I když podle mnoha i letošních průzkumů nevydá většina rodičů za školní vybavení, které je třeba pořídit s nástupem dětí do školy, více než 3 tisíce korun, ve skutečnosti tomu tak není.
„Vyčíslení výdajů spojených s nástupem dítěte do školy se odvíjí od toho, co rodiče do takového balíku zahrnují,“ říká finanční poradce skupiny Partners Vladimír Weiss.
Pokud by se většina vešla skutečně do 3 tisíc korun, pak by si rodiče podle něj nemuseli na toto období v podstatě odkládat peníze stranou. Anebo tyto výdaje pokrývat z rezerv na bankovním účtu. Tak to ale není.
„Většina rodičů ale počítá s tím, že na konci srpna začne hradit jednu položku za druhou spojenou s nástupem školního roku, a nakonec se dostává s výdaji i do vyšších tisíců korun,“ dodává Weiss s tím, že čím starší dítě, tím obvykle rostou ceny školních učebnic, pracovních sešitů, ale i obědů, zájmových kroužků, ale třeba i nároky na oblečení.
Proč je někdy dražší být chudý než bohatý |
Výdaje na mladšího a staršího školáka jsou rozdílné
Jeho slova potvrzuje dvaačtyřicetiletá Eva z obce na Berounsku. Její dcera nastoupila do 6. třídy základní školy a syn je prvním rokem na čtyřletém gymnáziu.
„Jenom za učebnice na anglický a německý jazyk, včetně pracovních sešitů, jsme u syna dali bezmála 1 200 korun, k tomu jsme zaplatili 4 000 korun za adaptační kurz a v listopadu budeme hradit zálohu na lyžák 10 000 korun,“ začíná výčet výdajů u svého středoškoláka paní Eva.
Dále jmenuje přezuvky do školy, jedny tenisky do tělocvičny a další na běžné nošení, sešity a učebnice do dalších předmětů, zálohu na obědy na září a kupon na veřejnou dopravu.
„U syna, který už je na střední škole, vychází všechno dráž, pohybujeme se kolem 10 tisíc korun, a to nepočítám lyžařský a taneční kurz a vybavení na ně,“ dodává paní Eva s tím, že 2 tisíce je stojí členský příspěvek fotbalovému klubu, který navštěvuje její syn.
Spořicí účty |
Pro srovnání zevrubně jmenuje i výdaje spojené se začátkem školního roku u své 12leté dcery, která nastoupila do šestého ročníku základní školy.
„Dceři jsme koupili boty na tělocvik a přezuvky za polovinu oproti těm synovým, a protože jí noha nevyrostla, na běžné nošení jí postačí prozatím ty staré. Na pracovní sešity a další pomůcky se vybírá 2 000 korun a obědy u ní vycházejí asi o 200 korun měsíčně levněji,“ srovnává výdaje na začátku školního roku u svých dvou dětí paní Eva.
K tomu dcerka navštěvuje výtvarný kroužek a hru na piano na základní umělecké škole, kde vychází školné na pololetí ani ne na 2 000 korun. A jsou tu i další podstatné rozdíly ve výdajích na školáka na základní a střední škole. Například zatímco učebnice s výjimkou těch na cizí jazyk dcera na základní škole dostává, respektive jim je půjčuje škola, na střední škole už si je syn musel koupit sám. Ale tady paní Eva dává tip, jak tyto výdaji srazit a ušetřit.
„Naštěstí si některé učebnice syn nakoupil na takové burze pořádané od starších žáků a jiné si objednal také už použité na vintedu,“ popisuje dále paní Eva s tím, že takto si pořídil učebnici v solidním stavu i za 30 až 50 korun. Nová by je vyšla na zhruba 300 korun.
Bez finančního polštáře by to mnohé rodiny těžko zvládly
I přes některá úsporná opatření v podobě starších tenisek nebo nákupu použitých učebnic od starších spolužáků paní Eva ale říká, že každoročně sahá v tomto čase na peníze uložené na spořicím účtu.
„Oba s manželem pracujeme v technické výrobě, máme průměrné výdělky, ale na konci srpna a začátkem září stejně saháme pravidelně do našich úspor, bez nich bychom to jen těžko zvládli zafinancovat,“ hodnotí nástup dětí do školy.
Podobný přístup k průběžnému vytváření takzvaného finančního polštáře by měli mít podle finančního poradce Vladimíra Weisse nejen rodiče dětí, ale obecně všechny domácnosti. A za rozumné považuje pořizovat věci do školy a na zájmové kroužky pro děti postupně, nikoli naráz. I u tohoto sortimentu totiž fungují výprodeje.
„A některé dražší věci, typicky značkové boty, oblečení nebo nový telefon je vhodné ponechat třeba na Ježíška, který už je ostatně tak trochu za dveřmi,“ říká poradce.
Připomíná přitom populární pravidlo pro správu osobních financí, a tím je poměrové rozložení měsíčního příjmu 50:30:20. To podle zbytnosti výdajů.
„Zhruba polovina z čistých měsíčních příjmů domácnosti má směřovat do nájmu, případně hypotéky, na zálohy na energie a vodu, na potraviny a další nezbytné položky,“ vysvětluje Weiss.
Přibližně 30procentní díl z čistého příjmu rodiny podle něj míří na volnočasové aktivity, sport, kulturu nebo oblečení a zbylých 20 procent by si měly rodiny uložit, respektive rozložit jako finanční rezervu. Ať už na spořicí nebo termínovaný účet, na penzijní spoření, do podílových fondů nebo jiných investičních nástrojů, dodává finanční poradce.
Bydlení pro vysokoškoláky: kdy začít hledat, čím se řídit a čemu se vyhnout |
Nezapomínejte na příspěvky pojišťoven
Rodičům dětí dává na závěr další tip na to, jak uspořit několik stokorun z rozpočtu. A tím je sledovat fondy prevence zdravotních pojišťoven. Z nich se dá pokrýt třeba i část výdajů na letní pobytový tábor dětí.
Stejně tak přispívají pojišťovny na školou organizovaný lyžařský kurz nebo sportovní kroužky, a to nejen školákům, ale i dětem v mateřských školách. Například na letní tábor, sportovní kroužek, lyžařský kurz nebo školu či školku v přírodě přispěje Česká průmyslová zdravotní pojišťovna letos až 700 korun, na helmu pak přidá 500 korun. Další z pojišťoven Všeobecná zdravotní pojišťovna pak nabízí na lyžařský kurz nebo sportovní kroužek dětí pro letošek 2 000 korun. Částka je limitem pro obě tyto aktivity, tedy výdaje na ně se sčítají. Obdobné podpory z fondů prevence na dětské aktivity nabízejí i ostatní zdravotní pojišťovny. Pojišťovny na ně přispívají zpětně oproti doložení potvrzení o platbě a účasti na dané akci.
