Příkladem je 67letá Petra. S manželem vychovala dvě dcery. Po studiích na střední škole si našly práci a postupně se začaly osamostatňovat. Pro paní Petru to představovalo pocit úlevy, že si s mužem budou moci užívat důchodu a možná brzy i vnoučat.
Jednoho dne se na ně obrátila mladší dcera s prosbou, zda by si nemohla jejich jménem vzít u banky úvěr na rekonstrukci svého bytu. Její plat byl prý příliš nízký na to, aby půjčku na své jméno od banky dostala. Rodiče, zvyklí pro své děti udělat téměř cokoliv, s půjčkou souhlasili. Po půl roce se na ně obrátila i druhá dcera s obdobnou prosbou. Očekávala, že i ji rodiče podpoří. Rodičům tak nezbývalo nic jiného, než si vzít další půjčku a jejich dluh dosáhl hodnoty okolo 200 tisíc korun.
Půjčky měly dalekosáhlé důsledky
Obě dcery svůj závazek vůči rodičům nejprve opravdu plnily, po čase ale přišly o práci a úhradu dluhů nechaly na rodičích. Ti nyní splácejí v dohodnutém splátkovém kalendáři oba úvěry ze své penze a na živobytí jim moc nezbývá. „Kdybychom se měli znovu rozhodnout, zda dcerám půjčit, situaci bychom si mnohem víc promysleli,“ shodují se senioři.
„Půjčky rodičů pro děti jsou častým jevem. Přestože vypadají velmi nevinně, mohou mít pro rodiče, zvlášť pokud jsou již seniory, dalekosáhlé následky. I sebespolehlivější potomek, pokud se dostane do finančních potíží, může přestat splácet a dluh tak zůstane na rodiči. Pro seniory, kteří pobírají standardní důchod a nedisponují úsporami, může být tato situace opravdu složitá. Důchodci totiž jen obtížně shání dodatečné zdroje příjmu. Jejich možnosti jsou často z důvodu věku a zdravotního stavu, omezené,“ říká Markéta Fixová ze společnosti Kruk.
Snaha pomáhat potomkům dostala na pokraj finanční nouze i 70letou Evu. „Před pěti lety se sešlo několik životních změn najednou. Odešla jsem do důchodu, tím se mi snížil měsíční příjem na 12 tisíc korun. Dcera mě požádala o pomoc, když se s manželem ocitli v dluzích. Přenechala jsem jim družstevní byt, kde jsem měsíčně platila tři tisíce korun a odešla do nájemního, kde platím za bydlení 8 tisíc. Kdybych si nechodila přivydělávat na brigády, musela bych vyžít se čtyřmi tisíci,“ vypočítává seniorka.
Syn podniká, matka ho finančně podporuje
Z peněz, které si Eva přivydělá, podporuje navíc svého téměř padesátiletého syna, který neúspěšně podniká. „Živí se stolařinou, má dva zaměstnance, zakázky se mu ovšem příliš nehrnou, spíše naopak. Nedostatek příjmu řešil nejrůznějšími půjčkami. Již několik let je v situaci, kdy mu kvůli jeho neschopnosti splácet a mnohačetným exekucím, žádná instituce finance nepůjčí,“ přibližuje Eva. Syn to řeší jednoduše: když potřebuje uhradit náklady na energie, sociální a zdravotní pojištění pro zaměstnance nebo případné nákupy materiálu, obrací se s žádostí o pomoc na svou matku.
„Pomoc jsem brala jako samozřejmost. Poslední zkušenost mi ale nabourala jistotu, že dělám dobře. Před dveřmi se objevila žena zastupující nebankovní společnost a chtěla po mě splátku půjčky, kterou jsem si nevzala. V ten moment mi došlo, že to zašlo až příliš daleko. Syn si bere úvěry na moje jméno a bez mého vědomí,“ svěřuje se paní Eva.
„Paní Eva je příkladem ženy, která doslova doplácí na svou ochotu pomoci rodině za všech okolností. V bezmezné snaze se sama zadluží a žije na hranici životního minima. Toto úsilí bývá ale většinou kontraproduktivní,“ říká Markéta Fixová. Jak dodává, než se rodiče rozhodnou vzít si pro potřeby svých potomků půjčku, je důležité, aby si vytvořili dostatečnou rezervu pro případ, že jejich děti přestanou půjčku splácet. „Doporučuji také prověřit, za jakým účelem si půjčku bereme. Je vhodné dohodnout se na pravidle, že si rodič vezme pouze jednu půjčku a podle toho, jestli ji potomek splatí, mohou se domluvit na další. V žádném případě by senior neměl brát několik půjček najednou.
Gamblerství syna připravilo rodinu o statisíce
A další případ, tentokrát z Poradny při finanční tísni. „Rodiče ve věku 50 a 55 let se snažili řešit finanční situaci svého 28letého syna tím, že si postupně půjčili celkem 800 tisíc korun. Obrat nastal, až když syn šel na léčení. Jak se ukázalo, byl gambler. Sám měl dluhy ve výši 400 tisíc korun. Po vyléčení si našel práci a šel do oddlužení. Jeho rodiče po nějakou dobu zvládali dluhy splácet, nakonec museli také do oddlužení,“ přibližuje David Šmejkal, ředitel Poradny při finanční tísni.
Poradna při finanční tísni
|
Podle Davida Šmejkala jsou již rodiče a prarodiče přece jen obezřetnější a svá rozhodnutí, zda svým blízkým finančně pomohou, více zvažují, než před několika lety. Pokud je však příbuzní dostanou do finanční nouze, obávají se vyjít s rodinnými problémy ven. „Soucit a snahu pomoci máme všichni, určitě však taková pomoc blízkým nesmí jít na úkor našeho bezpečí a rozpočtové rovnováhy. Jestliže chce senior někomu půjčit v rodině, tak jedině v písemné formě. Možné je zajistit půjčku směnkou, možná je i zástava nemovitosti, jestliže ji dlužník - potomek vlastní,“ radí David Šmejkal.
A ještě jedna cenná rada. Pokud vás potomek požádá o půjčení jisté finanční částky, hned na začátku si odpovězte na otázku: „Co když peníze už nikdy nedostanu zpátky! Vadí mi to?“ Jestliže si odpovíte: „Ano!“– nikomu nic nepůjčujte! Dluhy mezi příbuznými dostávají do finančních problémů totiž stále víc seniorů a navíc dokážou dokonale zničit mnohé rodinné vztahy.
Exekuci z důchodu má téměř 85 tisíc důchodců
V půjčování peněz buďte obezřetní zvlášť tehdy, když máte pár let do penze. Z údajů České správy sociálního zabezpečení vyplývá, že u nás stoupá počet lidí, kteří si do důchodu přinášejí jednu nebo dokonce několik exekucí. V červnu 2016 mělo v Česku exekuci z důchodu celkem 84 699 důchodců a v průměru jim ČSSZ srážela 1 902 korun. Od ledna do června 2016 přitom poukázala ČSSZ na účty nikoliv důchodcům, ale jejich věřitelům celkem 973 milionů korun.
„ČSSZ k červnu 2016 nemohla exekuci zařídit u více než 45 000 důchodů pro jejich nízkou výši, důchod dlužníků nedosahoval tzv. zabavitelné výše. Dluh však nezaniká. Pokud ho dlužník-důchodce neuhradí jiným způsobem, výkon rozhodnutí stále evidujeme. V okamžiku, kdy se dlužníkovi důchod zvýší nebo se u něj změní například počet vyživovaných osob, ČSSZ je povinna srážky zařídit,“ konstatuje ústřední ředitel ČSSZ Jiří Biskup.
