.

Novinky občanského zákoníku, jako například dědickou smlouvu, přikázání započtení na dědický podíl nebo smlouvu o zřeknutí se dědického práva, mnoho lidí zatím nevyužívá. Ilustrační snímek | foto: Profimedia, iDNES.cz

Proč je lepší napsat závěť s notářem a nepouštět se do ní sám?
Občanský zákoník upravuje dědické právo v mnoha paragrafech. Úprava je velice složitá, řada otázek není dosud jednoznačně zodpovězená, s touto úpravou se neustále potýká právní praxe. Občan neznalý práva nemá příliš možnost sám se v té úpravě orientovat. Řídí se buď tím, co se dozví od známých, nebo tím, jak se tyto otázky řešily v jeho rodině. V neposlední řadě se řídí i tím, co o tom píší a vysílají média.

JUDr. Martin Šešina

• Je bývalý notář.
• Byl mimo jiné členem legislativní komise prezidia Notářské komory (NK) ČR a komise vzdělávání prezidia NK ČR.
• Podílel se na řadě zákonných předloh, včetně členství v komisích Ministerstva spravedlnosti ČR k Novému občanskému zákoníku atd.
• V současné době je lektorem na školeních jak notářských koncipientů a kandidátů, tak i aktivních notářů.

Takže závěť napsaná doma nemusí být platná...
Ano, existuje nebezpečí, že zůstavitel napíše závěť, která není platná, nebo neodborným sepsáním závěti zkomplikuje dědicům možnost účelného uspořádání jejich vztahů k majetku v pozůstalosti. Odborná porada je tedy na místě.

Má závěť sepsaná u notáře i další výhody?
Notářský zápis je evidován v Evidenci právních jednání pro případ smrti a není tedy problém ji v řízení o pozůstalosti zůstavitele vyhledat. Nehrozí zde navíc nebezpečí, že se taková listina ztratí, že ji někdo, komu se nebude líbit, zničí, když ji najde v zůstavitelově pozůstalosti.

Jaké další novinky jsou v zákoníku ohledně testamentu?
Občanský zákoník také občanům nabízí nová právní jednání pro případ smrti, s nimiž nemají žádné zkušenosti. Patří sem třeba dovětek, dědická smlouva, přikázání započtení na dědický podíl nebo smlouva o zřeknutí se dědického práva. Občané by si měli uvědomit, že když se rozhoduje o jejich majetku, mnohdy i několikamilionovém, není vhodné šetřit na právní poradě. Může se ale stát, že notář poskytne špatné rady a sepíše neplatný notářský zápis. I na to právo pamatuje, a pokud se to stane, notář bude za škodu zodpovědný. Pro takové případy je povinně pojištěn.

V občanském zákoníku se setkáváme s pojmem přední dědic. Jakou roli hraje v dědickém řízení?
Z vůle zůstavitele existují dva dědicové, a to takzvaný přední dědic, který po smrti zůstavitele nabude majetek zůstavitele jako první. Po smrti tohoto dědice, nebo po splnění určité podmínky, případně po době určené zůstavitelem, nastoupí následný dědic, který bude novým, trvalým vlastníkem zděděného majetku.

Čtěte také:

Pohřbila manžela, záhy prožila šok. Tajil jí vysoký dluh

Přední dědic, neurčí-li zůstavitel jinak, může majetek pouze užívat, brát z něj plody a užitky, avšak musí jej tak, jak určil zůstavitel, po stanovené době předat dědici následnému. Zůstavitel může tedy třeba povolat za svého dědice své dítě a určit, že po smrti tohoto dítěte má majetek přejít na jeho dítě, tedy na vnuka.

Nově existuje dědická smlouva. V kterých případech je lepší kromě závěti pořídit ještě smlouvu?
Dědickou smlouvu lze platně uzavřít pouze ve formě notářského zápisu. Její výjimečnost spočívá v tom, že strany zavazuje a nelze ji jednostranným právním jednáním zrušit, nemá-li to oporu v zákoně nebo nevyplývá-li to z dohody jejích stran.

Nový občanský zákoník

Změna více než tří tisíc paragrafů, které zasáhnou do běžného života všech občanů. Podívejte se na změny nového občanského zákoníku, který platí od roku 2014.

Oproti závěti je cennější, protože musí být splněna. Závěť může totiž její pořizovatel kdykoli zrušit, nebo nahradit jinou a budoucí závětí, dědic tak nemá jistotu, že mu dědictví skutečně připadne. Zákon umožňuje uzavření dědické smlouvy až o třech čtvrtinách pozůstalosti. Zbývající čtvrtinu lze pořídit závětí. Takže tyto dva dědické tituly mohou existovat vedle sebe.

Je mezi lidmi zájem o uzavírání takových smluv?
Dědická smlouva je právě institutem dědického práva, od kterého se hodně čekalo, který má potenciál pro to, aby byl široce využíván, avšak jeho úprava je tak nepovedená, že notáři prakticky dědické smlouvy nesepisují.

Proč se nemůže vázat dědická smlouva na celou pozůstalost?
Občanský zákoník zde úmyslně omezil vůli zůstavitele tím, že určil, že čtvrtina pozůstalosti musí zůstat volná, aby s ní mohl volně nakládat. Zákon tím hodlá chránit zůstavitele, třeba i proti jeho vůli.

Na co si dát pozor

Pokud se člověk v nemocnici nebo podobném zařízení těsně před smrtí rozhodne, že by chtěl, aby po něm dědili jen ošetřovatelé, musí být o tom sepsán notářský zápis.

A je v tom nějaký problém?
Ano, dalším problémem je, že dědická smlouva zůstaviteli nebrání, aby se svým majetkem nakládal za svého života podle libosti. Když se zůstavitel a budoucí dědic dozví, že dědickou smlouvou lze platně pořídit jen o třech čtvrtinách majetku a že zůstavitel může za života veškerý svůj majetek ještě někomu jinému prodat, či darovat, většinou už takovou smlouvu uzavřít nechtějí.
V době smrti zůstavitele může mít totiž zbylý děděný majetek jen nepatrnou hodnotu a dědici mohou zbýt ze smlouvy třeba jen povinnosti. Nutno dodat, že se čeká na vyjasnění některých sporných otázek zákonné úpravy dědické smlouvy, případně na novelu zákona.

Co je dědická smlouva

Člověk ji uzavírá s dědicem u notáře ještě za života.

Zůstavitel v ní určí, jaký konkrétní majetek připadne konkrétnímu dědici.

Ve smlouvě může být i dědicův závazek, že dědictví neodmítne.

Smlouvu nelze uzavřít na celou pozůstalost, volná musí zůstat alespoň čtvrtina.

Přednost má před děděním podle zákona i před závětí.

Zaniká jen tehdy, když s tím souhlasí obě strany.

Jak konkrétně to lze řešit jinak?
Jakmile se zůstavitel a budoucí dědic rozhodnou, že vzhledem k nedostatkům a nevyjasněnosti zákonné úpravy nevyužijí možnost sepsat dědickou smlouvu, zpravidla zvolí uzavření darovací smlouvy, tedy převod majetku na budoucího dědice, již za života obou stran. Jelikož zůstavitel tím ztrácí vlastnické právo k darovanému majetku, zřizují strany v darovací smlouvě například služebnost bytu pro dárce v převáděné nemovitosti. Druhou možností je pořízení závěti s tím, že se budoucí dědic spoléhá na to, že zůstavitel svoji závěť nezruší.

Proč je lepší napsat závěť než dědit ze zákona

Závěť má přednost před dědictvím ze zákona.

Člověk v ní může určit, kdo a jaký majetek bude dědit.

Díky závěti může dědit i ten, kdo by podle zákona jinak nedědil.

Závětí zabráníte případným majetkovým sporům mezi dědici.

• V závěti může zůstavitel stanovit dědici určité podmínky, příkazy, které musí splnit, aby mohl dědit.

Komu radíte, aby nových institutů, které zákoník zavedl, využil?
Nových institutů dědického práva se zatím příliš nevyužívá. Pokud se týká okruhu osob, kterým radíme, ten se příliš nemění. Jak se zhoršily vztahy v rodinách, značně se využívá institut vydědění, který však již znal i předešlý občanský zákoník.

Mnoho pořizovatelů žádá o sepsání závěti právě proto, že nechtějí, aby jejich majetek připadl některému z dětí, zejména z toho důvodu, že dítě o zůstavitele neprojevuje takový zájem, jaký by mělo, vede trvale nezřízený život, je značně zadlužené, hraje automaty, nestará se o své děti, nebo mu neposkytne potřebnou pomoc v nouzi. Kombinuje se také vydědění právě se sepsáním závěti.

S jakými dalšími případy se setkáváte?
Pak existuje okruh osob, které píší závěť proto, že nemají žádné blízké osoby, a proto by jejich majetek připadl státu nebo takovým příbuzným, které už ani pořádně neznají. Vedle takovýchto případů jsou časté případy, kdy jsou v rodinách dobré vztahy, avšak zůstavitel právě nechce, aby se dědici po jeho smrti pohádali o rozdělení jeho majetku, a tedy sám ve své závěti určí, co konkrétně má kterému z dědiců připadnout. Zůstavitelé tedy mezi dědice přímo rozdělují jednotlivé své věci.

Je v této oblasti i nějaká další novinka, kterou řeší občanský zákoník?
Z nových institutů dědického práva je zájem především o smlouvu o zřeknutí se dědického práva. Po tom se volalo řadu let. Jeho podstata spočívá v tom, že umožňuje, aby se budoucí dědic předem zřekl svého dědického práva smlouvou se zůstavitelem, a není-li jinak ujednáno, působí takové zřeknutí proti potomkům zřeknuvšího se. Smlouva musí být uzavřena ve formě notářského zápisu.

Typy závětí

• Napsaná vlastní rukou zůstavitele (holografická)
• Napsaná jinak než vlastní rukou zůstavitele (alografická), například napsaná na počítači. Musí být vlastnoručně podepsaná zůstavitelem, který musí před dvěma svědky současně přítomnými výslovně prohlásit, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Svědci se musí na závěť podepsat.
• Závěť ve formě notářského zápisu. Ponechává si ji u sebe notář, navíc bude evidovaná v Centrální evidenci závětí, kterou vede Notářská komora ČR.
• Ústní nebo tzv. privilegovaná závěť (uzavřená lidmi, kteří jsou v ohrožení života).
• Ústní závěť uzavřená před třemi svědky má platnost dva týdny.
• Závěť zaznamenaná starostou obce, na jejímž území se zůstavitel nalézá, má platnost tři měsíce.
• Závěť pořízená na palubě námořního plavidla, letadla nebo ve válce před velitelem vojenské jednotky ČR má platnost tři měsíce.
• Je-li zůstavitel naživu, pozbývá platnosti ústní závěť uplynutím dvou týdnů ode dne pořízení.

Můžete být konkrétnější?
Takovou smlouvou lze řešit případ, kdy například otec daruje své dceři majetek většího rozsahu, dcera takový darovaný majetek přijme a následně obě strany uzavřou smlouvu, kterou se dcera zřekne dědického práva po otci. Otec má další dítě, třeba syna, kterému jako jedinému dědici připadne veškerý majetek po smrti zůstavitele. Jelikož dcera se dědického práva zřekla a zřeknutí se platí i pro její potomky, má syn jistotu, že nabude celou pozůstalost a nebude dědit společně se svojí sestrou, ani jí nebude muset vyplácet povinný díl.

Může člověk ustanovit dědicem veškerého svého majetku jednu osobu, která stojí mimo rodinu?
To je právě jedna z novinek, které nový občanský zákoník v oblasti dědického práva přinesl. Tím je závaznost vůle zůstavitele pro dědice. Zůstavitel může ustanovit svým dědicem kohokoli, tedy nejen osobu fyzickou, člověka, i osobu právnickou, dokonce může být dědicem i právnická osoba, která má teprve vzniknout. Tato právnická osoba je způsobilým dědicem.

Na co v závěti nezapomenout

V závěti je nutno určit dědice, případně výši jejich dědických podílů nebo přesně označit věci, které má ten který dědic zdědit a je nutno závěť vlastnoručně podepsat a uvést též v závěti datum.

Kdo jsou to nepominutelní dědicové?
Zákon pamatuje i na potomky zůstavitele, kteří jsou takzvanými nepominutelnými dědici. Nepominutelnými dědici jsou děti zůstavitele a nedědí-li, pak jsou jimi jejich potomci. Pokud jim zůstavitel nic nezanechá a není-li u nich dán důvod pro vydědění a nejsou z dědického práva vyloučeni proto, že se dopustili činu povahy úmyslného trestného činu proti zůstaviteli nebo dalším osobám, nebo zavrženíhodného činu proti zůstavitelově poslední vůli, mají právo na takzvaný povinný díl.

Kdo tedy v takových případech dědí?
Dědí ten, koho k tomu povolá zůstavitel, tedy někdo jiný než jeho děti. Nepominutelní dědici mají právo na povinný díl, který činí alespoň tolik, kolik činí tři čtvrtiny jejich zákonného dědického podílu, je-li nepominutelný dědic nezletilý. Je-li zletilý, musí se mu dostat alespoň tolik, kolik činí čtvrtina jeho zákonného dědického podílu. Pokud jim zůstavitel přeci něco svojí závětí zanechá, avšak méně než činí tento povinný díl, má takový potomek právo na doplnění povinného dílu.

Takže i když zůstavitel nezanechá svým potomkům nic, jeho děti něco dostanou. Je to tak?
Ano. Zůstavitel nemusí svému potomku nic zanechat, avšak dědic, kterému zůstavitel zanechá závětí veškerý majetek, musí počítat s tím, že při splnění zákonných podmínek bude muset potomku zůstavitele vyplatit povinný díl, a to v penězích, nedohodnou-li se strany jinak.