„Překvapilo mě, že mi v nemocnici na oddělení, kde zemřel můj manžel, nepředali všechny věci, které měl u sebe. Například jeho peněženku s doklady, platební kartu ani hotovost,“ říká paní Irena z Prahy.
Do té doby, jak říká, nevěděla nic o tom, že se věci po úmrtí pacienta ve zdravotnickém zařízení rozdělují na cenné a na ty, které slouží k osobní potřebě. „Kdybych to věděla, ušetřila bych si v době největšího smutku ze ztráty milovaného muže část ze starostí, které po úmrtí člověka pro jeho blízké přicházejí,“ dodává paní Irena.
Předávání věcí pozůstalým po zemřelém ve zdravotnickém zařízení přesně vymezují zákony. Každá nemocnice si obvykle ještě způsob i to, kdo předávání těchto věcí zajišťuje, upravuje vnitřním předpisem.
„Ve Fakultní Thomayerově nemocnici máme pro tyto záležitosti zpracovaný vnitřní předpis, který je v souladu se zákony. Je to organizační směrnice s názvem Péče o umírajícího, zemřelého a jeho blízké, která zahrnuje také samotné předávání pozůstalosti,“ říká tiskový mluvčí Fakultní Thomayerovy nemocnice v Praze Petr Sulek.
Osobní věci vydá oddělení, kde pacient zemřel
Věci osobní potřeby, jako jsou oblečení, obuv, hygienické potřeby, knihy, kompenzační pomůcky, vydává pozůstalým proti podpisu personál oddělení, kde pacient zemřel. „Věci rodině předáváme buď v zavazadle, ve kterém byly pacientovi přineseny, anebo v papírových taškách. Máme k dispozici několik velikostí,“ přibližuje praxi Petr Sulek.
Jen ve výjimečných případech pak předávají staniční sestry pozůstalosti v igelitovém pytli. „To například pokud pozůstalost obsahuje objemné věci, deky, polštáře, kabáty a podobně,“ dodává mluvčí.
Dále při přebírání těchto věcí pozůstalí uvádějí číslo svého občanského průkazu, telefonní kontakt a také vztah k zemřelému. K těmto věcem se tak pozůstalí dostávají při úmrtí blízkého v zařízení téměř okamžitě. Personál oddělení osobní věci po zemřelých uchovává maximálně po dobu tří měsíců od úmrtí. Poté následuje jejich likvidace.
Na platební karty, hotovost i klíče už si pozůstalí počkají
Docela jiný postup ale platí pro přebírání hodnotných věcí po zemřelém v nemocnici. Většinou jde o platební karty a finanční hotovost nad jeden tisíc korun. Dále o šperky, vkladní knížky nebo třeba i klíče od bytu a auta. Na takové věci už si musí pozůstalí počkat až do doby vydání rozhodnutí o dědictví.
„Tuto pozůstalost nemocnice hlásí okresnímu, v Praze pak obvodnímu soudu podle místa bydliště pacienta. A drží ji v depozitu nemocnice až do doby vydání rozhodnutí o dědictví,“ vysvětluje finanční poradce skupiny Partners David Kučera.
Pokud potřebuje účastník dědického řízení vyzvednout některou v depozitu uloženou věc, třeba klíče od bytu, pak se může obrátit na daný soud nebo řízením pověřeného notáře.„Ti pak mohou nemocnici požádat o vydání v depozitu uložené věci ještě před ukončením dědického řízení,“ upřesňuje David Kučera.
Standardně se ale cennosti po zemřelém vydávají až po ukončeném dědickém řízení oproti předložení pravomocného rozhodnutí o dědictví a průkazu totožnosti. Přičemž dědické řízení se zahajuje, jakmile dostane daný soud od nemocnice informaci o úmrtí.
„Soud následně pověří projednáním dědictví notáře, a ten k dědickému řízení písemně přizve pozůstalé,“ dodává Kučera.
List o prohlídce zemřelého
S oddělením nemocnice, kde pacient zemřel, komunikují pozůstalí i ve věcech ohledně pohřbu, nikoliv však ve věci jeho objednání. Personál oddělení vydává tomu, kdo se ujal zařizování pohřbu, List o prohlídce zemřelého. Jde o jeden z důležitých dokumentů, který se předává pohřební službě při sjednávání pohřbu.
„Pohřební službě se při objednávání pohřbu mimo Listu o prohlídce zemřelého dále předává rodný a oddací list zesnulé osoby a ten, kdo službu objednává, předkládá i průkaz totožnosti,“ doplňuje další praktickou informaci David Kučera.
V souvislosti s úmrtím v nemocnici pak upozorňuje i na náklady spojené s uchováním těla zemřelého člověka. Ty za prvních osmačtyřicet hodin od úmrtí nebo od provedení pitvy, pokud byla provedena, hradí zdravotnické zařízení, v němž osoba zemřela. „Po této době pak jdou náklady spojené s uložením těla na vrub toho, kdo sjednává pohřeb zemřelého člověka,“ dodává.
Úmrtní list vydává matriční úřad spadající do obvodu, v němž daný člověk zemřel. Vydání dokumentu by nemělo trvat déle než 30 dnů od doby, kdy úřad dostal veškeré doklady pro jeho vydání, jako je rodný, oddací list a občanský průkaz zemřelého. Obvykle tuto službu vyřizuje vybraná pohřební služba.
