Jak může tato reorganizace proběhnout a za jakých podmínek je přípustná?
Reorganizace je jedním ze způsobů řešení úpadku dlužníka, která oproti konkursu předpokládá zachování provozu dlužníkova závodu a další existence dlužníka coby osoby provozující podnikatelskou činnost. Nedochází tedy k ukončení podnikání a k prodeji veškerého majetku jako v případě konkursu.
Reorganizace je podle insolvenčního zákona přípustná pouze za předpokladu naplnění tří základních podmínek. Zaprvé, dlužník musí být podnikatelem. Zadruhé, reorganizace se musí týkat jeho závodu. Zatřetí, celkový roční čistý obrat dlužníka za poslední účetní období dosáhl alespoň 50 milionů korun anebo dlužník zaměstnává nejméně 50 zaměstnanců.
Insolvenční zákon rozlišuje dva typy reorganizace, a to standardní a tzv. předbalenou reorganizaci. Jaký je mezi tím rozdíl?
Největším rozdílem mezi těmito dvěma typy je to, že při předbalené reorganizaci dlužník připraví reorganizační plán a dohodne se s nejvýznamnějšími věřiteli na reorganizaci předem, tedy ještě před zahájením samotného insolvenčního řízení. Tím se celý proces výrazně urychlí a ke schválení reorganizačního plánu může dojít v řádu měsíců. Velkou výhodou předbalené reorganizace je také to, že se v jejím případě poslední podmínka přípustnosti reorganizace neuplatní a na reorganizaci tak dosáhne i dlužník, který nesplňuje dříve zmíněnou podmínku relativně vysoké výše obratu nebo počtu zaměstnanců jako v případě standardní reorganizace.
Módní byznys neopouštím. Blažek představil plán na obnovu firmy v insolvenci |
Reorganizační plán obsahuje veškerá ekonomická a právní opatření, která dlužník v zájmu zachování provozu závodu plánuje implementovat. Takových opatření je celá řada, například restrukturalizace dluhů, tedy prominutí části dluhů a odklad splátek ze strany věřitelů, prodej závodu nebo jeho části, zpeněžení zásob, zajištění nového externího financování nebo kapitalizace pohledávek.
Pokud soud povolí předbalenou reorganizaci, co to pro zadluženou firmu znamená a s čím musí počítat?
Insolvenční soud o povolení reorganizace rozhodne zpravidla společně s rozhodnutím o úpadku. V tomto rozhodnutí také určí znalce, který bude mít za úkol vypracovat znalecký posudek k posouzení hodnoty majetkové podstaty a určení míry uspokojení věřitelů v případě, že by byl úpadek dlužníka řešen formou konkursu.
Ladislav Murin
|
Relativně často se stává, že na základě výsledku přezkumného jednání, na kterém se přezkoumávají pohledávky přihlášené věřiteli, nebo znaleckého ocenění majetku dlužníka, můžou být některé údaje v reorganizačním plánu nepřesné, a pak je potřeba plán aktualizovat a o takto upraveném plánu musí věřitelé opět hlasovat. S tím dlužník musí počítat. Konečný reorganizační plán pak ještě podléhá schválení ze strany insolvenčního soudu.
Když insolvenční soud reorganizační plán schválí, co následuje?
Potom, co reorganizační plán nabude účinnosti, začíná dlužník implementovat reorganizační plán a příslušná opatření do praxe, přičemž na provádění reorganizačního plánu dohlíží věřitelský výbor. Úspěšnost či neúspěšnost reorganizace se pak odvíjí od kvality reorganizačního plánu, reálnosti jeho ekonomických předpokladů a podnikatelských výsledků dlužníka v průběhu plnění reorganizačního plánu.
Je v zákoně stanoveno, jakou část dluhů musí zadlužená firma svým věřitelům uhradit a do jaké doby?
Platí pravidlo, že míra uspokojení věřitelů musí být v reorganizaci stejná nebo vyšší, než jaká by byla v případě řešení úpadku dlužníka cestou konkursu. V opačném případě insolvenční soud reorganizační plán neschválí. Míra předpokládaného uspokojení věřitelů v konkursu je přitom předmětem znaleckého posudku vypracovaného znalcem nebo znaleckým ústavem.
Co se týče doby, v rámci které musí být věřitelé uspokojeni, tak ta se řídí primárně reorganizačním plánem. Insolvenční zákon tak oproti oddlužení nestanovuje ze zákona dobu, ve které musí dlužník své dluhy uhradit.
Jestli tomu rozumím, s předbalenou reorganizací nemusí souhlasit všichni věřitelé, ale jen ti nejvýznamnější a firma, která je v potížích, musí vypracovat jasný plán.
Přesně tak. O předbalené reorganizaci hovoříme v případě, kdy dlužník společně s insolvenčním návrhem a návrhem na povolení reorganizace předloží také reorganizační plán, ve kterém dlužník uvede opatření, která plánuje pro záchranu závodu implementovat.
Tento reorganizační plán přitom musí být akceptován alespoň polovinou všech zajištěných věřitelů a alespoň polovinou všech nezajištěných věřitelů, v obou případech počítanou podle výše jejich pohledávek. Při hlasování se rozdělují věřitelé do skupin, přičemž každý zajištěný věřitel tvoří samostatnou skupinu. Nezajištění věřitelé pak zpravidla tvoří společně jednu skupiny. O přijetí reorganizačního plánu hlasují věřitelé prostřednictvím hlasovacích lístků ještě před zahájením insolvenčního řízení.
Co znamená právní pojem zajištěný a nezajištěný věřitel, můžete to srozumitelně vysvětlit?
Zajištěného věřitele definuje přímo insolvenční zákon, a to jako věřitele, jehož pohledávka je zajištěna majetkem dlužníka, a to pouze zajištěním vyjmenovaným v příslušném ustanovení insolvenčního zákona. Takovým zajištěním může být například zástavní právo k nemovitostem dlužníka. Nezajištění věřitelé jsou pak logicky věřitelé, jejichž pohledávky takovým zajištěním zajištěny nejsou.
Zajištěný věřitel má v insolvenčním řízení silnější postavení a jeho uspokojení bývá v insolvenčním řízení zpravidla výrazně vyšší než uspokojení nezajištěného věřitele.
Když firma zkusí požádat soud, aby jí povolil předbalenou reorganizaci, co tím získá?
Předbalená reorganizace je prvním krokem k úspěšnému finančnímu ozdravení závodu a k zajištění pokračujícího podnikání dlužníka na trhu.
Předbalená reorganizace má oproti standardní reorganizaci a konkursu několik výhod. Při předbalené reorganizaci se zkracuje období mezi povolením reorganizace a schválením a provedením reorganizačního plánu. Přijatý reorganizační plán je také silným signálem pro obchodní partnery dlužníka a trh, že většina dlužníkových věřitelů s reorganizací souhlasí a jsou ochotni se na reorganizaci také podílet. Zároveň může dlužník ukončit pro něho nevýhodné smlouvy, ale tuto možnost má také při standardní reorganizaci. Těch výhod je ale daleko víc.
V čem je standardní reorganizace složitější a jak dlouho může trvat?
Proces přípravy, přijetí a schválení reorganizačního plánu bývá v případě standardní reorganizace v praxi výrazně delší, a to zejména období mezi povolením reorganizace a schválením reorganizačního plánu. Dlužník má totiž od vydání rozhodnutí o povolení reorganizaci 120 dnů pro předložení reorganizačního plánu, přičemž tato lhůta může být ze strany insolvenčního soudu prodloužena o dalších 120 dnů. Po předložení reorganizačního plánu se musí svolat schůze věřitelů, na které se hlasuje o přijetí reorganizačního plánu, a následně musí přijatý plán ještě schválit insolvenční soud. Jak je vidět, tento proces je značně formální a časově velmi náročný.
Pokud tedy začne dlužník připravovat reorganizační plán až v průběhu insolvenčního řízení, tak se celý proces přijetí a schválení reorganizačního plánu výrazně protáhne, a celkový proces tak může trvat i více než rok, což není žádoucí ani pro dlužníka, ani pro jeho věřitele. Ekonomická situace se může během tak dlouhé doby diametrálně změnit stejně tak jako důvěra věřitelů ve schopnost dlužníka reorganizací úspěšné projít.
Častým problémem u standardních reorganizací bývá i to, že o ní dlužník začne reálně přemýšlet a připravovat ji příliš pozdě, tedy v momentu, kdy se jeho finanční situace zhorší do té míry, že úspěšnou reorganizaci již v zásadě nelze provést. Tento jev je v České republice bohužel častý a vyskytuje se jak u standardní reorganizace, tak i u předbalené reorganizace.
V každém případě u předbalené reorganizace musí zadlužená firma najít podporu svých věřitelů ještě dříve, než na sebe podá insolvenční návrh?
Ano, při předbalené reorganizaci příprava a samotné přijetí reorganizačního plánu probíhají ještě před zahájením insolvenčního řízení. Jsou tedy kladeny značné nároky na propracovanost a reálnost ekonomické analýzy možnosti reorganizace podnikání dlužníka, jeho vyjednávací schopnosti s věřiteli, respektive kvalita jeho ekonomických a právních poradců a jejich zkušenosti z oblasti reorganizací.
Jaké jsou další výhody předbalené reorganizace?
Mezi další výhody předbalené reorganizace lze zařadit možnost zvolit si vlastního insolvenčního správce. Volba vhodného a zkušeného správce může rovněž zvýšit efektivitu celého procesu.
