Nápojové obaly tvoří jen část odpadu, ale přesto se jim nyní věnuje velká pozornost. Čím si to vysvětlujete?
Je to dáno hlavně tím, že jde o obaly rychloobrátkového zboží, takže jejich celkové objemy nejsou zanedbatelné. Navíc jde o výrobky, které se hodí k tomu brát je s sebou na cesty, a proto je také častěji jako odpadky najdeme někde odhozené. To také může být hlavní důvod, proč míru jejich sběru sledovat odděleně od ostatního odpadu a uvažovat pro tuto oblast o zavedení systému, který by míru třídění vylepšil.
Česko má v Evropě pověst lídra ve třídění odpadu. Jak si stojíme konkrétně u nápojových obalů?
U PET láhví si vedeme opravdu dobře a patříme mezi evropskou špičku. Nutné je ale poznamenat, že nejde jen o množství nasbíraných kusů, ale o to, kolik se jich reálně dostane k recyklaci. Tam máme stále rezervy. Obdobně jako ve třídění plechovek. Naše výsledky v této oblasti ovlivnilo to, že jsme začali později budovat infrastrukturu pro třídění kovů. Výsledkem je, že u hliníkových obalů, jako jsou právě plechovky, zaostáváme.
Zavedení zálohového systému není levná záležitost. Kdo tento návrh nejvíce podporuje, a naopak kdo má největší obavy?
Do debaty se zapojují různé skupiny. Výrobci nápojů, ochránci přírody nebo firmy z odpadového hospodářství systém obecně podporují, protože v něm vidí příležitost ke zlepšení recyklace a snížení množství odpadu. Naopak města a obce měly zpočátku obavy z výpadku příjmů z tříděného odpadu. Tyto obavy se snaží zmírňovat společnost EKO-KOM a ministerstvo životního prostředí přislíbilo úpravy plateb tak, aby obce nepřišly o finance.
Jak by měl tedy být celý zálohový systém financován?
Podle návrhů ministerstva životního prostředí by zálohový systém měl fungovat jako samofinancovatelný. Měl by být zřízen neziskový operátor, který bude mít příjem z prodeje druhotných surovin a poplatků za uvedení nápojových obalů na trh. O nevyplacené zálohy se operátor má podělit s obcemi, aby se jim kompenzoval finanční výpadek ve financování stávajícího systému sběru. Většinu sběrných míst budou zřizovat obchodníci, a to vlastním nákladem. Operátor jim za to má průběžně platit manipulační poplatek k úhradě provozních a postupně i investičních nákladů.
Zálohování ale přinese změny hlavně pro spotřebitele. Co to pro ně bude znamenat?
Při nákupu nápojů budou spotřebitelé hradit vratnou zálohu, která bude součástí ceny produktu. Tato záloha jim však bude při vrácení obalů vrácena, takže pro ty, kdo se zapojí do systému, nepředstavuje žádný finanční náklad navíc.
V praxi by systém měl fungovat podobně jako v sousedním Německu, kde spotřebitelé vracejí nepoškozené obaly do automatů v obchodech. V zájmu pokrytí malých obcí bez prodejen, kterých je v ČR relativně mnoho, by z pohledu spotřebitelů bylo nejlepší zajistit umístění automatu i v každé obci bez prodejny. Je případně možné nahradit automat tím, že třeba malý prodejce zálohu spotřebitelům vrátí a obal sám následně za ně odevzdá stanoveným způsobem.
Pokud by systém byl skutečně takto nastaven, budou spotřebitelé nosit nezmačkané obaly do prodejny v rámci cesty na běžný nákup z domova. Motivace ve formě vratné zálohy přirozeně vede k zodpovědnějšímu nakládání s obaly a zkušenosti ze zahraničí ukazují, že je tento ekonomický stimul účinný při změně spotřebitelského chování.
Hrozí zdražení nápojů?
Co se týká dopadu na cenu nápojů, je potřeba přemýšlet o vlivech u spotřebitelů, nápojářů a u obchodníků. U spotřebitelů záloha navýší cenu nákupu, ale po vrácení jim bude vyplacena zpět. K finálnímu zdražení nápojů o zálohu tak dojde jen u spotřebitelů, kteří vracet obaly nebudou chtít, nebo nebudou moci. Proto je důležité, aby uplatnění zálohy bylo co nejsnazší pro co největší část spotřebitelů, včetně venkovských oblastí nebo při mezistátních cestách, jak opakovaně za Spotřebitelské fórum upozorňujeme.
Kryštof Kruliš V roce 2017 získal titul Ph.D. v oboru Evropské právo na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Absolvoval studium ve Švédsku na Jönköping International Business School. Po ukončení právnické fakulty pracoval čtyři roky v pražské pobočce přední mezinárodní advokátní kanceláře, kde poskytoval poradenství v oboru českého práva a práva EU významným českým i zahraničním klientům ze soukromého a veřejného sektoru. Je zakladatelem a předsedou správní rady zapsaného ústavu Spotřebitelské fórum a zároveň analytikem Výzkumného centra Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) se zaměřením na vnitřní trh EU, právo EU a vztahy EU a anglofonních zemí. |
U nápojářů plyne tlak na zvyšování nákladů, potažmo ceny, již z regulace EU, která do budoucna nastaví požadavek na minimální podíl druhotného materiálu v nápojových obalech. Přinejmenším, pokud bude i nadále platit, že cena výroby z tzv. panenského PET bývá levnější, než výroba z rPET tedy z druhotného materiálu.
Zálohování v tomto ohledu spíše pro nápojáře řeší důsledky zelené legislativy EU. Buď preferenčním přístupem k druhotnému materiálu, nebo již tím, že se se zálohováním k recyklaci prostě dostane více materiálu než bez ní.
Na obchodníky pak mohou mít největší vliv investice do zřízení sběrného místa a náklady na jeho provoz. Pokud manipulační poplatky od operátora nebudou obchodníci považovat za dostatečné, mohou se snažit kompenzovat vliv na pokles své ziskovosti prostřednictvím nárůstu cen a to u jakéhokoli zboží, nejen u nápojů.
Aby se podařilo dosáhnout samofinancovatelnosti a zároveň to nevyvolalo nepřiměřené tlaky na obce, výrobce, obchodníky ani spotřebitele, je nezbytné pečlivě vyvážit jednotlivé parametry celého systému.
Mluvíte o inspiraci ze zahraničí. Jak by se měly řešit obaly z různých zemí v rámci EU?
Přeshraniční nákupy představují výzvu, protože zálohové systémy jsou v EU zatím budovány na národní úrovni. To znamená, že obaly lze vracet pouze v zemi, kde byly zakoupeny. Inspiraci můžeme čerpat například ze spolupráce mezi Norskem a Švédskem, kde už funguje přeshraniční uznávání záloh. Připravované evropské nařízení o obalech se zaměřuje na podporu kompatibility mezi národními systémy a na zachování jednotného trhu EU. Minimálním cílem by mělo být, aby v regionech s intenzivním přeshraničním obchodem bylo možné obaly vracet i z jiných členských států.
Existuje ještě nějaké jiné řešení, jak vracet obaly do oběhu?
Alternativou ke klasickému zálohovému systému je jeho digitální varianta, která by využívala stávající síť kontejnerů na tříděný odpad v kombinaci s mobilní aplikací. Tento inovativní přístup však zatím nebyl nikde plošně implementován a přináší řadu technických i praktických výzev od spolehlivosti ověřování až po dostupnost pro uživatele bez chytrých telefonů.
Implementace takového systému by vyžadovala důkladné testování a postupné zavádění, aby se předešlo případným technickým problémům. I s ohledem na zpackanou digitalizaci stavebního řízení, se kterou se ČR bude ještě dlouho vyrovnávat, je nasnadě pochybovat, že se podaří aplikaci digitálního zálohového systém zrovna u nás jako v první zemi na světě vyvinout tak, aby byla skutečně uživatelsky přívětivá a široce použitelná.
Ze spotřebitelského pohledu lze uzavřít, že zálohový systém je sázka na zahraniční praxí prověřenou jistotu, zatímco digitální zálohový systém je zajímavou myšlenkou, která by při uživatelsky přívětivém nastavení a spolehlivém zabezpečení aplikace mohla dále rozšířit možnosti, kde lze zálohu uplatnit. Z pohledu spotřebitele si lze do budoucna představit i kombinaci obou systémů.
